Blafy ze školní jídelny: dávno překonaná minulost?
„Já tam chodit nechci, vaří tam samé blafy!" brání se mlsný školák udatně ztrátě maminčiny skvělé kuchyně. Je to opravdu tak zlé?
„Já tam chodit nechci, vaří tam samé blafy!" brání se mlsný školák udatně ztrátě maminčiny skvělé kuchyně. Je to opravdu tak zlé?
Strkanice ve frontě, umakartové stoly, hovězí kližka v rajské omáčce, která u citlivějších holčiček vyvolává dávivý reflex umocněný zarputilou kantorkou stojící za zády a kontrolující, jestli tlusté maso skutečně sežvýkají... A také studená kolínka posypaná kakaem a cukrem, univerzální čaj přezdívaný „vývar z fuseklí" a kuře s bramborem jednou za měsíc za odměnu. Zelenina? Kde ta by se vzala... Tak nějak si alespoň pamatujeme školní obědy my dříve narození. Nastala nějaká změna?
Určitě k lepšímu
U většiny škol, alespoň těch středních - jen ty fronty se moc nezměnily... „Máme docela dobré obědy. Můžeme si vybrat ze dvou možností, třeba maso nebo rizoto, čína nebo krupičná kaše, vepřo-knedlo-zelo nebo koláče. Vždycky je polévka, ale nemusíme si ji brát a většinou bývá i možnost dát si jako zákusek jogurt nebo ovoce. Zeleninové přílohy dostaneme u každého jídla, ke kterému se hodí. K pití máme na výběr sladký nebo hořký čaj a 3 druhy šťáv, případně vodu," popisuje patnáctiletý Martin, student gymnázia Budějovická.
„Kuchařky jsou příjemné, můžeme si kdykoli přidat, ale obvykle se stojí moc dlouhá fronta, takže to nestojí za to. Stoly jsou dělané na trochu větší lidi, takže primáni a sekundy osmiletých gymnázií mají problém dosáhnout. Na stolech máme bílé umělohmotné ubrusy. Když zapomenu čip, tak oběd dostanu, protože kuchařky si většinu z nás pamatují. To na základní škole, kam jsem chodil předtím, byly karty, a pokud jsem ji neměl v ruce, nedostal jsem oběd, i když byl zaplacený," dodává Martin.
Jídelníček gymnázia Budějovická na tento týden
- Pondělí: polévka hovězí s těstovinou, hovězí maso, houbová omáčka, houskový knedlík / ořechové řezy, kakao
- Úterý: polévka mrkvová, smažené kuřecí kousky, bramborová kaše, ovoce/ zapečené těstoviny se špenátem, ovoce
- Středa: polévka kmínová, masové krokety v rajské omáčce, rýže / hrachová kaše s vejcem, okurka
- Čtvrtek: polévka luštěninová, halušky se zelím a uzeným, jogurt / šopský salát, rohlík, jogurt
- Pátek: polévka zelná s párkem, rybí filet na leču, brambory / vločková kaše, kompot
Spokojeni jsou i profesoři
„U nás se jí také dobře," konstatuje Jiří, profesor jedné z pražských středních ekonomických škol. „Nemáme sice vlastní kuchyň a jídla se k nám vozí ve várnicích, ale chutnají mi. Polévka bývá jedna, můžeme si k ní vybrat ze tří jídel, z toho zpravidla jednou týdně, někdy dvakrát sladké. Zhruba ke třetině jídel dostáváme zeleninový salát, když není salát, tak ovoce - pomeranč, jablko - nebo jogurt. Na pití bývá vždy teplý čaj, občas i rozpustné studené nápoje."
Školní jídelna: pro a proti
Výhody
- přijatelná cena
- snadná dostupnost (alespoň z hlediska učitelského sboru, žáci si vystojí frontu)
Nevýhody
- Nevyhovující kultura stolování (prostředí a hluk)
- Nedostatečný výběr (ve srovnání s restaurací)
A co vy, naši čtenáři? Pamatujete si ještě na své školní roky a jídelny? Vrátili byste se tam rádi? Nebo tam necháváte chodit vaše děti jen proto, že nemáte jinou volbu? Diskutovat o tom můžete pod článkem.
