Mnozí rodiče věří, že když jejich dítko doma vysedává u počítače, nemusí se o něj bát. Čtenářka Klára, matka dospívající Jitky, už ale ví, že nebezpečí domova on-line může být velmi zrádné. Toto je její příběh.

S manželem jsme podnikali, a tudíž na dceru nezbývalo moc času. O to víc jsme byli pyšní, že je Jitka samostatná, dobře se učí a místo toulání po ulicích si čte, anebo sedí u počítače. Navíc jsme ji odmala vedli k opatrnosti a mnohokrát ji zkoušeli. Pokaždé se smíchem odpovídala: „Musím přecházet po přechodu a na zelenou! Nesmím se bavit s nikým cizím, hlavně ne s pánama! Nikomu cizímu nesmím doma otevírat!"

Vždy, když jsme se z práce k večeru vraceli domů, Jitka ve svém pokoji seděla u počítače. „Vyhledáváš něco do školy, nebo hraješ hry?" ptávali jsme se ze zvyku. „Úkoly mám hotové a hry už mě nebaví. Píšu si s dětmi na internetu. Je fajn, že sedím doma, a přitom mám nové kamarády," vysvětlovala. Z rodinného poklidu nás tři měsíce po dceřiných dvanáctých narozeninách vytrhla příhoda, kterou nikdy z mysli nevymažeme a kvůli které se nezbavíme výčitek i strachu...

Kdo je Michal?

To pondělí ve firmě bylo hodně práce a ke všemu jsem doma zapomněla důležitou smlouvu, tak jsem se pro ni musela vrátit. Silnice byly volné, za půl hodiny jsem dokument ukládala do kabely. Už jsem byla na odchodu, když mě černá obloha donutila k návratu. Obešla jsem všechny pokoje a jediné otevřené okno bylo u dcery. „Zase zapomněla, a to jsem jí to tolikrát říkala!"

Když jsem okno zavřela, ze zvyku jsem očima přelétla pokoj. Mou pozornost upoutal papírek, který byl pomalovaný srdíčky a na něm text: „Zítra konečně Michala poznám osobně. Nemůžu se dočkat!" Údivem mi papír vypadl z ruky. Jaký Michal? A jak to, že ho Jitka pozná až dnes? To je jako seznámení na inzerát! Roztřesenou rukou jsem zapnula počítač.

Žadonil o fotky v plavkách!

Téměř veškerá pošta byla vymazaná, zůstal jen jeden vzkaz a odpověď. To dceři možná zachránilo život. V neděli večer napsala jakési Lucce: „Zítra mám konečně rande s Míšou! Minule se chtěl sejít v šest večer u benzínky na konci města, ale to nešlo - naši se tou dobou vrací z práce. Naštval se, a tak jsem mu poslala pár fotek v plavkách a jednu ve spodním prádle - pořád o ně žadonil. Měl radost a zítra ve čtyři máme sraz v parku u lávky. Drž palce!"

Hrůzou se mi podlomila kolena. Když jsem se dceři nedovolala - měla výjimečně vypnutý mobil - vzburcovala jsem muže a následně policii: do podezřelé schůzky zbývala hodina a my netušili, o jaký park a lávku se jedná! Naštěstí nás policisté nepovažovali za hysterické rodiče a jednali bleskově. „Místo schůzky zajistíme a v případě, že na sraz přijde dospělý muž, zasáhneme. Nemějte strach, nedovolíme, aby vaší dceři ublížil!"

Na poslední chvíli

Nedovolili. Od momentu, kdy k Jitce přistoupil asi čtyřicetiletý muž, se vše seběhlo neskutečně rychle. Pedofila zpacifikovali a dcera s pláčem skončila v mé náruči: „Ten pán strašně lhal, psal mi, že mu je čtrnáct, že budeme kamarádi..."

Vyšetřování prokázalo, že ten muž byl už v minulosti ze sexuálního obtěžování nezletilé dívky obviněn. Tentokrát vše dobře dopadlo, ale kolik dalších úchylných „kamarádů", kteří pod rouškou anonymity brousí na internetu a zneužívají dětskou důvěřivost, je stále na svobodě? Snad náš příběh bude pro ostatní rodiče dostatečným mementem...

Máte také vy neblahé zkušenosti z on-line seznamováním svých dětí? Naučili jste je zásady opatrnosti a kontrolujete je? Víte, s kým se prostřednictvím monitoru stýkají? Diskutovat můžete pod článkem.

Vstoupit do galerie | 10 Desetileté modelky v bikinách: skandál, nebo trend doby?