Opuštěně, skoro spokojeně, rezignovaně, v pohodě. Jak která... Většinou jim hodně pomáhají rodiče. A pokud spolupracuje otec dětí, vyjdou i s penězi.

Zlé však je, když mámu s dítětem opustí úplně všichni. To se pak může ocitnout v nouzi, která hraničí s chudobou. Život matek bez partnerů pak je o nedostatku peněz a času, které neumožňují sladit práci a rodinu, natož pečovat o sebe samotnou. Vzniká začarovaný kruh. Podle statistik se v něm ocitá až polovina českých žen po rozvodu, kdy příjmy jejich domácnosti klesají pod hranici 1,5 násobku životního minima. Jak se žije matkám samoživitelkám jsme se zeptali čtyř žen.

Máma Hana: Raději čas než peníze

Hana je maminkou dvou školáků. Patří k těm šťastným ženám, které se dokázaly při rozvodu dohodnout: děti má s bývalým manželem ve střídavé péči a o náklady se dělí. A když byly ještě malé, pomohla babička: "První rok, kdy jsem byla sama, mi prakticky hlídala mladšího 2,5-letého syna několikrát týdně, abych mohla pracovat," říká.

Čtěte také: Rozvedená? To je špatná matka - a může si za to sama!

Ne že by na své školáky nepotřebovala víc financí... "Kdybych chtěla, tak bych mohla vydělávat asi mnohem víc, ale je to i o osobních prioritách. Já jsem si vybrala víc volného času. Radši dětem dám ještě pár let svou přítomnost než peníze. V neziskovém sektoru si o lepším finančním ohodnocení můžeme nechat zdát, zato jsem moc spokojená se vstřícností a flexibilitou, kterou mi organizace poskytuje. Ale jsem schopná sebe i děti uživit na úrovni, která je pro mě akceptovatelná, takže jsem v pohodě."

Máma Jana: Umět se radovat

Jan se rozvedla, když byly dceři tři roky. I ona měla velkou kliku na své okolí - rodiči počínaje a bývalým manželem konče. Po rozvodu se vrátila do rodinného domu rodičů, kde má samostatný byt. Pomohli jí materiálně a s péčí o dceru. "Měla jsem soukromí, ale když už to nešlo, mohla jsem k nim kdykoliv zaskočit nebo si vzali dceru k sobě, když jsem potřebovala být chvíli sama. Vodili mi dceru ráno do školky i do školy a odpoledne ji vyzvedávali a trávili s ní čas, než jsem přišla z práce. Bez nich bych všechno těžko zvládala," vzpomíná. Dokázala se dohodnout i s bývalým manželem, i když to zpočátku byl problém: "Mohu s ním konzultovat školu i kroužky, pomůže mi s dcerou, když nestíhám, zapůsobí mužskou autoritou, když mě nechce poslechnout."

Snažila se ale úspěšně i sama. Našla si práci s flexibilní pracovní dobou a postará se o sebe i finančně: "Vše máme. Člověk touží po řadě věcí, ale ne všechny jsou k životu potřebné. Jsem schopna dceři dopřát sport, dovolenou, kroužky, výlety." Už dávno se přestala bát, že jako sama máma nedokáže vytvořit dostatečně zajímavé a veselé dětství. Zbývá už jen najít partnera, se kterým budou moci obě holky sdílet radosti a strasti života...

Máma Jitka: Naučila jsem se skromnosti

Jitka žije sama už dva roky. Rozvedla se, když jejím dětem bylo 2 a 9 let. Partner jí stále chybí. "Nejvíce postrádám osobní jistotu," přiznává. "Doma sebevědomí hodně klesá a člověk je v jednom kolotoči starostí. Chtěla bych mít někoho, kdo mi pomůže nejen při hledání práce a dá mi seznamy volných míst, ale projde se mnou ten proces až do podpisu smlouvy."
Teď moc důvodů k radosti nemá - práci sice horko těžko našla, ale zaměstnavatel jí vstříc moc nevychází. Nároky přitom nemá vysoké: "Finančně zas tolik nestrádám, prostě jsme se uskromnili a naučili se žít s tím, co máme. Nejezdíme na dovolené, nechodíme do kina, nevyžíváme se v konzumní zábavě, ale bez toho se dá dobře žít," krčí rameny.

Máma Eliška: Pomohla mi víra

Eliška je máma samoživitelka už od těhotenství, celých deset let. "Mé potřeby se měnily, stejná zůstala jedna základní: potřeba chápajícího spolehlivého protějšku, který se postará, když je třeba," říká. Peníze  a nedostatek volného času řeší stále. "Ale těžko mohu chtít lepší finanční ohodnocení, když víc chybím v zaměstnání a jsem často unavená," přiznává. "Ve srovnání s přáteli se cítím jako méněcenná, mám pocit, že lidé z úplných rodin se někdy tak trošku vysmívají a ti svobodní mnou zase opovrhují."

Velké zázemí má ovšem ve svých rodičích, byť vztahy s nimi nejsou vždy bez problémů. "Ale přes všechny těžkosti mi byli po většinu času nenahraditelnou oporou. Pomáhají mi i teď, a to nejen finančně, ale také s péčí o dceru ve chvíli, kdy musím zůstat déle v práci," přiznává. V největší krizi jí pomohla návštěva psychologa a kostela, ze kterého vždy odcházela s pocitem úlevy a smíření.

zdroj: aperio.cz, Ženy a česká společnost, ProEquality 2010

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

Honzík a Daneček: Kluci, kteří zabili své mámy

Byl jsem šťastně ženatý. Než jsem potkal ji.