Tedy ne ona, ale její ratolest. Máma sice své dítko miluje nadevše, když se však v supermarketu válí vztekle po zemi, protože mu odmítla koupit pytlík bonbónů, těžko se brání rčení - Herodes, to byl skvělý král!

Nicméně ani starověký vrah neviňátek by s výchovou ratolesti, která právě prochází obdobím vzdoru, příliš nepomohl - tedy pokud nemáme na mysli jeho sice osvědčenou, ale poněkud definitivní cestu. Chcete-li se tedy ještě nějaký čas děti ponechat, sáhněte raději k dobře míněným výchovným radám! Tady jsou...

Soumrak rodičovských bohů

Pokud jde o ty pohoršené pohledy, buďte naprosto klidná - samozřejmě nejste žádná hrozná matka. V podobné situaci se ocitla každá, opakujeme KAŽDÁ normální matka A pokud vám bude tvrdit že ne, nejspíš to bylo tak strašné, že vzpomínky raději vytěsnila z paměti.

Období vzdoru je totiž nutné stadium, kterým prochází každé dítě mezi druhým a třetím rokem věku. „Tehdy si začíná uvědomovat svou vlastní samostatnou osobnost a hledá její hranice. Zjistí, že rodiče nejsou žádní bohové a že v rámci svých možností může konat i proti jejich vůli. Vaše věčné omezování ho už nebaví. Prostě má chuť na ty sladkosti! baví ho proplétat se po rušné silnici mezi rychlými barevnými auty. Zrovna naschvál si chce sáhnout na rozpálená kamna. Já chci tyhle sladkosti! A teď hned! To je jeho heslo, " konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová.

Nevidím zlo, neslyším zlo

„Určitě vás tím pořádně vytočí, přesto však nedoporučuji hysterické scény tvrdě trestat. Zároveň však není dobře ustupovat. Jako nejrozumnější vidím malého vzteklouna prostě ignorovat. Nevidím zlo, neslyším zlo - to budiž vaše heslo. Když se prcek snaží něco si vynutit, jednoduše nereagujte. Samozřejmě pokud právě neohrožuje svou bezpečnost, jak třeba pobíháním po silnici. Tam je třeba zakročit rázně," dodává psycholožka. „Jinak byste však měli právě v tomto období dítě naopak povzbuzovat. Nikoli při záchvatech vzteku, ale při každé jiné činnosti, ať už se mu bude dařit či nikoli. Zkuste se k němu chovat jako k samostatné osobnosti. Dejte mu na výběr, co chce k snídani. Co si obleče na procházku - myslím tím volbu červené, nebo modré - nikoli letní, nebo zimní."

Jsem z něj na prášky

Někdy jsou ovšem moudré rady drahé... „Jsem úplně na prášky z Jiříčkova - Já sám! U nás to znamená 250 × za den záchvat vzteku. Rve mi z rukou ráno pyžamo, když rozsvítím, zhasne a rozsvítí sám, když ho obleču, svleče se a obléká sám, trhá mi z rukou boty i bačkůrky, ovladače, když vařím, stojí na stolku za mnou a bere mi z rukou nůž, cibuli, vařečku, hrnce, jídlo, snaží se vše umývat ve dřezu, škube mi z rukou klíče. Když jde kakat, tak si sám za sebou zavře dveře, sám si utírá zadek, sám se snaží štětkou čistit mísu - dovedete si představit, jak to dopadá... Už se mě pokusil vystrnadit i od volantu, že bude ,Jíša šídit ám, zavži dveži maminko´, ale to mu fakt nevyšlo. Samozřejmě se snažím nechat ho dělat samotného věci, které umí nebo které jsou vhodné, ale pokud to nejde? Potom se okamžitě válí po zemi a řve. Máte to někdo také tak?" ptá se nešťastná maminka na www.babyweb.cz.

Chladná hlava a vřelá náruč

Přesto i tady jsme našli odpověď - a také z řad maminek, pro změnu našich čtenářek. „My jsme v období dceřina vzdoru měli permanentně naplněnou vanu vlažnou vodou, nic jiného totiž nezabíralo. Jakmile ji to popadlo a praštila sebou o zem, šup do vany i s bačkůrkami! Rázem bylo po záchvatu. jen si pak babičce stěžovala, že jsem ji chtěla utopit," vzpomíná maminka Jitka.

O něco mírnější radu nabízí psycholog Jaroslav Šturma: zachovejte chladnou hlavu a poskytněte vřelé objetí: „Nenechte se strhnout k negativním emocím. I když se dítě vzteká, můžeme ho pevně obejmout, posadit si ho na klín. Protože ještě neumí o svých pocitech hovořit, umožníme mu, aby je plně prožilo v bezpečí naší náruče," doporučuje.

Jaké rady byste ostatním rodičům poskytli vy? Máte vyzkoušený recept, jak utišit vzteklé dítě? Svěřte se ostatním a poraďte jim v diskuzi pod článkem!

zdroj: www.babyweb.cz

Vstoupit do galerie | 8 Noční klub přímo v bytě! Sousedi radostí šílí...