Otesánek je známá, poněkud hororová, pohádka o bezdětných manželích, kteří si velmi přejí dítě. Muž se rozhodl ženu utěšit, a tak jí vyřezal dítě ze dřeva, které našel v lese. Dítě obživlo a začalo jíst a jíst. Rodiče ho nestačili živit, proto se vydal z domu. Každému vždy vyjmenoval, co všechno snědl, a pak ho také pozřel. Nakonec potkal babku s motykou, která se sníst nenechala, motykou mu rozkopla břicho a osvobodila všechny, které Otesánek spolykal. Manželé pak žili bez dítěte spokojeně až do smrti.
Pohádka Karla Jaromíra Erbena
Autorem nejznámější verze byl spisovatel, národní buditel a sběratel lidových pohádek Karel Jaromír Erben. Byl také archivářem Národního muzea v Praze a členem Královské české společnosti nauk. Inspiroval se dílem bratří Grimmů, které znal osobně, a snažil se v lidových pohádkách najít stopy starých mýtů. Nechával si vyprávět pohádky od prostých lidí třeba na poli a odměňoval je za to drobným penízem. Mezi nejznámější Erbenovy pohádky patří O Zlatovlásce, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda a třeba Otesánek:
„Žena zavinula to děťátko do peřinky, hejčkala je na rukou a zpívala mu:
Hajej, dadej, hajej,
Otesánku malej!
Až se zbudíš, hošíčku,
uvařím ti kašičku.
Hajej, dadej, hajej.
Najednou začalo se dítě v peřince hýbat, vrtilo hlavou a dalo se do křiku: „Mámo, já bych jed!“
Výklady pohádky o Otesánkovi
Mnohé lidové pohádky vycházejí ze starých mýtů. A zrovna pohádka o Otesánkovi je v posledních letech stále aktuálnější. Nabízejí se různé metaforické výklady o rodičovství a výchově, o přáních a jejich splnění, o nenasytnosti. Otesánek může být personifikací přírody, která nemá cit, může být naší láskou, ale i vrahem. „Bezdětní manželé se vzepřou osudu a dítě si na přírodě vyvzdorují. Doslova jí vyrvou tajemství zrození. Za vzpouru proti přírodě pak hořce pykají nejen oni, ale i jejich okolí. Ocitáme se tak v bezprostřední blízkosti jednoho ze základních mýtů civilizace: mýtu o Adamovi a Evě, nebo i analogického mýtu o Faustovi," říká režisér Jan Švankmajer.
Film Otesánek Jana Švankmajera
V roce 2000 natočil režisér Jan Švankmajer film Otesánek. Námět lidové pohádky zpracoval jako groteskní horor a jeho dílo si získalo velkou pozornost u nás i v zahraničí. V roce 2001 získal film prestižní cenu Český lev. Mnohé své příznivce překvapil tím, že ve filmu hrají spíše živí herci (Veronika Žilková, Jan Hartl, Kristina Adamcová, Jaroslava Kretschmerová, Pavel Nový a další. Hlavními postavami jsou manželé Horákovi, kteří žijí v paneláku. Velmi touží po dítěti, které stále nepřichází. Jednoho dne vytvoří Karel pro svou ženu dřevěnou loutku z pařezu. Božena ji přijme jako skutečné dítě, dokonce ho i kojí. Malý Otík ožije a rodiče ho začnou skrývat před sousedy. Postupně ho rodiče přestanou stíhat krmit a dítě si začne hledat potravu samo – zmizí kočka, lidé, kteří přišli do jejich domu. Sousedovic Alžbětka si vzpomene na známou pohádku.
