Všechny děti mají rády sladké, může jít o perníčky, také čokoládu, bonbóny, sušenky i jiné laskominy. Sladkosti mají děti v oblibě, stejně jako pohádky. I pohádky plné fantazie jsou sladkým světem, kde vždycky vše končí šťastně. A dětem chutnají. Pohádky zavádí děti do říše snů. Právě v pohádce může být ze sladkých dobrot postavena celá chaloupka.
Jenže v pohádkové chaloupce bydlí zlá ježibaba. A když si Mařenka s Jeníčkem chtějí pochutnat na perníčku, dostanou se do jejích spár. Nebyla by to pohádka, kdyby neskončila dobře. Ježibaba si sice z dětí chce udělat pečeni, ale lstí se nakonec pečeně stane z baby. Mařenka a Jeníček jsou pak vděční, že se dostanou zpátky do své rodné chaloupky. Není sice z perníku, ale bydlí v ní jejich tatínek.
Pohádka o perníkové chaloupce je příjemným příběhem o sourozenecké solidaritě, který také vyzdvihuje úlohu domova.
Pohádka o perníkové chaloupce - text
Byla jednou jedna chaloupka. V chaloupce bydlel dřevorubec se svými dětmi - Jeníčkem a Mařenkou. A že děti byly moc hodné, vzal je tatínek jednoho dne s sebou do lesa na borůvky. Zatímco tatínek se věnoval své práci, Jeníček s Mařenkou sbírali krásné fialové borůvky. Sbírali a sbírali, šli dál a dál do lesa. Fialové borůvky zářily celým lesem.
Děti už dávno měly lahodných borůvek plné džbánky i plná bříška. Na jednom lesním paloučku si proto lehly a usnuly. Vzbudily se až za tmy. Marně hledaly a volaly tatínka. Ztratily se v hlubokém lese.
Děti v temném lese přepadl strach. Chtěly se dostat domů, jenže nevěděly jak. Tu Jeníčka napadlo vylézt na strom a podívat se kolem. A skutečně se podařilo. Jeníček v dáli uviděl světýlko. To je dovedlo až k nádherné chaloupce. Chaloupka byla celá z perníku, zdobil ji marcipán, čokoláda, cukrkandl a všemožné pochoutky. Dětem se hned začaly sbíhat sliny.
Jeníček vylezl na střechu, aby pro sebe i pro Mařenku vyloupl kousek perníku. Jen to zkusil, už z chaloupky vylezla stará ježibaba a spustila: ,,Kdopak mi to tady loupe perníček?" ,,To nic, to jen větříček," zašeptal Jeníček.
Baba zase zmizela v chaloupce, ale jen co Jeníček utrhnul kus perníčku, už tam byla znova. Jeníček se lekl a padl babizně rovnou do náruče. Ta v mžiku chytla i Mařenku a děti odvlekla do své chaloupky.
Chaloupka zevnitř nebyla zdaleka tak krásná jako zvenku. Ježibaba děti zavřela do klece. Sladkostí jim dopřávala velkou měrou, ale jenom proto, aby pěkně tloustly. Sama si totiž na dětech chtěla pochutnat.
A přišel den, kdy děti byly řádně vypasené. Baba se těšila, že si je konečně upeče. Vytáhla lopatu a poručila dětem, aby si na ní sedly. První byla na řadě Mařenka, ale ta vymyslela na zlou babu lest. Když po ní ježibaba chtěla, aby nasedla na lopatu, dělala hloupou: ,,Nikdy jsem na lopatě neseděla. Vždyť já vůbec nevím, jak na to." Ježibaba se rozhodla, že jim to předvede.
,,Tak se dobře dívejte, jak se na lopatě sedí," zavřískala baba. Jen co sedla na lopatu, Mařenka s Jeníčkem ji pohotově hodily do pece a zavřely dvířka. Tak čarodějnice doplatila na to, že chtěla z dětí udělat pečínku. Nakonec se upekla sama. Děti mohly domů!
Tatínek své děti každý den po lese hledal. Procházel ho křížem krážem, aby se s dětmi shledal. A to se povedlo! Když děti vyběhly z perníkové chaloupky do lesa, brzy na tatínka narazily. Celí šťastní se zase všichni vrátili do své chaloupky u lesa. A vůbec nevadilo, že nebyla z perníku.
Jeníček a Mařenka v mnoha verzích
Pohádku o perníkové chaloupce, někdy také nazývanou Jeníček a Mařenka, najdeme v mnoha verzích a obměnách. Často děti do hlubokého lesa zavádí sám tatínek, protože jsou chudí a nemají, co jíst. V některých podobách pohádky se děti do lesa dostávají kvůli zlé maceše.
Pohádce o perníkové chaloupce je připisován německý původ, údajně ji poprvé zaznamenal Giambattista Basil, posléze i bratři Grimmové. Pohádku zpracoval i francouzský pohádkář Charles Perrault.
U nás pohádku známe v podání Boženy Němcové nebo Františka Hrubína. Patří k prvním pohádkám, se kterými se české děti setkávají.
Pohádka o perníkové chaloupce se dočkala také filmové nebo kreslené verze. V Německu existuje i jako opera Hänsel und Gretel. U nás ji zhudebnil František Ringo Čech v písni Perníková chaloupka.
Návštěva Perníkové chaloupky
Perníková chaloupka se z pohádky dostává do skutečného světa často o vánočních svátcích. V nejedné rodině narazíme na sladkou chaloupku z perníku. Ta pak zdobí sváteční stůl a láká k ochutnání, stejně jako v pohádce. Setkat se však můžeme i s chaloupkami větší velikosti, které představují domeček pro děti nebo dětskou atrakci.
Perníková chaloupka stojí v reálné velikosti nedaleko Pardubic. Lovecký zámeček Ráby z 19. století byl přestavěn dle pohádkového motivu, aby potěšil děti i dospělé. Uvnitř chaloupky však ježibaba sídlí jenom prostřednictvím pohádkových knih, kterých je tu celá sbírka. Pro výletníky je připraveno také Muzeum perníku.
