Natáčení Hostelu? Připravili mi maso
Dokončení rozhovoru
Už jste vůbec viděl celý Hostel?
Když jsem teď daboval českou verzi, tak jsem viděl jen příslušné scény, a ještě ne všecky. Já se nerad dívám i na kontrolní projekce; já se nesnáším, když se mám na sebe koukat.
Jak se liší podmínky natáčení českého a amerického filmu?
Já jsem zas tolik věcí nedělal, abych si troufl posuzovat. Ale měl jsem pocit, že u českých nebo slovenských filmů je natáčení domáčtější, trochu dělané na koleně. Hostel se sice točil s českou produkcí, ale nějak víc se snažili. Všechno klapalo. Oni třeba berou jako samozřejmost zajištění komfortu hercům. Zajistí vám pohodlíčko, ale zároveň je to pro ně výhodné, protože se nerozptylujete. A musíte jim za to být totálně k dispozici.
Líbily se vám nějaké české filmy v poslední době?
Hoří má panenko, to už je opravdu dlouho. To považuju za takový biograf, jako když Gogol napsal Ženitbu. Gogolovsky napsané, gogolovsky udělané - podle mě jeden z vůbec největších českých filmů. Ale já vidím tři snímky za rok, takže nejsem schopný celek přesně hodnotit. Na současných filmech mě vždycky něco zklame; i Štěstí mi přišlo ne úplně dotažené. Právě tam se mi zdálo, že zacházení s realitou jde proti duchu reality. Přišlo mi nedocvaknuté, honili moc zajíců najednou. Moje žena píše; teď dělá druhou knížku a pořád jí říkají: Škrtej, škrtej, tohle musíš dát pryč. Mám pocit, že něco takového platí i pro Štěstí.
Máte teď další filmové role?
Jan Svěrák si mě vzal do Vratných lahví, tam mám spíš menší roli chlapa, který oddává na radnici a zamiluje se do ženy hlavního hrdiny. Měl jsem hrát i v Love Story Bathory. Vybírají herce podle dobových portrétů a já se do jednoho typu hodil. Ale teď mi volala produkční, že je tlak, aby to hrál Angličan. Měl jsem před podpisem smlouvy, uvidíme.
Obligátní otázka: je vám bližší divadlo nebo film?
Když je dobrý scénář, je mi vlastně jedno, jestli je to divadlo nebo film. Film má svá lákadla: když se máte koncentrovat na jeden moment. Na divadle zase musíte mít dobrý tah, dobrou energii, umět to i pozpátku - abych tu energii mohl dát tam, kde je třeba. Pepa Abrhám kdysi říkal, že člověk se nemusí ani ksichtit, že stačí na to myslet a ono se to v obličeji a v očích udělá samo. To je velká pravda - a u filmu to platí víc než na divadle.
Jan Vlasák (1943) vystudoval JAMU. Hrál v divadlech v Uherském Hradišti, v Ostravě, v pražském Divadle E.F. Buriana a deset let v Národním divadle. V současnosti je na volné noze, hraje v Divadle pod Palmovkou či v Rokoku. S Petrem Kracíkem nyní zkouší pod Palmovkou hru Davida Mammeta s českým názvem Konkurenti. Zabývá se i dabingem. Hrál mimo jiné ve filmech Proč? (1987), Výchova dívek v Čechách (1996) a Milenci a vrazi (2004). Jeho nejnovějším filmovým počinem je role holandského obchodníka v americkém hororu Hostel. Recenzi filmu přineseme na Aktuálně.cz zítra.
Fotografie Jana Vlasáka doprovázející článek vznikly v prostorách Švandova divadla v Praze.