Musí být kostýmní výtvarník při natáčení v pozoru na place?
Když herec nastupuje v kostýmu poprvé před kameru, snažím se vždycky být u toho, kolikrát i na poslední chvíli něco změním v reakci na hereckou akci. V tom mi vyhovuje metoda Honzy Hřebejka, který se snaží až do konce být otevřený novým podnětům. Když pak už kostým ve filmu žije, jsou tam od toho další kostymérky, moji lidé, kteří vyžehlí pomačkané nebo spraví, co se roztrhlo. Ale kostým sám vzniká do první přijaté klapky.

Byl Medvídek pro vaše povolání něčím odlišný oproti jiným filmům ze současnosti?
Medvídek byl jiný v tom, že typ lidí znázorněných těmito postavami je mi nejbližší. Kolem mě jsou totiž lidé ze stejné společnosti a podobných osudů a profesí, takže postavy z Medvídka mi byly velice blízké. Kdežto u jiných filmů jsem musela studovat realitu, aby odpovídala té, do jaké jsou postavy zasazeny. Vycházela jsem ze svého vnitřního poznání, ani jsem to nemusela racionálně rozebírat, spíše jsem intuitivně vnímala emoce postav. Spolehla jsem se na to, že mám toto prostředí tak zažité, že mohu vycházet z intuice.

A co postava Ivana Trojana, který představuje diplomata
Tam jsem musela studovat diplomatický protokol, jak ho předepisuje Ministerstvo zahraničních věcí. Snažila jsem se dodržet logiku věci, ale jinak v Medvídkovi nevidím příliš sociálně rozvrstvené postavy. Lékař a majitel galerie jsou v dnešní době v jedné sociální skupině. Šlo tam spíš o charakteristiku toho, kdo jaký význam svému oděvu přikládá. Zajímavý je rozdílný přístup postav ke svému zevnějšku, a to jsem se snažila zachytit.

Třeba role Ani Geislerové se ve filmu promění. Projevilo se to i v jejím oblečení?
Prochází tam velkou osobní krizí, kdy se jí zhroutí dosavadní způsob života a ke konci si hledá nový způsob existence. Proto asi opouští i pseudoromantickou polohu, v níž jsme ji drželi na začátku, opouští zdobnost. Dostává se do racionálnější polohy, ke sportu, k jinému přístupu k životu, a to se odrazí i v oblékání. Je potom jednodušší a výraznější.

Je složitější historický film, nebo film ze současnosti?
Historický film je v českých podmínkách vždycky velice složitý. Je to totiž otázka peněz. Ale myslím, že způsob přemýšlení o kostýmu by měl být v podstatě stejný pro jakoukoliv dobu. Pro mě je kostým hlavně psychologie, charakteristika. Estetika, dobové prvky a určení módních období jsou jenom prostředky k charakterizaci postavy. Jak v historickém filmu, tak ve filmu ze současnosti je samozřejmě obsažené výtvarno. V historickém jde kostýmní výtvarník víc po stylizaci, ale i v současném filmu se třeba barvou snaží vyjádřit atmosféru a charakter.

Jak se vám spolupracuje s Hřebejkovým štábem?
Děláme s Honzou spolu už asi deset let, taky spolu děláme divadlo. Jsem už naučená na to, co ode mne Honza chce, a on tuší, co mu nabídnu. Mívá kolem sebe stejný štáb, takže jsme na sebe zvyklí a dělá se nám dobře. Odpadá tam seznamování a víme, jak můžeme spolupracovat.