Během jednání o novele zákona o občanských průkazech se nechal senátor za Starosty pro Liberecký kraj Michael Canov slyšet, že dát ženám možnost volby, co se týče příjmení, je vlastně páchání nerovnosti na mužích. Má v tom ústavní činitel pravdu, nebo se mýlí? A způsobí příjmení v mužských tvarech zmatení jazyka? Aktuálně.cz odpovídali lingvisté Jana Valdrová a Martin Prošek.

Podle senátora Canova je genderově nespravedlivé, když mají všechny ženy možnost si příponu -ová ze jména odstranit, kdežto muži nemají možnost si ji na občanský průkaz přidat. Nelíbí se mu, že od ledna bude moci v kuloárech potkat kolegyni Miroslavu Němec, ale nikoliv předsedu senátu Miloše Vystrčilová.

A souhlasí s ním šéf Ústavu pro jazyk český Martin Prošek. "Jde myslím o celkem trefný postřeh poukazující na to, že pokud na věc pohlížíme z hlediska genderové vyváženosti, muži skutečně nemají možnost zvolit si příjmení v přechýleném tvaru," myslí si jazykovědec. Dodává ale, že genderová vyváženost není ani zdaleka jediným důvodem, proč ženy nepřechýlená příjmení volí.

"Ze své praxe znám třeba ženy, které často pobývají v cizině, cestují a mívají s přechýleným příjmením problém při hraničních kontrolách. Čelí při nich třeba pochybám, jestli jsou opravdu manželkami svých manželů, když jejich příjmení nejsou totožná," uvádí příklad, kdy ženy formu příjmení bez -ová volí čistě z praktických důvodů.

"Jiné ženy zase volbu nepřechýleného příjmení odůvodňují nejrůznějšími subjektivními důvody, které nesouvisejí s genderovou vyvážeností, ale spíše s osobními postoji - nepřechýlené příjmení se jim prostě víc líbí, připadá jim modernější, světovější, výhodnější pro fungování v dnešním globalizovaném světě," dodává Prošek.

Ženy byly v češtině neviditelné, přidružovaly se mužům

Zcela jiný názor má na argument Michaela Canova jazykovědkyně Jana Valdrová, která se specializuje na lingvistiku genderových a sexuálních identit a vyučuje na Univerzitě v Innsbrucku. Ta senátorovi odpověděla na jeho úvahu písemně, reakce se však zatím nedočkala.

"Příjmení, dříve příjmí, vznikala podle toho, čí byl, jak se choval, jak vypadal, čím se stal známým, kde žil, jaké řemeslo měl muž: Petřík (syn Petra), Benda (podomácku Benedikt), Hrubec (hrubého vystupování), Bříza (štíhlý, případně stál jeho dům u břízy), Zabloudil, Sedlák," přibližuje Valdrová historický kontext.

Ženy podle ní byly v jazyce neviditelné. Manželka nebo dcera mohla dělat cokoliv na profesionální úrovni, proslavit se, být urostlá, ale stejně skončila jako Petříkova, Bendova, Hrubcova, Břízova, Zabloudilova či Sedlákova, později s dlouhým "á". Upozorňuje také, že nepatrný počet příjmení byl odvozen od ženských jmen, například Mařák od Mařky.

"Přání pana Canova lze snadno vyplnit. Touží-li po jazykovém potvrzení příslušnosti k matce nebo manželce, nechť podá návrh na změnu principu tvorby mužských příjmení. Musím jen upozornit, že to nebude -ová, nýbrž -in, případně -ák," uvedla Valdrová. Vysvětluje také, že by se změnil i samotný základ příjmení, vznikal by totiž od v tomto hypotetickém případě důležitějších ženských jmen, Břízin či Selčin. Hojně by se také rozšířila příjmení jako Evin, Mončin či Mončák.

"Ve školních třídách budou příjmení chlapců jednotně končit na -in, podobně jako příjmení dívek dnes poměrně jednotně končí na -ová. Vyučující bude vyvolávat chlapce na hodině tělocviku nikoli jmény Horák, Kučera, Smetana, nýbrž Horaččin, Kučeřin, Smetaňák. Nikoho to neudiví, podobně jako nikoho neudivuje -ová," pokračuje Valdrová ve výstavbě alternativního světa. "Absurdní? Ano, je absurdní označovat chlapce a muže systémově příponou -in, vyjadřující příslušnost k ženě. Je to stejně absurdní, jako označovat téměř všechny dívky a ženy pomocí formantu -ová," vzkázala Canovovi.

Nevíme, jak ženy oslovovat

Podle Martina Proška z Ústavu pro jazyk český však už dnes není zakončení -ová v češtině vnímáno jako přivlastňování. Upozorňuje, že se v průběhu staletí změnila i formální podoba ženských příjmení. "Už dávno se přešlo od přivlastňovací podoby, -ova, typ matčin, ke skloňování obecně vztahových přídavných jmen, -ová, typ mladý," vysvětlil.

Nepřechýlená příjmení prý už nyní působí zmatky, a nejen jejich nositelky se na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český obracejí s tím, že mluvčí nevědí, jak je mají oslovovat. "V určitých případech staví do větších či menších obtíží všechny účastníky komunikace. Neexistuje neutrální forma oslovení daným nepřechýleným příjmením, takže oslovující neví, jak dotyčnou oslovit; dané příjmení nelze bez problémů skloňovat, a jak s rozpaky skloňované, tak neskloňované nepřechýlené příjmení ve větném kontextu nepůsobí neutrálně," míní lingvista.

"Nejde prostě o změnu, která by přinesla uspokojivé řešení, natož řešení, které by bylo pohotově k dispozici pro komunikační situace, ve kterých je třeba ho uplatnit. Proto není divu, že nemalá část mluvčích tuto změnu nepřijímá ochotně nebo ji odmítá," dodává. Tvrdí, že automaticky jsou oproti tomu přijímány změny, které nestaví uživatele jazyka do obtížných situací, třeba přejatá slova, která lze bez problému skloňovat a nekonkurují některému existujícímu českému slovu.

Nezdvořáci a vtipálci: Ženy zase něco vyžadují

Na komolení příjmení si nedávno stěžovala Klára Kadár, spoluzakladatelka organizace Bez trestu, která usiluje o spravedlivé tresty za sexualizované a domácí násilí. Ta na sociálních sítích sdílela oslovení "vážená paní Kadáre", které se jí objevilo v e-mailu. Podle Valdrové to však není důvod příjmení povinně přechylovat. "Kvůli nepatrnému počtu nezdvořáků a vtipálků se přece nebude omezovat svoboda volby," říká.

Naopak se domnívá, že užívání nepřechýlených příjmení podpoří kreativní zacházení s jazykem a bude jej dále kultivovat. "Přidávat původně nepřechýleným ženským příjmením -ová vůbec není třeba. Rod se dá vyjádřit nebo naznačit několika prostředky, například přívlastkem, přidáním jména, profese, slůvka 'paní'. Kdo tvoří obludné vazby typu 'šaty obou Bakal', má spíš problém s tím, že ženy 'zase něco požadují', než aby se vyjádřil inteligentněji," myslí si jazykovědkyně.

Jazykovou tvořivost podle Valdrové podporuje také alternace generického maskulina čili podstatné jméno v mužském rodě, které se ale používá jako neutrální a plní zástupnou funkci pro obě pohlaví, typicky při pojmenovávání profesí, například slovo chirurg. Podle lingvistky existuje devět různých způsobů, jak generické maskulinum nahrazovat.

 "Generické maskulinum je velkým nepřítelem žen, protože jsou jakoby zahrnovány. Maskulinum přikrývá ženy tak dokonale, že se po nich ani neptáme, a to je jen drobná součást toho, jak na nás jazyk působí," říká. Alternace generického maskulina nás podle ní, stejně jako hledání vhodných vazeb při užívání nepřechýlených příjemní, naučí hezky formulovat.

Debata v Česku o změně je o 50 let pozadu

Prošek se však domnívá, že eliminace generického maskulina není v současnosti ve společnosti nijak velkým tématem. "V některých oblastech užití, jako jsou například inzeráty s pracovními nabídkami, se generické maskulinum neuplatňuje, aby nedocházelo k diskriminaci, ale v mnoha jiných žánrech nadále funguje zcela běžně a nepůsobí problémy s porozuměním, nevyvolává pocity diskriminace," je přesvědčen ředitel ústavu pro jazyk český.

To může souviset s tím, že česká debata o jazyce jako prostředku sebevyjádření je oproti Západu zpožděná přibližně o padesát let. "V 70. letech probíhaly veřejné debaty v mnoha zemích a na mnoho témat: generační konflikt a odpovědnost starších generací za druhou světovou válku, válka ve Vietnamu, sexuální revoluce, feministické hnutí," říká Valdrová. Pro ženy to znamenalo revoluci i v jazyce - učily se prosazovat mezi muži, formulovat své požadavky a trvat na nich," vysvětluje. "Ženy, v prvé řadě političky, začaly zkoumat, proč jejich projevy nemají stejnou váhu, jako když totéž říká muž," dodává.

V některých obcích je -ová běžné, jinde vychází z módy

Tak či tak se nedá předpokládat, že by se v příštích měsících a letech nepřechýlená ženská příjmení masově rozšířila a zakončení -ová, které je pro některé symbolem národní tradice, naopak vymizelo. Zájem o nepřechýlená příjmení se velmi liší v různých regionech a obcích, někde se jedná o jednotky procent, jinde třeba o čtvrtinu všech žen.

Například v Děčíně bývá jen okolo pěti procent všech žen, které chtějí po uzavření sňatku mužskou podobu příjmení, v Břeclavi je to už okolo 11 procent, táborská matrikářka zase četnost odhaduje na přibližně deset sňatků z dvou set sezdaných párů ročně. A třeba na Praze 13 přijalo jméno bez přípony -ová v roce 2018 celých 28 procent žen.

Prošek se domnívá, že zákon pouze přestane nutit menšinu žen, která preferuje příjmení bez zakončení -ová, aby si vymýšlely, že budou žít v zahraničí či mají za manžela cizince. Obliba nepřechýlených příjmení u žen prý nijak neroste. "Podle našich poznatků a kontaktů z matrik se jejich obliba drží už léta přibližně na stejné úrovni a nadále je ženy při zápisu do matričních dokladů volí ve znatelné menšině," říká.

Mohlo by vás zajímat: Povinné přechylování příjmení je šikana, míní Profant