Padesát let mlčela. Kuráž mluvit s mužem o ženských tabu našla díky hře Dvě čárky
Co by mladá žena dělala, kdyby jí vyšel pozitivní těhotenský test? A víme o menstruačním cyklu vše, co bychom měli? Na tyto otázky se snaží odpovědět ostravská inscenace Dvě čárky režisérky Terezy Agelové. "Je v tom i má osobní frustrace. Jsme generace, které byla masivně předepisovaná hormonální antikoncepce, naši mužští vrstevníci nevědí, co je menstruační cyklus a že nám ubývají vajíčka," říká.
"Pozitivní je někdy negativní a negativní je někdy pozitivní," zaznívá v začátku inscenace z úst hereček Karolíny Hýskové a Anny Bangoury, které uvažují nad tím, zda mít dítě. Dvojice se střídavě mění v malé holčičky, v dospívající dívky, které dostaly první menstruaci, která "tady s vámi bude dalších čtyřicet let", nebo v ženy, jež se potkaly na toaletách, obě s pozitivním těhotenským testem a každá v úplně jiné životní situaci. "Být, či nebýt matkou?" ptají se svého svědomí i sebe navzájem.
"Je to příběh dvou žen, které ještě nebyly v tom," vystihuje režisérka Tereza Agelová, na čem inscenace stojí. Bylo pro ni důležité, aby i herečky, které se rolí zhostí, byly právě v této životní fázi. Nakonec se interpretace ujaly dvě ženy, které se znají z ostravské Janáčkovy konzervatoře. "Ve škole člověka rozsazují od toho, s kým si nejvíc rozumí. Tady to ale fungovalo velmi dobře," směje se Bangoura.
Dvě čárky stojí do značné míry na humoru, herečky kombinují zpěv, prvky pohybového divadla i loutkoherectví, když v bílém oděvu (který je, jak známo, pro období menstruace krajně nevhodný) hrají s červeným okatým maňáskem představujícím menstruaci. Vypozorovaly přitom, že různé divácké skupiny se smějí v úplně odlišných momentech.
"Lidé středního věku jsou vesměs nadšení. Užívají si, že už mají rodičovskou zkušenost, a smějí se tomu, co holky, které ještě nevědí, prožívají. Užívají se také pasáže, kde citujeme matky," připomíná pasáž, v níž zaznívá třeba, že "maminka má vždycky pravdu, ale ne vždycky byla maminka". "Pro lidi kolem třicítky zase představení otevírá téma rodičovství a chtějí ho pak řešit se svým partnerem nebo partnerkou," vysvětlují režisérka a herečky.
Dvě čárky se hrají také jako školní představení, a ženy přiznávají, že třinácti- nebo čtrnáctileté děti se často nesmějí vůbec a jsou ze zážitku spíše vyjukané. "Pamatuji si jednu slečnu, která byla úplně na pravé straně hlediště, a během všech témat, která se tam probírala, se její tělo kroutilo čím dál víc do uzavření: nejsem, nekoukám a hlavně tady nechci být se svou třídou. Velmi jsem s ní soucítila vzhledem k tomu, co se v ní zřejmě dělo," vzpomíná Karolína Hýsková.
O něco starším teenagerům už ale inscenace pomáhá odhalovat otázky, které se týkají rodičovství nebo reprodukčního zdraví v partnerském vztahu. A zdá se, že na kladení si otázek týkajících se těchto témat není nikdy pozdě. "Na představení přišli moji prarodiče, kterým bude za chvíli osmdesát. Toto téma spolu v životě vůbec neřešili a tato věková kategorie na Dvě čárky zpravidla nechodí. Otevřeli spolu díky tomu neuvěřitelné debaty a babička mi děkovala, že toto téma mohla po padesáti letech manželství doma nadnést," říká Hýsková.
Hormony ve vodě, karcinomy v prsu
Humorné scény během inscenace střídají vážnější témata, jako je menstruační volno, menstruační chudoba a skoro až plošné předepisování hormonální antikoncepce, které režisérka i obě herečky jako ženy těsně před třicítkou dobře znají. Připomínají uvolňování účinných látek z hormonální antikoncepce skrze moč do pitné vody i mírně zvýšené riziko rakoviny prsu, které se s jejím užíváním pojí.
Obě herečky se však shodují, že nejtěžší je pro ně jedna ze závěrečných částí díla, kde jsou samy za sebe a upřímně odpovídají na složité otázky: zda mít děti, zda by šly na potrat nebo jestli by si nechaly dítě, které se narodí s postižením. "Cítila jsem těžkost, protože během období, kdy jsme zkoušely, jsem procházela rozchodem a začátkem vztahu s dalším člověkem. Hodně se to tedy překrývalo s mým životem a bylo to až nepříjemné. Zároveň ale beru jako plus, že divadlo poskytuje reflexi nejen divákovi, ale i mně," oceňuje Hýsková.
Pečující mužská energie je potlačovaná
Už během rešerší přitom režisérka Agelová narazila na zásadní problém: zatímco ženy o rodičovství často přemýšlejí předem a společnost je vede k tomu, aby byly v těchto otázkách zodpovědné, muži jejího věku o těchto tématech nezřídka vůbec nepřemýšlejí. Viní z toho stereotypy i oddělenou sexuální výchovu ve školách i rodinách.
Její tvrzení podporuje i Bangoura. "Holčičce strčíme panenku, má si hrát na maminku, ale když projeví zájem o sexualitu, tak se s ní o sexu bavit nechceme, přitom přesně takto děti vznikají. Kluci si zase hrají s auty, a najednou se po nich ve dvaceti chce, aby se starali o sebe a později třeba o někoho jiného, když je do té doby k péči nikdo nevedl," srovnává.
Podle režisérky Agelové je pečující mužská energie totiž potlačovaná. "A to od hraček až po zmíněnou sexuální výchovu. Nemusí nastat hned fatální otázka, zda chce být chlapec otcem, ale mělo by to probíhat kontinuálně od dětství. Muži jsou v těchto otázkách tak trochu odstrčení stranou, a v osmnácti po nich pak chceme vědět, na jakou vysokou školu půjdou a jak budou živit rodinu, i když se s nimi o rodině předtím nikdo nebavil," pozoruje.
Její slova se přitom potvrzují i během diskuse po představení. V kroužku jsou všeho všudy dva muži, z nichž jeden má přítele, ale vysvětluje, že se chtěl o ženském reprodukčním zdraví dozvědět víc, protože teprve před maturitou zjistil, že se menstruační cyklus neskládá pouze z krvácení. Dvě ženy si pak stěžují, že jejich partneři z návštěvy představení na poslední chvíli vycouvali s tím, že to "není pro ně".
Výjimkou byl prý Valentýn, kdy se na Dvě čárky podařilo nalákat spoustu párů. "Řada lidí má ve vztahu striktně rozdělené, co dělají holky a co kluci, neprotíná se to, přitom spolu ti lidé sdílejí život," vysvětluje si Bangoura, proč se na inscenaci zatím nedaří nalákat tolik mužů. Přispívá k tomu podle ní také to, jak se bavíme o menstruaci, která je jedním z velkých témat díla.
Nečistá žena
Agelová během rešerší došla k tomu, že na tabuizaci menstruace má vliv křesťanská morálka, byť v silně ateistické společnosti. "Už podle Starého zákona je žena nečistá, když menstruuje. Pro naši společnost je přitom typické, že z křesťanství vybrakujeme jen ty prvky, které se nám hodí. Toto pojetí se vyskytuje i v lidové tvorbě, jako jsou písně a básně. Když je tam žena těhotná či starší, zkrátka žena, které se týkají přirozené hormonální cykly, bývá vykreslená jako problematická," připomíná, jaké kořeny má naše kultura.
Všechny tři ženy se přitom shodují, že si nedokážou představit, že svou menstruaci před partnerem skrývají, tak jak to některé ženy zřejmě stále dělají. "Divím se tomu, že to jejich partner nezavnímá. Nedokážu si navíc představit skrývání bolestivých stavů, to musí být velký stres. Mám kamarádku, která během menstruace i omdlévá, a kdyby to neřekla svému manželovi, nevím, kdo by s ní byl na toaletě," dává příklad Hýsková.
Podle Agelové toto zamlčování souvisí s tím, že nedokážeme pojmenovávat obecně témata a problémy týkající se našeho sexuálního života, a tak mlčíme i o menstruaci. Trojice ale zároveň zakouší, že Dvě čárky mají potenciál - lidé se s nimi pak chtějí o rodičovství a reprodukčním zdraví bavit. "Dokud ale normálně neřekneme, že si potřebujeme jít vyměnit tampon, tak jako říkáme, že se musíme dojít vyčurat nebo že se potřebujeme vysmrkat, bude to stále tabu," uzavírá Bangoura.
Video: Příliš volně nastavené menstruační volno může ženy znevýhodňovat, upozorňuje Homfray (18. 5. 2022)
