Když přijde na zneužívání, děti patří mezi nejzranitelnější skupiny. Nemají totiž zkušenosti, které by jim pomohly situaci rozeznat a často ani nástroje, aby ji mohly řešit. Proto organizace Moderní sebeobrana přišla s konkrétními tipy pro rodiče, jak děti před násilníky chránit.

Jedná se o častější problém, než se na první pohled může zdát. Česká policie ročně řeší desítky případů, kde pachatelem sexuálního násilí na dětech je člověk, kterému byly svěřeny - vychovatel, učitel, trenér nebo vedoucí kroužku. Většina případů se ale k policii nikdy nedostane. Nenahlášených případů mohou být stovky až tisíce, přičemž se mohou odehrávat i přímo v rodinách.

Signály, které můžou naznačit, že je dítě zneužíváno

V první řadě je podstatné naučit se rozeznat varovné signály, které mohou naznačit, že je dítě obětí sexuálního násilí. Klíčové je slovo "mohou". Žádný z těchto příznaků nemusí nutně znamenat, že je dítě zneužíváno, je ovšem silným vodítkem, a je proto potřeba situaci věnovat v takovém případě zvýšenou pozornost.

1) Emocionální změny: deprese, úzkost, výbuchy hněvu nebo náhlý útlum.

2) Změny v chování: problémy se spaním, noční můry, ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity.

3) Fyzické příznaky: nevysvětlitelné modřiny, škrábance nebo jiné zranění.

4) Sociální změny: izolace od přátel a rodiny, strach z konkrétních lidí nebo míst.

Nebezpečná taktika násilníků vede k tomu, že je dítě miluje a chrání

Tzv. grooming (z angl. pěstování, vychovávání) je rafinovaná, a proto vysoce nebezpečná taktika násilníků. Ke své oběti si vytvoří pouto a ta se cítí vůči tomuto člověku zavázána. Děti často svého násilníka upřímně milují a vzhlíží k němu, nechtějí ho zklamat. V chování násilníka se střídají hrozby, komplimenty, vyvolávání pocitů viny i kupování dárků. Tato zvrhlá strategie umožňuje násilníkovi svou obětí manipulovat a pobízet ji k tomu, aby o tom, co se mezi nimi děje, nikomu neříkala a zachovala jejich "společné malé tajemství", přičemž ji přesvědčuje o tom, že to, co se mezi nimi děje, je v pořádku, že to sama chce, a tedy "jsou v tom spolu".

Kombinace autority násilníka a náklonnosti k němu ze strany oběti prakticky znemožňuje jakýkoli únik. Většina dětí se tak dostává do pasti, kde si ani neuvědomují, že to, co se děje, není v pořádku, a samy o tom nemluví. Ve vzácných případech zneužívání rozpoznají v pozdějším věku, ale to už může být pozdě. Proto jejich ochrana spočívá zejména na ostražitém okolí: dospělí se musí naučit rozpoznat příznaky zneužívání a nabrat odvahu upozornit na ně.

Ochrana vašeho dítěte začíná u vás

Manipulace ze strany násilníka tak vede ke svízelné situaci: děti se stydí, nebo dokonce i bojí o této situaci mluvit, ale bez komunikace se z ní dostat nemohou. Nelehký úkol tedy spočívá na bedrech dospělých. Pokud si všimnete, že vaše dítě má strach z konkrétní osoby nebo situace, je důležité tuto obavu brát vážně a prozkoumat ji. Zásadní je pro dítě vytvořit prostředí, ve kterém se bude cítit bezpečně a bude ochotné se s tím svěřit.

1) Budujte doma atmosféru důvěry a otevřenosti - svým dětem dávejte najevo, že za vámi mohou přijít kdykoli a s jakýmkoli problémem. Snažte se jim pozorně a aktivně naslouchat.

2) Dejte jim najevo, že jejich slova berete vážně a nebagatelizujete je. Vyvarujte se reakcí, které by v dítěti mohly vyvolat dojem, že na jeho pocitech nezáleží.

3) Vzdělávejte děti o jejich právech. Děti by měly být informované o tom, že jen ony mají právo na své tělo a nikdo nemá dovoleno je nutit dělat něco, co jim je nepříjemné. Vyjasněte jim, jaké chování je v normě a jaké už překračuje hranice, ideálně za použití srozumitelných příkladů. Nebojte se k těmto tématům vracet, ačkoli nejsou příjemná. Informace jsou důležitou součástí toho, aby dítě dovedlo nevhodnou situaci rozeznat.

4) Důvěra k institucím, které pečují o vaše dítě, je rovněž důležitá. Ujistěte se, že škola, kroužky a kluby, kterým své dítě svěříte, mají nastavené postupy pro případy, kdy by se mohlo objevit podezření na sexuální zneužívání. Mělo by být jasně dané, za kým v takovém případě jít, jak se to bude řešit a jestli bude zachována anonymita. Pokud není škola připravená na hypotetické případy, je málo pravděpodobné, že si bude umět poradit s tím skutečným.

5) V případě podezření radši neotálejte. Dítě musí být v první řadě ochráněné a podporované, v opačném případě riskujete jeho další utrpení. Kontaktovat můžete například Rodičovskou linku, podezření můžete oznámit na OSPOD nebo v případě indicií o trestném činu máte oznamovací povinnost přímo k Policii ČR. 

6) Vyhledejte odbornou pomoc. Profesionální podpora a poradenství specializované na práci s dětmi, které zažily trauma, mohou sehrát klíčovou roli u uzdravení dítěte a pomoct obnovit vzájemnou důvěru. Dítěti dávejte najevo, že jste tady pro něj a chcete jej podpořit na každém kroku.

Násilí na dětech lze často předejít dostatečnou ostražitostí a informovaností. Prevence a včasný zásah jsou tím nejlepším způsobem, jak zajistit bezpečí a pohodu našich dětí. Společně bychom proto měli usilovat o to, abychom vytvořili bezpečné a podpůrné prostředí, ve kterém se děti cítí dobře, bezpečně a nebojí se svěřit s případnými problémy.