Poporodní deprese je tabu, matky se ji stydí přiznat. Trpí jí až tři čtvrtiny z nich
Přivedení potomka na svět je považováno za jeden z nejradostnějších okamžiků v životě. Když tedy matky po porodu namísto štěstí cítí smutek, apatii, nebo dokonce vztek, mají obavy, že je s nimi něco špatně. Podle renomované americké porodní asistentky by se přitom za takové pocity neměly stydět. Mohou být sice příznakem poporodní deprese, ale vyskytují se častěji, než se obecně předpokládá.
Alespoň mírné příznaky poporodní deprese podle porodní asistentky Julie Lamppaové z kliniky Mayo zažije 80 procent matek. "U většiny z nich po prvních dvou až třech týdnech odezní. Kolem 15 až 20 procent žen je však zažívá i později," uvedla odbornice pro zpravodajský web stanice Fox News.
Poporodní depresi popisuje jako intenzivní afektivní poruchu, která se u matek může projevit v prvním roce po narození dítěte. "Postihuje i ženy, které se v období šestinedělí cítí dobře," doplnila Lamppaová s tím, že se její příznaky příliš neliší od běžných symptomů deprese či úzkosti.
Matky trpící poporodní depresí mohou být zdrcené, zoufalé, přehnaně starostlivé, či naopak uzavřené samy v sobě a bez zájmu. Mezi další varovné signály patří problémy se spánkem a stravováním, vznětlivost, nedostatek energie nebo pocity viny.
Spouštěčem poporodní deprese bývají hormonální změny v ženském těle, ale i nedostatek spánku a obavy spojené s rodičovskou zodpovědností. Nejrizikovější skupinou jsou ženy, které už se s depresí či úzkostí v minulosti setkaly, zejména pak ty, u nichž poruchy nálad nastaly během těhotenství.
Rizikovými faktory, které poporodní depresi mohou nastartovat, bývají podle Lamppaové také nedostatek podpory ze strany okolí, finanční tíseň nebo problémy s kojením. Ženám, které na sobě symptomy afektivní poruchy vypozorují, radí, aby o sebe po fyzické i duševní stránce více pečovaly.
Účinnou prevencí může být dostatek času trávený venku, kvalitní spánek, pravidelné cvičení, vyvážený jídelníček i duchovní rozvoj. Lamppaová také doporučuje konzultace u psychoterapeuta, díky nimž se matky mohou negativní myšlenky naučit lépe zpracovávat. V některých případech může být z jejího pohledu vhodná i medikace.
Při porodech pomáhá skoro třicet let, takže dobře ví, kolik matek se zdráhá přiznat, že procházejí zatěžkávacím obdobím plným bolesti. "Je dost pravděpodobné, že mezi svými blízkými máte alespoň několik žen, které poporodní depresí trpěly, ale bály se to přiznat. Když ale o problému nebudeme mluvit, bude mít řada matek nadále pocit, že jsou na něj samy," dodala odbornice.