Statistiky ukazují, že většinou jsou to muži, kdo je k rodičovství víceméně dostrkán proti své vůli. Ženy předpokládají, že muž miminko chtít nebude - a tak se pro početí rozhodnou samy.

Překvapivě nám však do redakce napsala také spousta žen, které mají podobný problém: cítí se být k mateřství donuceny. Že vnucené rozhodnutí nesvědčí vztahu - ani z hlediska mužů, ani z hlediska žen - je jasné. Následující příběhy to jen potvrzují.

Vanda: sama - a ještě kariéristka...

Jak odlišně a nespravedlivě může okolí hodnotit ve stejné situaci muže a ženu, dokazuje příběh paní Vandy. „Mám sice zkušenost s donucením, ale k mateřství. Bydlela jsem ve městě ve svém bytě, který jsem splácela. On pocházel z jiného městečka, kde žil s rodiči v rodinném domě. On nechtěl bydlet v mém bytě, já zase s jeho rodiči. Protože jsme spolu nechodili dlouho, nijak intenzivně jsme to neřešili. Řešili to ale jeho rodiče a tlačili na něj i na mě, ať se k nim nastěhujeme," napsala nám.

Paní Vanda nebrala ze zdravotních důvodů antikoncepci, což její partner věděl. Proto používali kondom nebo si dávali pozor. „Po určité době však zřejmě dospěl k názoru, že jediný způsob, jak mě donutí přestěhovat se k nim, je moje těhotenství. Jak se rozhodl, tak udělal. Počkal si na plodné dny... a šup to tam. Stačilo jednou, výsledek se dostavil," popisuje zradu.

Tak se dvojice skutečně stěhovala do domu k rodičům a svůj byt paní Vanda začala pronajímat. Jenže najednou bylo všechno jinak... „Okamžitě po nastěhování se u přítele zvýšila frekvence návštěv kamarádů a hospod. Výbavičku jsem si musela koupit sama. Byla jsem přitom za potvoru, která odmítá poklízet po domě a po zahradě a navíc se po večerech klidně učí angličtinu. Abych to zkrátila - odstěhovala jsem se, když byl dceři rok. Bydlím u svých rodičů. Až se vrátím do práce, přestěhuji se zpět do svého bytu. No a kdybyste náhodou přišli do městečka k jeho rodičům a poptali se tam na mě, dozvíte se, že jsem kariéristka, co využila chlapa, jen aby měla dítě, a pak se na něj, na chudáka, vykašlala..." uzavírá svůj poučný příběh.

Kamila: nemůžu se s tím vyrovnat

Čtenářka Kamila je v 5. měsíci těhotenství, ale příliš se neraduje. Posuďte sami: „Musela jsem přestat brát hormonální antikoncepci kvůli štítné žláze, proto se v té době můj přítel rozhodl, že se o antikoncepci postará. Během tři čtvrtě roku se nic nedělo, v klidu jsem odmaturovala a dostala se na VŠ. Na moje narozeniny mě požádal o ruku. Když jsem svolila, hned po prvním sexu mi řekl, že už žádnou antikoncepci používat nehodlá. To už ale bylo pozdě, stačilo se jednou nechránit... Potrat nepřicházel v úvahu. Měla bych se začít smiřovat, jenže mi to moc nejde: je mi teprve dvacet, děti nechci. A mému manželovi je už 27 a od začátku vztahu nemluví o ničem jiném než o tom, že chce děti a čím více, tím lépe," napsala nám. Co myslíte, jak tohle může dopadnout?

Linda: musíte se dohodnout!

A na závěr přece jen trochu optimismu - díky čtenářce Lindě, z jejíhož příspěvku citujeme: „Pokud chcete rodinu, která bude fungovat, pak se na dítěti musíte dohodnout oba. Narození miminka je opravdu velká změna. Samozřejmě jde o obrovské štěstí, ale totálně vám změní život: máte na sebe mnohem méně času, muž musí víc pracovat, aby nahradil chybějící příjem, žena se doma nezastaví. To vše může vést ke vzniku konfliktů. Když se na dítěti domluvili oba dva partneři, rodičovství si více užijí a jejich vztah to ustojí. U nás to byl partner, který začal o dítěti mluvit jako první. Teď si společně užíváme radosti i starosti. Život získal nový směr a cíl a jsme mile překvapeni, jak je prima mít dítě," napsala nám.

Co si o dnešních příspěvcích myslíte vy? Také jste se ohledně rodičovství cítili být vmanévrováni do situace, kde jste se cítili špatně? Podařilo se vám s tím smířit, nebo se nakonec vztah rozpadl? Diskutovat o tom můžete pod článkem.

Vstoupit do galerie | 16 Pětiletý Baby Chino: Sledujte nejmladšího DJ světa v akci!