Vystřihl ale i srdcerváčský lament o tom, že lidi za nic nestojej (People Ain't No Good), ironický popis maloměsta amerického středozápadu God Is In The House nebo uhrančivé singlové béčko Right Now I am A-Roming.

V žoviálním rozpoložení pak rozdával zpoza nového podkovovitého kníru úsměvy a svou konečně přiznanou rozrůstající se pleší házel prasátka na překvapeně rozjuchané diváctvo.

Waits, Cash, Cave

Je sice jen otázkou času, kdy si přečteme další obligátní novinový titulek o "temnotáři Caveovi", nicméně je evidentní, že si zpěvák život poslední dobou užívá a jeho současné koncerty třeba působí v porovnání s DVD reedicí videozáznamu Live in Paradiso (1992) hodně kontrastně.

Na aktuálních "sólových" vystoupeních má asi nejblíže k podání Toma Waitse - ačkoliv pokud jde o příměry, plní Cave svým způsobem spíše rovnocennou roli následovníka Johnnyho Cashe. A v neposlední řadě mu to dnes také o poznání lépe zpívá.

Cave v 80. letech | Foto: archiv

Snobové ho nezajímají

Pravda, hlasitě projevovat náklonnost současné Caveově tvorbě se moc nenosí. Snad i proto, že ho trendomilci obviňují ze "zazenitovosti" - zejména pro našince tolik oblíbeného urychlovače názorů.

Důvodů, proč se z miláčka alternativců stal předmět opatrných diskuzí či přímo povýšeného zívání, je ale několik. Cave v 90. letech hudebně, lidsky i fakticky plynule přesídlil z prohuleného a pomačkaného saka do neméně prokouřeného, ale značkového a pečlivě vyžehleného obleku. A to se v časech pěstujících jednorozměrné ikony neodpouští.

Z Bad Seeds navíc odešla dlouholetá hluková opora, lídr Einstürzende Neubauten Blixa Bargeld - pro mnohé plnící ještě jakous takous záruku hudební "nezávislosti". A to ponecháváme stranou zoufalé vzdechy, že by si měl Nick zase raději vrazit jehlu do předloktí a přestěhovat se do špeluňky v Berlíně.

Pravda, jeho skladby se sice (i díky odvážným pěveckým spolupracím) dostaly až do pokojíčků diváků MTV. Ale Cave je díky téhle popularitě nezávislý po svém - a nenasytné obludě hudebního trhu nepotřebuje podstupovat žádné úlitby.

Naplno si užívá privilegia skládat a hrát své písně tak, jak se mu zlíbí; nehledě na módní bouře zuřící za dveřmi jeho kanceláře s pracovní dobou od devíti do pěti.

Doma klid, v písních bouře

Současné koncerty i zatím poslední řadový titul, dvojalbum Abattoir Blues/Lyre of Orpheus z roku 2004, přitom paradoxně ukazují, že pnutí dříve uvolňované ilegálními substancemi se teď vrací na povrch umělecky. Klid domova v Caveově případě předurčuje lyrické a poslední dobou znovu i hudební běsnění.

#reklama

Nově zaznamenaných poryvů bychom se - alespoň dle slov srdce Bad Seeds, Micka Harveyho - měli dočkat v druhé polovině roku. Ostatně na podobných miniturné si Cave vždy připravoval skladby na novou desku.

Mezi tím snad bude i u nás možno zajít na Western The Proposition, který je postaven právě na scénáři vytrvale plodného Nicka Cavea. O čem asi tak pojednává?

• Oficiální stránky Nicka Cavea najdete ZDE.