Když dítě trpí, bolí to jeho mámu také. A možná ještě daleko víc. Ona sama si totiž pamatuje první rozbité koleno, první nešťastnou lásku, první nespravedlnost paní učitelky, první zradu kamarádky. A toho všeho by své milované dítě chtěla ušetřit.

Nebuďte ale příliš velké ochranářky! Nad dětmi je třeba držet stráž, ale jen pěkně zlehka a zdálky. Vysvětlíme vám proč.

Ovládněte své pudy

Je třeba ovládnout mateřské pudy a ochranitelské reflexy. Dobrá máma musí v rámci výchovy umět nechat dítě spadnout z kola, zamilovat se, mít přátele podle vlastního výběru a hledat vlastní místo na slunci.

Čtěte také: Slova, která vraždí dětskou lásku

Umetáním cestiček škodí. Je lepší nechat prcka spadnout z kola (ale ne vjet do frekventované silnice!) nebo kamarádit s tím nemožným raubířem odvedle, aby propříště věděl, že musí při cyklistice dávat pozor na okolí a aby pochopil, co znamená opravdové přátelství.

Proč ženy zachraňují ostatní

Mají to  v genech - chovat, konejšit, starat se, chránit a občas i zachránit. Žena prostě nesnáší, když někdo z jejích milovaných trpí. Problém nastává, pokud začne považovat trápení některého člena své rodiny za vlastní selhání.

Když za dítě řešíte ošemetné situace, do kterých se vlastní vinou dostalo, berete mu možnost, aby se samo naučilo vyrovnávat s problémy a aby si prožilo plný rozsah emocí - třeba i negativních. Bolest a zklamání jsou přece regulární součástí lidské existence. Každý se s nimi musí v životě naučit zacházet - a to vyžaduje praxi stejně jako výuka psaní nebo plavání.

Doporučujeme: Jsem nervózní matka, ječím na dítě

Maminka nedokáže nadlouho chránit dítě před realitou. To musí vést svoje vlastní boje, aby nakonec dospělo. Je proto velký rozdíl, jestli jste chápající máma - což je samozřejmě správně - nebo matka ochranářka, který vždy stojí mezi svým dítětem a jeho zklamáními, pády, bolavým srdcem či rozbitými koleny!

Stůjte mu tiše po boku

Co tedy dělat, když vidíte, že vaše dítě - i to dospělé pro vás pořád zůstane dítětem - kvůli něčemu trpí? Poskytněte mu lásku a útěchu, vyjádřete podporu. Buďte po ruce, ale nevnucujte se. Naučte ho, že ať se stane cokoli, vy si vždy najdete čas ho vyslechnout. Ale...

Nezasahujte! Aspoň ne hned. Než začnete pomocně konat, počítejte v duchu do sta. Pak se zeptejte sama sebe - Kdybych právě teď byla na týden mimo domov a nemohla zasáhnout, uškodilo by to? Zní odpověď ne? Pak nechejte věcem volný průběh.
Zapomeňte na výčitky svědomí! Zbavte se potřeby organizovat dětem každou volnou chvilku. Nechejte je samy si hrát, aby rozvíjely vlastní fantazii. Přeje si dítě výslovně vaši podporu? Přesto se ještě chvilku zamyslete. Třeba taková pětka ve škole - opravdu se stala křivda, nebo je chyba někde jinde? Třeba ve vašem prckovi? Zeptejte se paní učitelky, jak to doopravdy bylo doopravdy, než se rozhodnete zasáhnout...

Staňte se skutečně moudrou mámou: Přemozte se, a povolte dětem otěže, aby mohly prožít svá vlastní dobrodružství. Nechejte je prožít své vzlety i pády, naději i zklamání, lásky i rozchody. Buďte jim k dispozici v případě potřeby, ale nežijte jejich život místo nich!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Stála jsem před babyboxem s miminem a stovkou v kapse

Moje dívka se odmítá holit. Je to důvod k rozchodu?