"No tak, maminko! Že se nestydíte, takhle vyvádět! Vždyť jenom rodíte..." Před hodinou mi odtekla plodová voda. Teď čekám na "hekárně" až přijde na svět mé druhé dítě.

Když slyším, jak sestra sjela zoufalou maminku ležící vedle, která těžce rodí už víc než čtrnáct hodin, zapomínám na své obavy z bolesti a zatínám zuby vzteky. Proč jsem udělala stejnou chybu a šla do tohoto renomovaného pražského zařízení podruhé...

Budíček! Vstáváme!

A vzpomínám. Prvorozená dcera přišla na svět také v této porodnici. Před večerními zprávami. Rychle a nekomplikovaně, pod kvalifikovaným dozorem lékařů. Prostě tak, jak to má být. Hned jsem ji dostala na pokoj. Snažila jsem se nějak uspořádat v hlavě, že jsem se stala mámou a bylo mi krásně. Do druhého dne do rána. "Tedy maminky, vy tady máte vzduch... To si doma nevětráte?" Je půl osmé, druhý den po porodu a káravý tón sestřičky dává jasně najevo, co si o nás myslí. Následují dvě hodiny klidu. "Tak maminky, šup z postelí! Za chvilku je tu vizita!" stejná sestra, zhruba ve věku mé maminky, stejně generálský tón. Jsem unavená a šílí mi hormony. "Nejsem méněcenná ani nesvéprávná, jen jsem porodila a potřebuju chvilku klidu!" toužím na ni zařvat. Místo toho se pokorně pokusím se vstát. Je mi pětadvacet a jsem vyjukaná prvorodička. Vydržím na nohách několik vteřin. Pak ztratím vědomí a proberu se až na podlaze. Omdlela jsem. Zřejmě to trochu pomohlo. Z manévrů se stala normální porodnice. Loket, který, jsem si při pádu v bezvědomí narazila, cítím dodnes.

Přesto se do této porodnice vrátím i při druhém těhotenství. Jsem pragmatik a vyznám se ve statistikách. Z hlediska lékařské péče patří k nejlepším v republice. A úmrtnost novorozenců v ní k nejnižším. Navíc nabízí v té době lákavou novinku: epidurální anestezii. A rooming-in je samozřejmostí.

Jeďte jinam!

Lituji toho už na příjmu. "Epidurál? Bohužel. Že jste si ho dohodla? Je mi líto, lékař, který ho dělá, momentálně nemá službu. Jestli se vám to nelíbí, jeďte jinam!" Poněkud formální výzva. Plodová voda mi dávno odtekla. Mám stahy po deseti minutách a všechny podklady z těhotenských vyšetření tady. A tak opět zatínám zuby. Přežila jsem poprvé, přežiju i teď... Koneckonců rodím bez problémů. Jako kočka. Syn přijde na svět za dvě hodiny, opět pod kvalifikovaným a laskavým dozorem lékařů. Sešlo se nás však najednou nečekaně několik rodiček, chybí pokoje. A tak ležím na chodbě. Za plentou slyším tichý pláč maminky z hekárny, které sálová sestra vynadala za bolesti. Ještě neporodila a je psychicky úplně na dně.

Zato já jsem šťastná. K dceři nám přibyl zdravý syn. Je mi jedno, že ležím na chodbě. Už hodinu po porodu zlehka cvičím. A těším se na své miminko. Odpoledne mě konečně odvážejí z chodby do soukromí. Ale vedle mé postele chybí malá postýlka. Mám rooming-in objednaný. Jsem úplně v pořádku. Chci mít své dítě u sebe. Volám sestru. "Váš syn je s ostatními novorozenci. Ne, nenastal žádný problém. Uvidíte ho později. Buďte ráda, maminko, že můžete v klidu odpočívat," radí mi. Nastává podvečer. Přivezou mi chlapečka. Je nádherný. Ale nechají mi ho jen na kojení. Roste ve mně vztek. Je deset večer. Když mě sestra podruhé odbude, že rooming není možný, ztropím povyk. "Chci své dítě! Proč by mělo plakat někde v anonymní samotě, když se o něj můžu starat! Kvůli tomu jsem si vybrala vaši porodnici! Chci mluvit s lékařem! Hned! Že nemá čas? Okamžitě podepíšu revers a pojedu domů!" Táhne mi na třicet a už nejsem vyděšená prvorodička. Vyletí ze mě i pár slov o reportáži pro velký týdeník, kam píšu. A pan doktor je tu hned...

Poněkud rozpačitý. "Víte, maminko, rekonstruujeme. Sešlo se vás hodně rodiček a máme málo lůžek. Sestry nestíhají, a tak se jim nechtělo přestýlat novou postel na roomingu, když už vás uložily tady. Hned vás přestěhujeme." Za čtvrt hodiny mám chlapečka u sebe. Beru si ho na postel a jsem konečně šťastná. V tu chvíli vejde do pokoje sestra, které se nechtělo přestýlat postel. "Co to tam, maminko, s tím miminkem děláte?" Neplýtvám slovy. Jen se na ni mlčky podívám. No, možná trochu vycením zuby... Cosi rozpačitě zadrmolí a vypadne. Po dvanácti hodinách nesmyslného čekání mám konečně u sebe své miminko. Bude to klidná noc. Naše první.

Napište nám!

Nabízeli mi tehdy v redakci napsat reportáž z porodu. Nešlo to. Zážitky byly příliš soukromé a příliš silné. Ale včera mi volala dobrá kamarádka. Má termín za dva týdny. Ve stejné porodnici. Připlacený nadstandard. "Doufám, že ve vedlejším pokoji nebudou tlouct sbíječkou do zdi jako posledně," smála se. Ale mně to k smíchu nepřišlo. Myslím, že nastávající maminky by měly vědět, do čeho jdou. Už proto, že o tom, čím jsem prošla, dokážu mluvit až teď. Po třinácti letech.

Také jste zažily podobný příběh? Nebo si naopak nemůžete vynachválit porodnici, kde vaše děti přišly na svět, a chcete touto cestou poděkovat laskavým sestrám? Napište nám o tom! Své příběhy o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu [email protected], do předmětu uveďte heslo "Porodnice".

Příspěvky můžete posílat do úterý 9. března. Nejzajímavější z nich uveřejníme a 3 navíc odměníme krásnou cenou!. Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.

3 z vás mohou vyhrát druhé DVD Příběh o zoufálkovi z filmové kolekce BAV SE S NÁMI, která obsahuje 8 největších animovaných filmových hitů uplynulých let. Součástí balení prvního filmu kolekce BAV SE S NÁMI (Simpsonovi ve filmu) je sběratelský box zdarma na všech osm filmů.

V TÉTO EDICI VYCHÁZÍ: 5.2. SIMPSONOVI VE FILMU 12.2. PŘÍBĚH O ZOUFÁLKOVI 19.2. DIVOKÉ VLNY 26.2. HORTON 5.3. LOVECKÁ SEZÓNA 12.3. ROBOTI 19.3. V TOM DOMĚ STRAŠÍ! 26.3. KOZÍ PŘÍBĚH K DOSTÁNÍ U PRODEJCŮ TISKU

Filmy z kolekce BAV SE S NÁMI jsou k zakoupení u všech prodejců tisku po dobu jednoho týdne. Horton je zábava pro celou rodinu, tak BAV SE S NÁMI!