Spousta dětí považuje spánek za nejhoršího nepřítele a pere se s ním, jako s by se už nikdy neměly probudit. Zoufalý křik a pláč, hysterické scény či lomcování postýlkou jsou na denním pořádku.

Nevyspalí zoufalí rodiče pak vezmou zavděk jakoukoli radou, která by třeba mohla s uspáváním pomoci. Patří k nim i metoda Dr. Eduarda Estivilla. Španělský neurofyziolog ji shrnul v knize Dětská nespavost a vyvinul pro ni dokonce mobilní aplikaci It´s a bedtime (Je čas jít spát). V čem spočívá?

Základem je stereotyp

Podle Dr. Estivilla trpí nespavostí více než třetina dětí mladších pěti let a ještě víc kojenců. Mohou za to špatné návyky: usínání za přítomnosti rodičů, chování, zpívání, mazlení... Když se pak dítě v noci vzbudí, vyžaduje totéž. Chyba!

Doporučujeme: Kolik spánku potřebuje prvňák: Patří postýlky do škol?

Proto se musí naučit správně usínat. Základem je pravidelný režim a samota. Rodiče pak musí při ukládání do postýlky dodržovat jisté postupy, protože pravidelnost dodává dětem jistotu a pocit bezpečí.

Proto by usínání měl předcházet stále stejný obřad: jídlo, koupání, příjemná chvilka před usnutím. Můžete si čtvrt hodinky pohrát (žádné divočení!), přečíst pohádku, zazpívat písničku - prostě dítě ujistit, že ho máte rádi. Této činnosti se říká "návyk k afektivitě" a neměla by probíhat v postýlce, dokonce ani v dětském pokojíčku - ten je teď určený výhradně ke spaní!

A jdeme na to!

Jak postupovat?

• Pravidla musí dodržovat všichni členové domácnosti.
• Žádné zdůrazňování. Začněte prostě někdy v průběhu pracovního týdne. Dítě musí být zdravé a vy už nesmíte kojit.
• Usíná se vždy ve své postýlce.
• Teplota v místnosti by měla být okolo asi 2 0°C, ne víc.
• Žádná lampička! Nedopusťte, aby si dítě spojovalo světlo s bezpečností - o to víc se bude bát, když se v noci probudí do plné tmy!
• Abyste omezili strach, připravte dítěti předměty, které bude mít při usínání u sebe. Vysvětlete mu, že tyhle věci s ním budou spinkat po celou noc. Může to být plyšák, jiná hračka nebo dudlík, pokud ho ještě používá. Můžete dítě nechat, aby si předměty samo vybralo.

Nemazlit, nechovat, nezpívat

Poté uložíte dítě do postýlky a pronesete předem připravenou větu, do níž zahrnete i všechny předměty, jež jste dítěti na noc k postýlce připravili. Můžeme jí nazývat třeba kouzelné zaklínadlo.

Čtěte také: 5 nejhorších rodičovských hříchů: Dopouštíte se jich?

Pronesete ho klidným, ale rozhodným tónem a zopakujte třeba třikrát tak, abyste v pokoji strávili maximálně půl minuty.

Příklad: "Janičko, teď budeš spinkat ve své postýlce. Máš tady méďu, panenku Báru a dudlík, tak se dobře vyspinkejte. Dobrou noc."

A jdete. Pokud nastane pláč, můžete se do pokoje vrátit, ale jen na pár vteřin. Vstoupíte, opět pronesete kouzelné zaklínadlo, lehce se dítěte dotknete a odcházíte.

Žádné hlazení, držení za ruku, dohadování nebo dokonce chování, nic takového! Do pokoje vstupujete pouze proto, aby dítě vědělo, že jste ho neopustili a že ho máte pořád rádi. Proto je důležité zachovat klid a trpělivost. Rozhodně prcka netrestejte! Prostě jen monotónně trvejte na svém.

První den nácviku vstupujete do pokoje znovu po jedné minutě, pak po dvou, po pěti... A v dalších dnech čekání mezi vstupy prodlužujete. Už za několik večerů by se usínání mělo podstatně zlepšit. Pravda, budou to možná proplakané večery.

Kroutíte hlavou? Nejste sami. Estivillova metoda vzbudila bouřlivou diskusi po celém světě. Někdo si ji nemůže vynachválit, pro jiného představuje násilné lámání křehké dětské duše. Jak se na ni koukáte vy?

O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Baby brain efekt aneb Hloupnou ženy na mateřské?

Gordonova metoda: Jak zvládnout hádku s dítětem

Víte, jak a o čem sní slepci?