Růžová v padesáti? A proč ne, když máte odvahu a vkus

Na malém městě se chodí v šedé a černé, i když je vám dvacet. A osmdesátiletá babička si teď dovolila vzít elegantní krémovou barvu. Jaká drzost! A co teprve, kdyby se tam jiná, klidně mladší žena oblékla do růžové?

Foto: Isifa/Thinkstock

Zdenka Tomis 23. 1. 2014

Darovala jsem babičce k Vánocům zimní bundu ve smetanové barvě. Byla z ní nadšená. Jenže za měsíc mi říkala, že v ní nemůže chodit, protože na ni všichni pořád zírají. Žije na malém městě, kde se chodí v šedé a černé, i když je vám dvacet. A osmdesátiletá babička si teď dovolila vzít tuhle elegantní krémovou. Jaká drzost! A co teprve, kdyby se tam jiná, klidně mladší žena oblékla do růžové?

Nemám moc ráda kritizování české povahy. Ale pokud jsou tyto kritiky v něčem pravdivé a spravedlivé, je to úroveň našeho sebevědomí. Že je tak nízké, je především u starších ročníků, které strávily většinu života v minulém režimu, pochopitelné, ale tenhle zaprděný přístup k životu se od nich bohužel učí i mladší generace.

A tak si většina z nás není jista sama sebou, a pořád sledujeme, kdo má co na sobě, a jak (většinou hrozně, přece nebudeme někoho chválit) v tom vypadá. A porovnáváme se, ujišťujeme se (i když často mylně), že ten někdo vypadá hůř než my, a pak teprve dokážeme být chvíli v klidu.

Sníh rovná se pohorky

Dokud se zase neobjeví někdo, kdo má moc krátkou, nebo naopak moc dlouhou sukni, průhlednou blůzu, kdo si dovolil vzít víc než dva šperky, nebo kdo třeba přišel v kozačkách na podpatku, přestože je venku sníh a každý normální člověk by si přece měl obout pohorky. Do práce, do restaurace a klidně i do divadla, když na to přijde.

A vůbec nejhorším prohřeškem proti šedému normalizačnímu stylu, který vládne místní krajinou, se zdají být výrazné barvy. Hlavně s růžovou se pořád nějak nemůžeme vypořádat, zvlášť když už si ji na sebe vezme někdo, komu už dávno bylo padesát.

Hlavně (ne)být odvážná

Růžová je přece pro mladé dívky, nebo ještě lépe pro batolata. Později už je prostě taková... taková... no moc odvážná. To je to správné slovo. A i když v ní daná žena vypadá skvěle, my jí to nedarujeme, protože tohle se přece nedělá. V určitém věku byste se zkrátka měla smířit s tím, že pokud nechcete, aby si na vás ostatní ukazovali, musíte vytáhnout staré šedé věci, a běda jak budou mít moderní střih!

Jistě máte pravdu v tom, že krásně oblečené ženy na sobě nemívají pět různých kanárkově pestrých barev, a to bez ohledu na věk. Je pravda, že s barvami šetří, volí spíš umírněnější odstíny, ale nosí je. Klidně si vezmou třeba pastelově žlutý svetřík, a zbytek outfitu zvolí v nějaké decentnější barvě.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

A i když jim už bylo padesát, co padesát, to je přece ten nejlepší věk, ale i šedesát nebo sedmdesát, klidně si vezmou i světle růžovou košili, pokud nežijí v Česku, i když i tady už naštěstí přibývá těch, kdo kašlou na předsudky a poslouchají jen sami sebe. Barva jim totiž dodává šmrnc, ale i energii. Když totiž mají ženy nejen odvahu, ale i vkus, mohou vypadat v barevném oblečení skvěle, i když mají tvář samou vrásku a ve vlasech šediny.

Všude jinde se tomu říká stárnout s grácií, případně užívat si života, dokud to jde. Nezaleknout se davu a nenosit lyžařskou bundu po městě jen proto, že ji nosí všichni - raději vytáhněte ten elegantní barevný kabát a ukažte jim! Jinými slovy, když máte růžový život a růžovou nezatemněnou mysl, můžete klidně mít i růžové oblečení.

Ovšem nezapomeňte, že když na sebe barvy ledabyle naházíte, bez zmíněného vkusu, budete vypadat jako paní na naší fotografii, tedy hrozně. A vůbec vás v tu chvíli nezachrání, že je vám pětadvacet, protože právě vypadáte hůř než moje babička ve své nové bundě.

Diskutovat o tomto tématu můžete pod článkem, ale i v zítřejším pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.