Mnoho rodičů dnes dělá tu chybu, že se pro své ratolesti stávají služebníky, čímž jim do života vkládají jasné poselství: "Ono se to udělá samo, já nemusím hnout brvou." Opečovávání a posluhování dítěti nikdy nepovede k samostatnosti a zralé osobnosti.

Snížená frustrační tolerance

Většina psychologů se shoduje v tom, že v populaci se snižuje tzv. frustrační tolerance (míra snášenlivosti vůči zátěži), což zapříčiňuje zvýšený sklon k úzkostným až depresivním stavům. Jedním z důvodů jejího snižování je i prostředí a způsob výchovy dnešních dětí. "Obecně je čím dál častější, že dětem vše připravíme a ony to následně vnímají jako samozřejmost.

Konkrétně se to projeví tak, že od dětství nemusí či nejsou nuceny, ať už prostředím, dobou nebo rodiči, překonávat žádné obtíže," říká koučka Kamila Jetmarová a doplňuje: "Rodiče, kteří chtějí pro potomky to nejlepší, odstraňují i potenciální překážky s velkým předstihem a dítě mnohdy nezaznamená, že nějaký problém nastal." Děti, které jsou od malička připravené čelit problémům, jsou na dospělý život lépe připravené, a jen tak něco je nezaskočí.

Co kdy zvládne?

Už když je dítěti rok a půl, zvládne základní úkoly, které se podobají spíš hře, ale později je dítě začne vnímat jako povinnost. Zhruba od tří let děti lákají všechny činnosti, které dělají dospělí. Školáci už jsou poměrně samostatní, zvládají si připravit snídani, nakoupit, vyluxovat a někdy dokonce i uvařit.

Nejdříve vám možná bude připadat, že zapojení dětí do úklidu vás zdržuje a přidělává práci, vydržte a dítě hlavně nekritizujte a neopravujte. Naopak ho vždy povzbuzujte a za odvedenou práci jej oceňte. (Nikdy nezapomeňte určitě na slovní pochvalu, pokud jde o opravdu velkou pomoc, můžete přidat nějakou drobnost, která dítě potěší, nebo i drobný pamlsek: čtvereček čokolády, želatinového medvídka Haribo a podobně.)

Chlapce je třeba při výchově zatížit, ale nezpůsobit trauma, říká terapeut číst článek

Vztahy

Dokončit, co začalo

Důležité je vést dítě k dokončení jednoho úkolu předtím, než začne pracovat na dalším, a to i v případě, že konkrétní povinnost není zrovna zábavná. To se týká především školáků, kteří si musí rozvrhnout školní a domácí povinnosti. Ještě předtím, než začnete aplikovat výchovné metody týkající se domácích prací, mějte na paměti pár tipů:

1) Vytvářejte dohody

Čím víc budete na dítě naléhat, tím víc se bude úkolu bránit. Místo rozkazů uplatňujte dohody, které musí obě strany splnit, například: "Když se mnou utřeš prach, pomůžu ti postavit stavebnici."

2) Nechte dítě si vybrat

Když dítěti umožníte vybrat mezi několika činnostmi, přijme lépe fakt, že se musí zapojit. Úkol, který si vybere, bude dělat svědomitěji než ten, který by mu byl přidělen. Když už zadáváte úkol, je dobré přesně říct, co po dítěti chcete. Místo "ukliď si pokoj" použijte například: "Ukliď si stavebnici, kterou máš v pokoji rozházenou po zemi."

3) Vyvozujte důsledky

Jestliže dítě nesplní úkol, je nutné nastavit pořádek. Dítě netrestejte, ale ukažte mu, že se splnění úkolu nevyhne, například: "Po těch hračkách, které jsi neuklidil, přece nemůžeme chodit. Schováme je a vrátíš se k nim, až je po sobě budeš uklízet." Naopak když dítě úkol splní, je velmi důležité ho pochválit.

4) Zachovejte důslednost

Jakmile vyslovíte zákaz, musíte se ho držet. Nenechte se hned zlomit, ale držte slovo minimálně do druhého dne. Jedině tak si dítě uvědomí, že systém myslíte vážně, a pro příště si rozmyslí, jak k úkolu přistoupí.