Hippophae rhamnoides, Elaeagnus rhamnoides, Argussiera rhamnoides
Lidové/další názvy: rakytník úzkolistý, citroník severu, sibiřský zázrak
Čeleď: hlošinovité
Popis rostliny
Rakytník řešetlákový je opadavým keřem nebo keřovitým stromem s výškou až 6 m. Je nápadný dlouhými trny.
Dřevina má šupinatou, temně hnědou borku a střídavé, celokrajné listy čárkovitě kopinatého tvaru. Horní strana listů je hnědozelená, spodní nahnědlá až stříbřitě plstnatá.
Rakytník je větrosnubnou dvoudomou rostlinou. Květy rakytníku se rozvíjejí ještě před rašením listů (od března do dubna). Nenápadné, čtyřčetné květy vyrůstají na starších větvičkách. Samčí květy se skládají v krátké zelené jehnědy, samičí pak v řídká hroznovitá květenství žlutohnědé barvy.
Rakytník je charakteristický svými drobnými bobulemi, v oranžové, žluté až červené barvě. Zrají od srpna do září. Jde o nepravé peckovice. Semena mají tmavě hnědou barvu a vejčitý tvar.
Výskyt a pěstování
Rakytník řešetlákový má svůj původ na Kavkaze a ve Střední Asii. Druhotně se však rozšířil po celé Asii a Evropě.
Rakytník osídluje horská suťoviště, louky, meze nebo břehy podél řek. Preferuje slunná stanoviště s dostatkem vláhy, svědčí mu lehčí, propustné půdy, nejlépe písčité či jemně kamenité. Snese však všechny typy půd i sucho, také smog nebo vysoké mrazy.
Rakytník je nenáročnou dřevinou, netrpí na choroby. Osídluje i neplodné půdy a exponované svahy. I proto slouží pro zpevnění půdy nebo jako městská výsadba. Na zahradě se však nepříjemně rozmáhá.
Léčitelství
Plody rakytníku obsahují oleje (7 %), cukry, organické kyseliny, třísloviny, flavonoidy, pektiny a celou řadu vitamínů (B1, B2, B3, B6, B9, C, D, E, K, PP). Významný je zejména obsah vitamínu C, potažmo alkaloidu hippopheinu. Obdobné složení jako plody mají i další části rostliny, ale účinných látek obsahují méně.
V léčitelství se uplatňují zejména plody rakytníku. Mají kyselou až trpkou chuť. Konzumují se čerstvé, připravují se z nich i kompoty, sirupy, marmelády nebo džemy. Dají se zamražovat, méně často se suší.
Bobule rakytníku se při sběru snadno rozmáčknou. Sklízí se proto ideálně až v době, kdy jsou zamrzlé, nebo na počátku zrání (srpen, říjen), kdy jsou tvrdší.
Léčivé účinky rakytníku
- posiluje organismus, zvyšuje imunitu
- podporuje léčbu žaludečních a dvanáctníkových vředů
- pomáhá při chorobách dýchacího systému
- stimuluje činnost jater, napomáhá detoxikaci
- ulevuje při kloubních onemocněních
- reguluje krevní oběh
- podporuje regeneraci sliznic a kůže
- vně urychluje hojení tkání
- působí protizánětlivě
Podávání a užití
Vnitřní užití
Rakytníkové plody se konzumují čerstvé, také v podobě sirupů, marmelád apod. V léčitelství se uplatní i jako čaj (2 polévkové lžíce sušených bobulí rakytníku se vaří ve vodě asi 5 min., poté se scedí). Čaj se dá připravit i ze zmražených plodů, příp. sušených listů nebo celých větviček rakytníku.
Ideální je kombinace vnitřní a vnější léčby. Pro tyto účely se hodí rakytníkový olej. Jde buď o olej lisovaný z plodů a semen rakytníku nebo olejový macerát (recept níže).
Vnější použití
Vně se rakytník používá zejména v podobě oleje, ten lze aplikovat na pokožku čistý nebo ho vmíchat do běžné kosmetiky. Rakytník regeneruje, pomáhá při kožních onemocněních (ekzémy, akné, kožní mykózy, opary aj.), urychluje hojení popálenin nebo proleženin.
Rakytník také podporuje obnovu sliznic, hojí popraskané bradavky v době kojení, je prospěšný při hemoroidech.
Rakytníkový olej, příp. odvar z rakytníku poslouží i jako kloktadlo a k výplachům dutiny ústní nebo krku. V neposlední řadě se uplatní i jako vlasová maska proti vypadávání vlasů.
Domácí rakytníkový olej – recept
Do sklenice vložíme rozdrcené sušené plody rakytníku, zalijeme je olivovým nebo jiným rostlinným olejem. Necháme stát na světlém a teplém místě po dobu 3 – 5 týdnů, každý den olej mírně protřepáváme. Následně ho scedíme, hmotu protlačíme přes plátno. Uchováváme v tmavých sklenicích, v chladu. Vnitřně se olej užívá po čajové lžičce 3x denně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
