Mámy cítí vztek a je to dobře. Mateřství testuje jejich hranice, říká psycholožka
Vztek není nic, za co by se měly ženy-mámy podle psycholožky Kristiny Zemánkové samy lynčovat. „Ukazuje, když nám někdo překračuje hranice,“ říká odbornice, která své klientky učí, jak vztek přijmout a konstruktivně s ním pracovat ve svůj prospěch. Naštvání podle ní plyne z předpokladu, že jsou ženy primárně pečovatelky, které se pro všechny obětují.
"Můj vztek souvisí s únavou, frustrací a zoufalstvím. Nejčastěji jde o situace, kdy musíme být někde na čas a nestíháme," popisuje třiatřicetiletá Anna, máma dvou dcer. Stejně jako jiné ženy, i ona si svůj vztek následně vyčítá. "Když na dítě vyjedu, zvýším hlas nebo dceru proti její vůli odvedu z hřiště, cítím lítost, že jsem to nezvládla vyřešit v klidu. V ten moment cítím sevření, napětí a stres," popisuje.
Psycholožka a porodní asistentka Kristina Zemánková pracuje především s ženami a potvrzuje, že s každou klientkou se k tématu vzteku postupem času dostává. "Máme ho všichni a všichni jej potřebujeme. Když klientkám řeknu, že jsem jeho velkou fanynkou, pokaždé vidím, jak se uvolní a začnou se usmívat," říká. "Ženy jsou vychovávané v nastavení, že by měly být hodné a nevztekat se. Je to emoce, která se nedělá. Během terapie se s nimi ale naopak vztek snažím rehabilitovat, protože se jedná o důležitý nástroj k rozpoznání vlastních hranic," vysvětluje odbornice.
Mít vztek je zdravé
Základem pro přijetí vlastního vzteku je podle Kristiny Zemánkové přestat emoce chybně rozdělovat na dobré a špatné. "Můžeme s nimi jen dobře, nebo špatně nakládat. Emoce nám slouží jako informace o našem vnitřním světě. Zatímco smutek nám například říká, že nám něco chybí, vztek odkazuje na naše hranice. Někdo je moc blízko, nebo naopak daleko," vysvětluje psycholožka.
Podotýká, že vztek je pro její klientky velkým tématem i kvůli kultuře, v níž žijeme. "Ženy nevede k tomu, aby si uvědomovaly a cítily vlastní hranice. Naopak po nich vyžaduje, aby byly pečující a dávaly se manželovi a dětem. Často navíc pracují v pečujících pozicích. Dobrá žena je v naší společnosti ta, která se vlastně hodně potlačuje a je tady pro druhé," říká Zemánková.
"Když se u mých klientek téma vzteku objeví, vím, že se uzdravují. Je to totiž nesmírně důležitá součást sebepřijetí a sebevědomí," upozorňuje odbornice s tím, že typická výchova vede naopak ženy do módu "hodných holčiček," které se následně bojí nepřijetí a konfliktu.
Matka není bůh
Právě v mateřství podle Zemánkové zákonitě dochází k překračování vlastních hranic. "Být matkou znamená, že jsem si do svého těla pozvala jiného tvora. I když to dělám dobrovolně a dávám se dítěti darem, jedná se o obrovské překročení mých hranic," vysvětluje. "Matka má následně dítě stále u sebe, je v jejím prostoru. I když se jedná o přirozený závislostní vztah, nějakým způsobem ji omezuje. Téma vzteku je tak v mateřství obrovské a nutně přítomné, protože ženiny hranice jsou překročené," upozorňuje.
Pocity naštvání se také zvyšují kvůli uměle vytvořenému ideálu matky, která "bezmezně přijímá, dává, miluje a nečeká nic na oplátku. Jenže matka není bůh, ale člověk, který nemá nekonečné zdroje," podotýká psycholožka.
Třiatřicetiletá Anna, zmiňovaná v úvodu článku, začala před necelým rokem chodit kvůli svému vzteku na terapie. "Dnes už vím, že jsou mé pocity normální a že se s nimi jen musím naučit pracovat. Plynou z mé únavy a neustálých požadavků okolí na plnění jejich potřeb a z následné frustrace z toho, že na mé potřeby už nezbývá kapacita," popisuje máma dvouleté a pětileté dcery, která se naučila o svých potřebách otevřeně komunikovat s partnerem.
Okolí vaše hranice nezná
Kristina Zemánková radí, jak se vztekem prakticky zacházet: "V první řadě si jej dovolte. Nadechněte se, vydechněte a řekněte si, že jej můžete mít. Čím více se budete emoci snažit potlačit, o to víc bude křičet," upozorňuje odbornice. "Buďte zvědaví a ptejte se sami sebe, v jakých situacích se cítíte naštvaní. Poté si všímejte, kde vztek cítíte. V hrudi, v hlavě, v břiše? Zkoumejte ho," nabádá.
Jako další krok se začněte zabývat tím, čím je vztek vyvoláván. "Například jestli vás štvou děti, manžel, tchýně. Pokud bude vaše první myšlenka: 'Jsem hrozná matka,' řekněte si: 'Počkat, počkat, žádné předsudky a hodnocení, pojďme se opravdu podívat na to, co můj vztek znamená,'" navádí Zemánková. "Můžete tak například zjistit, že pro děti v jejich věku děláte věci, které byste už nemusela," uvádí příklad, jak si osahat své hranice a zjistit, kde jsou překračované.
Dalším krokem je své přání komunikovat. "Je důležité si uvědomit, kde je moje hranice a když ji nedám najevo, druzí nemůžou vědět, kde ji mám. Každý ji máme jinde," popisuje Zemánková. Velkým omylem a mýtem jejích klientek je domněnka, že jejich partner ví, kde danou hranici mají. "Neví. Otevřeně a v klidu komunikujte: 'Takhle to mám, tohle se mi nelíbí, tohle chci a tady překračuješ mé hranice a byla bych ráda, kdybys/te to respektovali.'"
Vztek přináší do života radost
Následně se připravte na to, že okolí bude vaše hranice zákonitě testovat. "Jakmile se něco mění, lidé se brání. Nedělají to naschvál, je to přirozené. V další fázi tak bude vaším úkolem si hranici ustát. Pokud se vám to nebude dařit, buďte k sobě laskaví. Řekněte si, že jste si hranice celý život nastavit neuměla a teď se to učíte," radí Zemánková.
Závěrem dodává, že je také dobré si uvědomit, že vztek je energická emoce. "Když jej máme, cítíme hodně energie a často nevíme, kam ji nasměřovat. Často se říká, že nevidíme a neslyšíme. Právě tunelové vidění nám pomáhá tuto silnou energii dobře zacílit a vidět to nejdůležitější, co nám vadí a co potřebujeme změnit," popisuje Zemánková. "Když mé klientky začnou vlastní vztek vnímat pozitivně, mají pocit, jako by se jim vrátil kus jich samých. Přinese jim do života hodně radosti, svobody a sebepřijetí," uzavírá.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Silvie Lauder (2. 11. 2023)
