Tříleté dítě se velmi zajímá o tělo, a nejen o své vlastní. A pro sexuální rozdíly projevuje zvláštní zaujetí. Tento zájem demonstruje různými způsoby: hrou na doktora, sledováním maminky a tatínka v koupelně, hraním si s genitáliemi, porovnáváním částí těla s kamarády nebo sourozenci.

Někdy ve věku tří let se holčička začne vyptávat, zda byl její penis odříznut, když ho bráška má. A ten chce zase vědět, "co to je" s upřeným pohledem na maminčina prsa. Možností, jak se podělit o informace o lidské sexualitě, je spousta. Potřebujete k nim však používat správné termíny.

Prostě kus těla...

"Ucho je ucho je ucho. Penis je penis nebo pohlavní úd, nikoliv lulánek. A pochva je pochva, což je ovšem ta část zevního pohlavního ústrojí, která není vidět. Správný český název (přejatý z latiny) pro to, co na dívce vidíme, je vulva. Není to nijak hezké slovo, náš jazyk je ve spisovné terminologii chudý a rozhodně ne zvukomalebný," komentuje odborné názvosloví MUDr. Ondřej Trojan ve své knize O čápech, vránách a dětech. "Pokud rodiče užívají nepřesné názvy sexuálních částí těla, vysílají signál, že jsou tyto partie nějak divné nebo že je s nimi něco v nepořádku, popřípadě že by se o nich nemělo mluvit. Děti jsou pak často v rozpacích a za své genitálie se stydí."

Dítě proto často obchází precizní výrazy opatrným "tam dole", případně nazývá sexuální části těla slovy, která slyší od kamarádů. "Je úplně v pořádku, když v tu chvíli řeknete: Někdo říká lulánek, ale je to trochu hloupé slovo. Správně se říká penis a bude lepší, když to budeš říkat také tak. Nám připadá tak prostá faktická odpověď triviální, ale pro dítě je to užitečná lekce, vzbuzuje vážnost a zdravý přístup k vlastnímu tělu a k sexualitě všeobecně," radí MUDr. Ondřej Trojan.

Jestliže se vám nechce užívat spisovnou terminologii, dohodněte se na jasném slovníku. V češtině existuje spousta synonym, která nejsou vysloveně vulgární a přece jsou přesnější než "tam dole". Nicméně staršímu dítěti byste stejně časem měli názvy korigovat.

Jak správně reagovat?

Není to úplně jednoduché, spousta dospělých trpí rozpaky, když mají na intimní téma hovořit s jiným dospělým, natož se dítětem. Ondřej Trojan proto nabízí možné odpovědi.

Otázka: Co se stalo s mým lulánkem?

Odpověď: Nikdy jsi žádný neměla. Lulánek, tedy penis, mají jen chlapci. Holčičky mají pochvu.

Otázka: Můžu se podívat, kudy z tebe vylezlo miminko?

Odpověď: Miminko vyšlo prostorem mezi mýma nohama, říká se mu pochva. Raději bych ti ji neukazovala, protože to je intimní část mého těla. Chceš se podívat do knihy, jak se rodí děti?

Otázka: Proč Pavel při čurání stojí a já musím sedět?

Odpověď: Pro holčičky je lepší, když při močení sedí. Jejich "čurání", správně se říká moč, prochází malým otvorem vedle pochvy. Chlapci močí penisem.

Otázka: Můžu mít dítě, až budu velký?

Odpověď: Ne, jenom žena může mít dítě. Má v těle zvláštní prostor, říká se mu děloha, kde dítě roste. Ale ke vzniku dítěte je potřeba maminka i tatínek. Až vy rosteš, můžeš být tatínkem, jestli budeš chtít.

To je jen několik nápadů, jak mohou rodiče odpovídat. Sami se rozhodnete, jak s otázkami svého dítěte naložit. Základ je v tom, že dítě v tomto věku vyžaduje informace a zaslouží si jednoduché, ale přesné odpovědi. Důležité je ho neodradit. Ostatně rozhovor s tříletým špuntem je to skvělá příležitost, jak získat trochu praxe. Využijte snadné otázky, pomůže vám to vyrovnat se o pár let později s těmi těžšími...

zdroj: Ondřej Trojan, O čápech, vránách a dětech, Grada 2005, www.sexualne.cz, www.ulekare.cz