"S obavami sleduji ohrožení porostů česneku medvědího," podotýká Jana Vlková, vystudovaná novinářka a ekoložka, kterou láska k jedlým rostlinám přivedla před osmi lety na myšlenku vytvořit kurzy pro širokou veřejnost. "Mám fotky této rostliny z roku 2014 z pražské Divoké Šárky, byly tam hojné porosty. O pět let později na stejném místě to jsou jen zdupané a vypleněné listy. Pro mě jako ekoložku je to bolestivý pohled," dodává. 

Za několik let, co se zájmem obráží pražské louky i pastviny ve středočeském kraji, má ale i radostná zjištění. "Na různých místech v Praze se obnovují staré sady výsadbou vysokokmenných odrůd. Šetrnějším způsobem se sečou některé louky, kam se tak vracejí i širolisté rostliny. Bydlím na Praze 6 a zjara zde narážím na stáda ovcí a koz, které zde pod dohledem magistrátem zaměstnávaných 'bačů' mírumilovně spásají nepřístupná místa," popisuje žena, která sama sebe nazývá "kytkožroutkou". 

Jakmile přijde jarní čas, kdy se příroda viditelně probouzí ze zimního spánku, vyráží se zájemci a zájemkyněmi do veřejných prostorů, aby je naučila rozeznávat tamní jedlé rostliny. Své klientky a klienty vybízí k tomu, aby si rostliny důkladně prohlédli. "Pro poznávání rostlin je důležité, aby si je lidé osahali a očichali, což přes obrazovku není možné," vzpomíná Vlková na dobu, kdy vládla v Česku koronavirová opatření a lidé se nesměli setkávat ani v přírodě. Situace se odrazila i na organizaci kurzů jedlých květin.

Vloni v únoru se jí podařilo po několika měsících získat akreditaci k provádění vzdělávacího programu s názvem Jedlé rostliny z přírody v přírodovědných předmětech, který je určený pro učitelky a učitele druhého stupně, respektive gymnázií. Kurzy ale prošly i děti ze základních škol. Některé děti se podle jejích slov chlubí, že nosí do školy na svačinu chleba "s divokými kytkami".

Někdy ji těší, že malí účastníci kurzu mají již velké botanické znalosti, ovšem najdou se ve skupinkách i takové děti, které procházku po přírodě vnímají jako ztrátu času. "Některé dívky s nalakovanými nehty se štítivě zdržují vzadu, stejně tak i někteří pubertální kluci, kteří nudu zahánějí kopáním do kamenů," popisuje.

Na kurzu s účastníky a účastnicemi sledují konkrétní rostlinku v porostu, následně dojde ke sběru a vaření jídla z nich. Sama Vlková už na toto téma vydala několik kuchařek. V roce 2015 vydala Květinovou kuchařku s recepty, kde jedlé rostliny měly své významné místo. O tři roky později pak Kytky k jídlu a v roce 2019 Pampelišky k jídlu, kde jarní žlutá rostlinka má hlavní roli. 

Klientkami kurzů pro veřejnost jsou především dospělé ženy, které už mají svůj názor na jídlo, hospodaření v kuchyni, trvale udržitelný rozvoj. Ovšem jak Vlková dodává, není nic neobvyklého, že se na jednom kurzu sejdou maminky na mateřské, realitní makléřka, psycholožka, nadšení houbaři a manažer či programátor.

Kurzy Jana Vlková vypisuje v říjnu předchozího roku. "Za ty roky vím, co kdy bude. Už před lety jsem si udělala 'kalendář kvetení, respektive pučení' a ono to vychází dost přesně. Vím, že fialky jsou v Praze od konce března cca do 10. dubna, pampelišky končí na 1. máje, na sakury se musí mezi 25. a 30. dubnem. Akáty omlátí nejpozději 10. června bouřka. Zejména jaro je velmi neúprosné. Posledních pět let jenom upravuju data, obsah zůstává stejný," uzavírá.