Určitě budete skvělá máma. A váš partner báječný táta. Ale přesto máte spoustu iluzí a realita už číhá za rohem, aby se vám vysmála do očí.

Nikdo a nic na světě vás totiž nepřipraví na skutečný život s dítětem. Na život, kde děti řvou celou noc, blinkají, kakají, zlobí, nosí domů ze školy poznámky a pětky a bůhvíco ještě. Jde o nesdělitelnou zkušenost. Jak těžké to je, uvěří je ten, kdo rodičovství na vlastní kůži sám zažil.

Doporučujeme: Proč děti zlobí? Protože děláte něco špatně!

A možná je to dobře. Třeba by si pak mnozí lidé rozmysleli mít dítě. A to by byla doopravdy škoda, protože teprve výchova vlastního potomka z nás udělá dospělého, odpovědného a obětavého člověka. Přesněji řečeno, donutí nás k tomu, ať chceme nebo ne.

Toto si lidé myslí, než si pořídí děti

1. Každý má děti. Tak na tom nemůže být nic těžkého.
2. Bude krásné po mně a chytré po tátovi. V tomto směru spolehlivě platí Parkinsonovy zákony: Přestože vy máte ouška jako mušličky, synek podědí plachťáky po tátovi. Jestliže má babička velký nos, projeví se její geny u vnučky přeskokem. A to radši už vůbec nemluvíme o strýcových sklonech k alkoholu a hazardu...
3. Moje miminko bude vždycky jako ze škatulky. Hmmm... Tady by se daly uzavírat sázky: Vydržíte to dva týdny? Měsíc? Půl roku? Otázka totiž nezní, jestli to vzdáte, ale kdy.
4. Budeme na něj doma mluvit dvěma jazyky, ať má plynnou angličtinu. Je-li váš manžel/ka Angličan/ka, tak ano. Jinak na to zapomeňte. Aby měla biligvní výuka malého dítěte smysl, musí být učitel rodilý mluvčí. Ve všech ostatních případech akorát dítě naučíte akorát tak své vlastní chyby.
5. Ve třech letech ho naučím jezdit na sjezdovkách. Pokud jste sama vynikající lyžařka, pak možná... Ale ani tak nemáte vyhráno. Rodičovský zkušenost je v tomto směru jednoznačná: Vrazit prcka na dopoledne do lyžařské školičky, zatímco si vy sama krásně zalyžujete, případně v klidu vychutnáte zmrzlinový pohár. Nejde jen o čas, který ušetříte pro sebe. Samotné atmosféře školky s mladým instruktorem a vrstevníky, s nimiž bude vaše ratolest soutěžit a kamarádit, prostě nemůžete konkurovat. Taky není důstojné tlouct vlastní dítě lyžařskou hůlkou - což budete mít určitě chvilkami chuť, když ho budete učit sama.
6. Nebudu na něj křičet. Nikdy. No... Jestli máte pravdu, tak s tou obrovskou svatozáří nejspíš ani neprojdete dveřmi. A bude vás hřát vědomí, že jste jeden z tisíců. Většině rodičů se totiž tohle nepodaří.
7. Když dám dítě později spát, bude později vstávat. Pitomost. Bude vstávat pořád stejně - vždycky o dvě hodiny dřív, než by chtěli rodiče. Pozdější večerní hodina se podepíše akorát na tom, že vy budete víc unavená.
8. Nenechám dítě koukat na televizi aspoň do tří let. Ale necháte... A ráda. Dokonce i na pořady jako Teletubbies, jen abyste měla chvilku klidu. Nemusíte mít výčitky svědomí, ostatní mámy to dělají taky.
9. Nechám ho, ať se vyvzteká. Houby. Možná jednou, prvních pět minut. Ale bude to nejdelších pět minut vašeho života. A ty otrávené obličeje lidé okolo si budete pamatovat už nadosmrti. Časem dokonce přijdete i na vynikající taktiku: Ten vztekloun, který se válí na podlaze, není můj. Nechápu, proč se mi plazí po nohou.
10. Z mého roztomilého děťátka nebude nikdy protivný puberťák. Bude. A bude daleko horší, než si vůbec dokážete představit. Také to potrvá daleko déle, než si teď myslíte a než se potom budete utěšovat.

A víte, co je z toho všeho úplně nejlepší? Když všechno výše zmíněné prožijete a nakonec zjistíte, že i přes naprostou ztrátu iluzí bylo rodičovství jednou z nejkrásnějších věcí, které vás v životě potkaly.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jste stará duše? Poznáte, že nežijete na Zemi poprvé?

Přeplněné porodnice: Neklikáš, nerodíš! Jde o vteřiny

Ženská obřízka i v Evropě? Častější, než byste řekli