V románech Coelho všechno vyloží do úmoru, tady zase trousí vznešeně vypadající slova, která ve skutečnosti nemají žádný obsah. A aby si pomohl, občas vykořistí nějakého jiného autora, třeba Lao-c´ nebo Ježíše. Pak ale není jasné, proč si raději nepřečíst původní texty v jejich úplnosti, zasazené v jejich kontextu.

Tady to všechno začalo... | Foto: Archiv

Bezcennost autorových rad lze demonstrovat třeba na výroku: "I bojovník má své vzpomínky, ale umí odlišit užitečné od nepotřebného: vyhazuje své citové smetí." Psychologicky i "duchovně" má jistě Coelho pravdu. Mysl každého člověka je nepochybně plná balastu a neškodilo by občas udělat inventuru.

Jenomže je to jako v onom vtipu o pánovi, který přišel do fabriky s tím, že vynalezl hodinky, které se nemusí natahovat: "Nápad je můj, ale jak to udělat, už  je věcí konstruktérů."

Kuchařka bez receptů

Otcům pouště to trvalo roky, než došli k aspoň částečnému výsledku; psychoanalytikům s jejich klienty zrovna tak. Je to podobné, jako by někdo vydal kuchařku plnou výroků typu "je třeba dbát na správné složení pokrmu, vhodný čas a plně se na dílo/vaření soustředit" - jen by v té knize nebyl jediný recept.

Když se nějaký titul jmenuje Rukověť, v originále manual, očekávali bychom poněkud konkrétnější slova. Jak je to v řečech Buddhových, Starém i Novém zákoně, spirituální literatuře od středověku do dneška. Z moderních autorů, pokud jde o křesťany, je to třeba Carlo Carretto, Thomas Merton nebo dejme tomu ještě Anselm Grün.

A pokud se někdo nechce vázat konkrétní náboženskou tradicí, ať zkusí Američana Thomase Moora nebo někoho ze zenových autorů. Bude to lepší, zábavnější a užitečnější.

Chudák starý šarlatán

"Každý bojovník světla přijímá bez výhrad svůj osobní příběh." Coelho už ten svůj přijal. Je mágem pop-mystérií; to je legitimní. Ale je rysem duchovně vykořeněné doby, že každému, kdo se prohlásí za vůdce, na to tak snadno skočí.

Coelho vydělává Argu na podstatnější tituly | Foto: Archiv

Ironika potěší třeba výrok Zuzany Norisové o Coelhovi: "Mám doma skoro všechny jeho knížky. Mám ráda i spisovatele Osha a jeho knihu Láska, život, smích." Chudák Osho, ten starý šarlatán, který tvrdil, že musí jezdit rollsem, protože to prospívá jeho zdraví. Takové srovnání si nezaslouží.

"Dospělí lidé nepotřebují žádné vůdce," řekl kdysi H. G. Wells a Sir Popper k tomu dodává: "A vědí, že je nepotřebují." Svět však není plný dospělých lidí; soudě aspoň při pohledu na aktuální žebříček nejprodávanějších knih.

Paulo Coelho: Rukověť bojovníka světla. Praha, Argo 2006. Přeložila Pavla Lidmilová. 160 stran, 159 Kč.#reklama