Stále to čteme dokola. Jaký systém přijímání dětí do mateřských školek je správný, poctivý, sociálně ohleduplný?

Těmito otázkami se zabývají politici, starostové, ředitelé školek a nyní se do věci vložila i paní ombudsmanka. Odpověď je přitom zrovna tak stručná, jako zřejmá: Žádný!

To, co se marně snaží národu vysvětlit jeho delegovaní zástupci, je obyčejným rodičům dávno jasné. "Dokud bude fatální převis malých dětí, a počet školek se nezvětší, žádná pravidla nebudou dostatečně spravedlivá," napsala nám paní Jana N. z Prahy, maminka dvou malých synů. Její názory jsou natolik zajímavé, že vám je nabízíme v dalším textu.

Nepotřebujeme pravidla, ale školky!

Už skoro deset let jsme v situaci, kdy není třeba lepších pravidel, ale většího počtu školek. Je mi až žinantní hlásat veřejně fakt, který je zcela zřejmý všem maminkám, jež se před dovršením třetího roku dítěte nervují, zda se do státní školky dostane, nebo ne.

Čtěte také: "Měl bys umřít!" řekla máma ochrnutému synovi

A pokud ne, co bude pak? Protože platit minimálně 8000 měsíčně za školku soukromou je po značném vyčerpání rodinných financí během mateřské skutečně rána pod rozpočtový pás většiny běžných rodin.

Je až komické poslouchat, jak se všichni snaží vykroutit z odpovědnosti za tuto situaci. Přitom viníci jsou více než zřejmí: Za vzniklou situaci mohou všichni ti šikovní kormidelníci, kteří v devadesátých letech řešili kuponovou privatizaci a topili se navzájem v sudech na Slapech. Tedy vrstevníci našich rodičů. Těch lidí, kteří si pořídili mraky nás, takzvaných Husákových dětí.

Komunisté počítat uměli?

Jenže oni měli štěstí. Jejich rodiče, naše babičky a dědové, kteří tehdy rozhodovali, byli natolik při smyslech, že pro spousty dětí vytvořili patřičné podmínky. Normalizační soudruzi sice leccos nezvládali, větru ani dešti neporučili, ale děti si spočítat uměli.

Přešlo desetiletí, dvě, a školky ani školy nebyly obsazené do plného stavu. Takže naši rodiče, kteří se mezitím dostali k moci, nepřišli na nic lepšího, než sestrkat děti ze slabých ročníků do menšího počtu zachovaných zařízení a uvolněné budovy proměnit v samé "nezbytnosti": zaplivané putyky s hracími automaty, hadrárny a obskurní tržnice.

Doporučujeme: Vědomě si pořídili postižené dítě: Mají na to právo?

Ne aby se řeklo: Dobře, ta škola je zaplněná z půlky, necháme jí tedy půlku prostoru a druhou si bude pronajímat, aby na sebe vydělala. To ne! Zrušily se. Bylo to jednoduché, dalo se na tom rychle vydělat, a koho by zajímalo, že je to stejně slaboduché jako krátkozraké?

Po nás potopa...

Čas trhl oponou a všem se protočily v očích symboly dolarů jako strýčkovi Skrblíkovi. Zapomněli na zdravý rozum. Ten by jim totiž připomenul, že když oni měli tolik dětí, tak jejich děti budou mít zcela zákonitě zase stejnou kupu dětí. A že pro ně ty rušené školky budou sakra nutně potřebovat.

Nestalo se tak. Po nás potopa, však oni si to nějak zařídí... Tak si to zařizujeme. A protože jsme děti svých rodičů (geny prarodičů se patrně kamsi vytratily), hádáme se o těch pár míst v mateřských školkách, které zbyly, a lomíme rukama nad katastrofálními cenami školek soukromých.

Kdo nám školky postaví?

Málokde se, bohužel, najde dostatečně osvícená hlava, která prosadí vybudování nového dětského zařízení. Opět odmítáme chápat, že onen "tajemný" cyklus rozmnožování pokračuje. Jestliže nás bylo jako blech a my máme svých dětí jako blech, kolikpak asi bude za dalších dvacet let našich vnuků?

Budou i oni lomit rukama, hořekovat nad nedostatkem školek a hledat optimální pravidla pro přijímání dětí v beznadějném přetlaku poptávky nad nabídkou? Anebo si při vzpomínce na nás jen poklepou na čelo a chybějící školky si prostě postaví?

Jak vidíte problém vy? Má paní Jana pravdu? Drží ruka trhu mladé rodiny příliš pod krkem, protože nám chybí trochu selského rozumu při plánování? Nebo jsme jen byli "socíkem" příliš rozmazlení a chtěli bychom moc?

O tom můžete diskutovat pod článkem!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Smutný trend doby: Děti bijí své staré rodiče

Děsivé černooké děti bez bělma: Odkud jsou? Co chtějí?

Proč je skvělé mít velký zadek: Kvůli inteligenci!