Proměna Kláry: Že má syna, se přítel dozvěděl po Skypu
V dnešní proměně mladé maminky jsme se pokusili nechat vyniknout ladné ženské křivky její postavy a jemným líčením zvýraznit její krásný úsměv. Posuďte sami, jak se nám to povedlo.
Kláře je 22 let. Pochází z malé vesnice blízko polských hranic, Jindřichovic pod Smrkem. Vystudovala obchodní akademii a při zaměstnání si dálkově dodělala vysokou školu, obor veřejná správa. Dva týdny po státnicích se jí a o dva roky staršímu příteli Honzovi narodil syn Daniel. Na dnešní dobu jste neobvykle mladá maminka, těhotenství jste plánovali?
S přítelem se známe devět let a tři roky spolu žijeme. Rozhodli jsme se, že budeme jeden z mladších párů, které mají děti. Spousta lidí to nechává na později. My jsme si řekli, že pro nás bude nejlepší pořídit si miminko teď. Nechtěli jsme být staří rodiče, kteří jdou v šedesáti na maturitní ples. Plánovali jsme to asi rok dopředu a asi po čtyřech měsících jsem otěhotněla. Jen svatbu jsme zatím nestihli, ale chystáme ji na jaro.
Bála jste se, že nebudete moct otěhotnět?
Trochu ano, doktor mi říkal, že bych mohla mít nějaké komplikace, ale dobře to dopadlo.
Chodila jste na nějaké cvičení pro těhotné?
Spíš jsem si to oživila po svém, na skupinové akce moc nejsem. Občas jsem zašla do bazénu s přítelem nebo bráchou. Užívala jsem si pocit, že ve mně roste miminko, když kopalo, tak to bylo moc fajn.
Chcete ještě druhé dítě?
Chtěli bychom, až budou Danovi tak dva roky.
Neměla jste strach z porodu?
Já jsem se těšila. Ze zdravotních důvodů jsem musela celé těhotenství zůstat doma a krásně jsem si to užívala. Strach jsem neměla, říkala jsem si, že ženy rodí odjakživa. Myslím, že se porod zbytečně dramatizuje, mamči se vzájemně straší a pak se zbytečně bojí. Nebylo to strašné. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, že se něco stane malému. Měla jsem dlouhý porod, skoro 29 hodin od prvních kontrakcí. Do porodnice jsem přijela v pondělí večer s pravidelnými kontrakcemi po pěti minutách a Dan se narodil až v úterý skoro ve tři hodiny.
Ze začátku ta bolest nebyla taková, říkala jsem si, že jestli už je to ono, tak to nebude tak strašné. Postupně se bolesti zvětšovaly, ke konci už byly hodně nepříjemné, to už opravdu chcete rodit a je vám všechno jedno. Rodila jsem v Jablonci, místní porodnice je vyhlášená. Měla jsem skvělou porodní asistentku, celou noc byla se mnou, radila mi jít pod horkou sprchu a opírat se o míč, dokonce i poskakovat, abychom porod trochu popohnaly. Mohla jsem dělat cokoli. Měla jsem krásný pokoj a k dispozici spoustu věcí. Personál byl úžasný.
Přítel nebyl s vámi u porodu?
Přítel pracuje ve firmě, která vyrábí stroje na výrobu nanovláken, jediná v republice, která vlastní patent. Jezdí montovat stroje do ciziny. Dva týdny před porodem musel odjet na služební cestu do Ruska a vrátil se, když malému byly dva týdny. Do porodnice mě odvezla mamka a zůstala jsem tam sama.
Nebylo vám to líto?
Ze začátku jsem si říkala, že bych chtěla mít přítele na blízku. Ale on na to moc není, měl strach, že by mu bylo špatně. Šel by tam prý jen kvůli mně. Nakonec jsem stejně nejvíc času trávila ve sprše, takže by tam byl prakticky k ničemu.
Když se malý narodil, psala jsem mu zprávu, ale nedošla, takže ani nemohl odpovědět. To mě mrzelo. Dozvěděl se to až druhý den, když jsme si volali přes Skype.
Přibrala jste nějak výrazně během těhotenství?
Bříško mi rostlo hodně, ale nijak moc jsem nepřibírala. Až ke konci jsem nabrala asi 18 kilo. Osm kilo mi ještě zůstalo nahoře. Ale to je spíš tím, že jsem líná cvičit, než že by to nešlo shodit. Navíc pořád něco ochutnávám.
Rodila byste doma?
Přemýšlela jsem o tom, ale měla bych strach o miminko. Když by bylo přidušené nebo podobně, tak jsou potřeba doktoři a přístroje. Celý život bych si vyčítala, kdyby se mu něco stalo. Zvolila bych nemocnici, ale třeba jiný průběh porodu.
Jak moc se vám změnil život?
Byla jsem dost pracovně vytížená, pracovala jsem šest dní v týdnu, času moc nebylo. Teď si to doma užívám, dostanu se i ke knížkám nebo malování, výtvarničení, k věcem, co mě dříve bavily.
Přítel Jan:
A jaké změny pozoruje tatínek?
Jsme teď takoví usedlejší, rodinní. Už neřešíme, kam si o víkendu půjdeme sednout. Teď vymýšlíme, kam pojedeme na výlet nebo co se koupí v akci pro malého. Těším se, až bude Dan větší a budu ho nosit na zádech na výlety. Když jsem byl malý, tak jsem to měl rád, táta mě nosil v kovovém batůžku. Dnes už jsou pro děti modernější a pohodlnější krosničky.
Máte kolem sebe nějaké vrstevníky s miminky?
Takto mladé asi ne, nejblíže jsou nám o sedm let starší.
Nepřišli jste tím o kamarády?
Určitě ne. Občas se scházím s kamarády, je to o domluvě.
K porodu se vám nechtělo?
Měl jsem z toho strach, pohled na krev mi nedělá dobře, navíc jsem nebyl v Čechách. Klára to zvládla úplně sama. Vrátil jsem se domů dva týdny po porodu a všechno bylo zařízené, včetně všech papírů a pojištění.
Speciální projekt proměn jsme pro vás připravili ve spolupráci s VZP. Maminky, které své novorozené děti zaregistrovaly právě k této zdravotní pojišťovně, měly možnost přihlásit se a zkusit štěstí v našem projektu.
Ve VZP výbavičce najdete plno výhod - užitečné rady na DVD Sestry v praxi, zajímavé bonusy od partnerů projektu a slevové kupóny na produkty a služby. VZP výbavičku získáte za registraci vašeho děťátka u VZP ČR. Vaši volbu vám oplatíme nadstandardním přístupem a kvalitní péčí. Informujte se na www.vzpvybavicka.cz nebo na Facebooku.
