Seznamte se s designéry, kteří žijí a pracují v Praze
Zní to jako pohádka: seznámili se v Londýně, překonali přísná indická pravidla pro předmanželské vztahy i proroctví astrologa. Usadili se v Praze, kde založili studio s dekorem, na kterém spolupracují s neziskovými organizacemi.
Když jdete okolo výlohy obchodu v Dejvicích, na kterém je napsáno Jain&Kříž, oči nestíhají přelétnout po všech těch tkaných polštářích, dekách, závěsech a dalších kouscích, co by dokázaly vykouzlit originální eklektický interiér i z průměrného pokoje.
Málokdo tuší, že za hezkým obchodem se skrývá neuvěřitelně romantická story, podle které by se klidně mohl natočit film s pozitivním koncem. Scénáristé by si ani nemuseli nic domýšlet, protože s Anvitou a Kryštofem to skutečně dobře dopadlo.
Oba studovali v Londýně, kde se do sebe zamilovali. Svůj vztah ale museli před Anvitinou rodinou tajit. V Indii se totiž nesluší, aby měla dívka před manželstvím jakýkoliv vztah. Tíhou okolností se rozešli, pak se do kauzy vložil i astrolog.
Váš příběh zní opravdu jako z bollywoodského filmu. Za jakých okolností jste se potkali?
V kině, na univerzitě se každou středu promítaly filmy a následovaly diskuse. Tam jsme se po sobě poprvé koukali a hned jsme vyrazili spolu ven do Gosta Green.
Jak Anvita přesvědčila své rodiče, aby přijali Kryštofa?
Vystavila je jednou pod určitý tlak, že musí vyrazit do Prahy a seznámit se s Kryštofem i jeho rodinou. Jakmile jsme se zde všichni lépe poznali, byli najednou spokojeni a otevření aby se náš vztah rozvinul dále. Pochybnosti se vytratily a mohly proběhnout zásnuby.
Co tomu předcházelo? Naznačovali jste, že jste svou lásku nejdřív skrývali, pak se rozešli a vložil se do toho astrolog…
Když jsme spolu začali chodit v Anglii, rodiče Anvity se o tom nesměli dozvědět. Tušení měl asi Anvity bratr, který v té době pracoval v Londýně. Rodiče Kryštofa o tom věděli, a s Anvitou si na od začátku rozuměli. Poté co se Anvita vrátila do Indie, nastaly komplikace, vztah na dálku byl celkem soužení pro nás oba. Nicméně jsme se s tím na Skypu nějak vyrovnávali a stávali se pixely každým dnem po dva roky. Po nějaké době si rodiče Anvity usmysleli, že Kryštof má rychle přijet do Indie k zásnubám, Kryštof ještě ovšem dodělával magisterský program na univerzitě a na takovou cestu se rozhodně necítil. Pod tlakem se nerad rozhoduje. Navrhoval, aby Anvita nejprve pokračovala ve studiu v Anglii, nicméně to se nesetkalo s pochopením. Došlo tak k rozchodu a několikaletému hledání a nenacházení toho pravého/té pravé. Astrolog si po nějaké době přisadil své, ale nebylo to věrohodné, neboť Kryštof nezná hodinu svého narození, a tak je těžké vytvořit přesný horoskop, tak jak jsou zvyklí v Indii. Happy-end se uskutečnil po sedmi letech odloučení a následném plánování zásnub v Praze a svatbě v Dillí. Po zásnubách v Praze a hlavně po svatbě jsme si začali rozumět oba s rodinou Anvity, která se pro nás stala velkou oporou.
Oba jste se rozhodli studovat v jiném místě, než kde jste se narodili. Co vás k tomu vedlo?
Kryštof: Od dětství jsem měl potřebu poznávat cizí krajiny, nicméně do roku 1989 jsme s rodiči nemohli vytáhnout paty za hranice. Později se mi konečně naskytla možnost cestovat, vyrazit na zkušenou do vydavatelství v Hamburku, kde jsem si během roční pracovní stáže uvědomil, že chci studovat design. Hledal jsem možnosti, až jsem narazil na výbornou školu v Dusseldorfu, odkud jsem později přestoupil do Anglie. Možnost, že bych studoval design v Čechách, mě vůbec nenapadla. V Německu i v Anglii jsem nadšený z mezinárodního prostředí učitelů i studentů, z úžasných výstav a mixu kultur, vzájemného se ovlivňování a obohacování. Výzvou pro mě byla i komunikace v němčině a angličtině.
Anvita: Chtěla jsem studovat design, ale v Indii nebylo moc příležitostí kde. Lákalo mě ocitnout se v mezinárodním prostředí.
Proč jste si pak ze všech míst na světě vybrali pro život Prahu?
Nechtěli jsme se vzdálit obě rodinám a ocitnout se v cizím prostředí, takže největší důvod je ten, že tu žijí Kryštofovi příbuzní. Naše studio je navíc propojením rodinného prostředí v Praze a v Dillí. Také jsme chtěli, aby náš syn vyrostl vedle svých prarodičů.
Klasická otázka pro všechny páry, co spolu pracují: odráží se vaše podnikání na vztahu?
Myslíme, že spolu pracujeme velmi dobře, nedá se říci, že nějak děláme velké rozdíly mezi kariérou a domovem. Možná je důležité říci, že společně pracujeme od samých začátků, co jsme se poznali na škole. Už tam jsme se doplňovali v našich činnostech, společně jsme kreslili, fotografovali, a tak je to i dnes. Někdy je těžké rozlišit, co je čí nápad, ale není to vlastně nakonec ani důležité. Jsme si vědomi silných i slabých stránek jeden druhého, respektujeme je a vyvažujeme. Navzájem se od sebe učíme a máme radost, že spolu můžeme být co nejvíc času.
Jak zvládáte kulturní rozdíly nejen mezi sebou, ale v rozdílných pracovních prostředích mezi Prahou a Indií?
Anvita: Tady nemusím tolik přemýšlet o tom, co nosím. V Indii má žena pocit, že na ní někdo pořád kouká. Být vdaná do české rodiny je také pro mě osvobozující, v Indii není snadné vystoupit ze společenských protokolů. V Čechách je snažší být tím, kým chcete. V Indii jsou ale pevnější vazby mezi lidmi, Evropané jsou hodně zaneprázdnění nejen kariérou, ale i péčí o domov. V Indii má i střední třída k dispozici zaměstnance, kteří se postarají o běžné záležitosti. Ještě ale nemluvím úplně plynně česky, takže tu ne vždy najdu někoho, s kým si pořádně popovídám anglicky.
Kryštof: V našem vztahu jsem nikdy neměl nějaký pocit, že bych náležel k jiné kultuře, spíš chci poznávat nové, a tady mám tu možnost. Komunikace v angličtině je pro mě už normou, ať jsem v Praze, nebo v Dillí. V Indii jsem asi přátelštější než ostatní k řidičům, kuchařům, atd. Je pro mě těžké vidět chudobu na ulicích, pak přemýšlím o tom, jak ti lidé žijí. Snažím se naučit se hindi, ale moje úroveň ještě není ideální. Co mě tu ale inspiruje, je nadšení a motivace mladých pro podnikání. Jsou kreativní a průbojní, chtějí spolupracovat s celým světem. Omezením ale je, že nemůžete jen tak chodit po ulici a kvůli vedru trávíte hodně času uvnitř.
Kdybych si mohla vybrat jediný kousek z vašeho studia, který byste mi doporučili?
Něco s motivem legračních obličejů. Například šaty, které když máte na sobě, musíte se usmívat celý den. Máme v plánu vytvořit originální tisky v limitovaných edicích s obličeji zákazníků.