Ženy, které se rozhodly vzít na sebe mužskou roli, byly po zbytek života v dobrovolném celibátu, obvykle si měnily jméno a stříhaly se nakrátko. V patriarchální Albánii, zejména pak v severních horských oblastech, tak mohly dělat důležitá rodinná rozhodnutí, pít alkohol, kouřit nebo chodit ven o samotě. Tyto ženy prý nezřídka postupem času získávaly také maskulinní gesta.

Příběh jedné z žen, která se rozhodla žít jako muž, nedávno popsal deník The New York Times. Gjystina Grishajová, která žije celý život v horské vesnici na severu země, se už jako náctiletá rozhodla, že zbytek života prožije jako muž. Již čtyřicet let patří do komunity tak zvaných burrneshat, tedy panen z přísahy, a přijala přezdívku Duni.

Její hlavní motivací pro přijetí mužské role byla nechuť uzavřít v mladém věku předem smluvený sňatek, ale také dělat "ženské" práce, jako je vaření nebo žehlení. "Rozhodla jsem se takto a řekla jim, že jsem mužem a nechci se vdávat," vzpomíná, jak oznámila svou příslušnost k burrneshat rodině. Příbuzní prý její rozhodnutí vesměs přijali, až na matku, která se ji až do své smrti před dvěma lety snažila přimět, aby si dobrovolný celibát rozmyslela.

Poslední černohorská "panna z přísahy" zemřela před pěti lety

Tradice, která existuje již od 15. století nejen na severu Albánie, ale také v částech Černé Hory, v jižním Kosovu a na několika ostrovech v Dalmácii, postupně mizí. Stojí za tím nejen emancipační změny, které se postupně dostávají i do patriarchální Albánie. Dříve velmi izolované vesnice se navíc díky výstavbě silnic postupně propojují se zbytkem země a také umožňují svobodomyslnějším ženám přesídlit do některého z větších měst. O poslední "panně z přísahy" v Černé Hoře informoval deník The Guardian v roce 2016. Tehdy osmdesátiletá Stana Cerovicová se kvůli horšícímu zdraví stěhovala do domova pro seniory a zanedlouho po vydání článku zemřela.

Balkánské ženy se stávaly muži nejen v případě, kdy se tak samy rozhodly, ale také pokud v rodině nebyl žádný mužský potomek. To byl i případ Stany, která měla čtyři sestry a dva bratry, z nichž oba zemřeli. Stana musela jako dítě svému otci slíbit, že se nikdy nevdá a bude se starat o rodinu a hospodářství. Žena se celý život přátelila s muži, její otec ji naučil střílet, kouřila od pěti let a od sedmi pracovala s otcem na polích. Byla osvobozena od veškerých domácích prací, které vykonávaly její sestry. Podle rodinných příslušníků svou roli nikdy nevnímala jako úděl, nýbrž jako čest. Guardian uvedl, že jejím posledním přáním bylo, aby měla na náhrobku napsáno, že byla posledním přeživším synem svého otce.

Transgender lidmi pohrdá

Šestašedesátiletá Albánka Diana Rakipi tvrdí, že se cítila jako muž už coby dítě. Během života se sice přestěhovala do přímořského města Drač na jihu Albánie, svou mužskou identitu, která je typická spíše pro sever země, si však ponechala. Diana jako náctiletá přísahala před desítkami příbuzných, že bude sloužit rodině jako muž. Narodila se poté, co jediný syn jejích rodičů zemřel, a matka s otcem jí odmala tvrdili, že ji bůh seslal, aby zesnulého chlapce nahradila.

Diana tvrdí, že v rodině byla vždy považována za muže, zároveň ale pohrdá transgender lidmi. Podstoupit operativní změnu pohlaví podle ní není normální a odporuje to božskému pořádku. Totéž si myslí Duni, která tvrdí, že tito lidé by měli přijít do vězení. "Neudělala jsem to proto, že bych se chtěla stát mužem po fyzické stránce," vysvětluje. "Udělala jsem to proto, že chci plnit mužskou roli a být jimi respektována," dodává.

O fenoménu vymírajících panen z rozhodnutí vznikl dokument National Geographic. V roce 2007 byla na toto téma vydána novela Elviry Donesové Sworn Virgin a o osm let později byl podle novely natočen stejnojmenný film Laury Bispuriové.

Mohlo by vás zajímat: Menstruují i jiní lidé než ženy, pohlaví je jen škatulka

J. K. Rowlingová znevažuje snahy přijmout fakt, že menstruují i jiní lidé než ženy. Pohlaví je jen přibližná kategorie, míní transmuž Viktor Heumann. | Video: Emma Smetana