O ženách se navzdory názvu vaší knihy často mluví jako o "slabším pohlaví". Proč tomu tak je?

Myslím, že tento pohled přetrvával nebo stále přetrvává v řadě kultur, a to zejména v těch, kde si cení nebo cenili fyzickou sílu, protože z fyzického hlediska je to pravda. Muži jsou v průměru silnější a mají mohutnější svalovou hmotu. Otázka ale je, jak definujeme sílu. Pokud ji chceme poměřovat jen tím, kdo uzvedne více kilogramů, pravděpodobně bych nad vámi zvítězil. Ale pokud na sílu nahlédneme z biologické perspektivy, ta je vždy určovaná schopností přežít. Ať už se jedná o infekce, boj s rakovinou nebo schopnost vyrovnat se se změnou životních podmínek, organismus žen je silnější. Lidé, kteří se dožívají sta a více let, jsou z 80 procent ženy. Ve věkové skupině nad 110 let je to už 95 procent.

K naději na vyšší dožití určitě výrazně napomáhá moderní medicína. Nehraje ale roli také to, že fyzickou sílu dnes v běžném životě nepotřebujeme tolik jako v minulosti?

Máte pravdu, od poloviny 19. století se vše velmi změnilo. V industrializovaných zemích není fyzická síla člověka potřebná tolik, jak tomu bylo dříve. Dokonce i většina válek je dnes mechanizovaných, neházíme jeden na druhého kamení. Tím se rozdíl mezi silou organismu mužů a žen stává více citelným. Rozdíly mezi biologickou odolností mužů a žen jsou patrnější také kvůli tomu, že žijeme déle. Přitom moderní medicína je z velké části nastavená tak, aby pomáhala mužům. Ale přestože je medicína zvýhodňuje, ženský organismus lépe reaguje na léčbu.

To, že jsou ženy odolnější než muži, ve své knize vysvětlujete genetickými rozdíly mezi pohlavími. Můžete to přiblížit?

Ženy mají pohlavní chromozomy XX a muži XY. Zatímco chromozom X má tisíc genů, chromozom Y pouze 70. To, že ženy mají chromozom X navíc, tedy znamená, že mají oproti mužům tisícovku genů navrch. V ženském těle díky tomu mohou různé buňky používat odlišné chromozomy X, které následně spolupracují. Muži mají na výběr pouze jeden chromozom X. Jsem přesvědčený, že právě tato spolupráce mezi různými chromozomy X dělá ženy odolnějšími. Moje buňky toto nedokážou, jsou všechny identické a chovají se stejně.

Má to pro člověka nějaký evoluční význam?

Ano. U savců rozhodují o biologickém pohlaví chromozomy XXXY. Jedno pohlaví má výhodu, protože má dvakrát X. U ptáků je to opačně. Samci mají ZZ podobně jako ženy XX a samice mají ZY. Savci jsou jedineční, protože se jejich plod vyvíjí uvnitř těla samice. Je to úplně jiná disciplína než snést vejce. Vývoj jiného tvora uvnitř vlastního těla je jeden z největších stresorů, jakými může tělo projít. V říši savců je samice kvůli této schopnosti klíčová. Pokud matka tento proces nepřežije, otec je bezradný, protože nemůže dítěti poskytnout mateřské mléko. U ptáků mají výhodu samci, protože dokážou mláďatům poskytnout výživnější stravu, častěji pro ni odlétají z hnízda, jsou tak intenzivněji vystaveni predátorům. Až budeme jednou schopni transplantovat dělohu mužům, teprve pochopíme, jak je pro mužský organismus složité donosit dítě.

Sharon Moalem, M.D., Ph.D (45)

• Narodil se v kanadském Montréalu, vystudoval medicínu na Mount Sinai School of Medicine v New Yorku a získal doktorát z fyziologie se specializací na neurogenetiku na Torontské univerzitě. 
• Zabývá se vzácnými chorobami, pohlavní diferenciací, neurogenetikou a biotechnologiemi. 
• Během své výzkumné práce objevil tři vzácné genetické poruchy a novou třídu antibiotik. 
• Spoluzaložil dvě biotechnologické firmy a za své vynálezy na tomto poli získal 25 patentů.
• Je autorem knih Zdraví zabíjí, Jak funguje sex a Lepší polovička, z nichž poslední vyšla v češtině letos v květnu v nakladatelství Kniha Zlín.  

Souvisí to také s tím, že ženy v plodném věku musí každý měsíc procházet procesem menstruace?

To je zajímavá myšlenka, ale to, že ženy menstruují celý rok, je velmi moderní záležitost. Dříve měla žena většinou dítě, jakmile toho byla schopná. A kojení menstruaci obvykle potlačuje. Pak měla žena další dítě. Ale máte pravdu, fakt, že to žena každý měsíc zvládne i se všemi biologickými změnami, které menstruační cyklus obnáší, když se tělo připravuje na těhotenství, opět potvrzuje, že jsou ženy silnější. Co se týče biologických stresorů, muži si nevedou dobře, a to ani v případě banálních operací. Nezotavují se tak rychle a častěji mají infekce.

Co bychom si z toho, že jsou muži biologicky slabší, měli vzít? Měli bychom například udělat něco pro to, aby muži neumírali o tolik častěji na rakovinu nebo infekce?

To je skvělá otázka. Podle mě je důležité rozdělit medicínský výzkum na mužský a ženský. Více nás toho sice spojuje, než odlišuje, ale na buněčné úrovni se lišíme podstatně. Jako student jsem se svého vyučujícího ptal, zda jsou buňky, s nimiž pracuji, mužské, nebo ženské. Nechápal, proč by na tom mělo záležet. Nyní víme, že na tom záleží velmi. Mužům tedy pomůžeme tak, že budeme dělat veškeré klinické studie a testy zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Další věc je, že muži sice chodí méně k lékaři a více kouří, ale není to hlavní důvod, proč častěji umírají na rakovinu. Měli bychom u nich více dbát na prevenci, než je tomu nyní, zvlášť když víme, že tolik nedochází k lékaři. O rakovině prsu panuje velké povědomí. Co se ale týče typů rakovin, které postihují muže, prevence není tak dobrá. Měli by existovat lékařští specialisté, kteří léčí muže, stejně jako gynekologové pro ženy. Máme sice urology, ale ti jsou velmi úzce zaměření, nezabývají se celým reprodukčním systémem jako gynekologové.

Mluvil jste o životním stylu mužů, častějším kouření nebo tendenci vyhýbat se lékařům. Ve své knize píšete, že dříve jsme vysvětlovali a někdy stále vysvětlujeme odlišnou naději dožití žen a mužů právě těmito rozdíly v chování. Jedná se tedy jen o stereotypy?

Ano, a ve velkém jsem to pozoroval, když začala koronavirová pandemie. Začali jsme obviňovat oběti, protože jsme nedokázali vysvětlit, proč na covid-19 umírá o tolik více mužů než žen. Mluvilo se proto o tom, že si nemyjí ruce, nenosí roušky a nedodržují protiepidemická opatření. Do jisté míry mohou být některé z těchto věcí pravdivé, ale určitě to není hlavní příčina, která by způsobila tak velkou disproporci. Stereotypy fungují jako jednoduchá vysvětlení, díky nimž nemusíme příliš přemýšlet a zpracovávat velké množství informací. Umírá na covid dvakrát více mužů než žen? Musí to být tím, že si nemyjí ruce. Myslím, že toto obviňování obětí je jednou z příčin, proč chodí muži méně k lékaři. Příliš jsme se zaměřili na to, jak zdraví ovlivňuje naše chování, protože to můžeme na rozdíl od genů změnit. A je to pravda. Ale myslím, že uvědomit si, že i když jsou muži fyzicky silnější, z biologického hlediska jsou zranitelnějším pohlavím, by mohlo motivovat muže chodit častěji preventivně k lékaři. Zároveň je třeba zdůraznit, že se nejedná o slabost.

  Mozku svědčí přátelé a duševní činnost, izolace a osamocenost vedou k demenci

Je to podobné s opičími neštovicemi? Také na ně umírá více mužů než žen.

To je zrovna zřejmě případ, v němž chování hraje roli, protože se zdá, že se opičí neštovice šíří zejména při pohlavním styku dvou mužů. Nevíme ale, zda to náhodu není tím, že jsou ženy vůči nákaze odolnější, a proto pro ně není sex s mužem tak rizikový jako pro jiného muže. Každopádně to v tomto případě může být záležitost chování, ale jsem přesvědčen, že u většiny infekčních chorob hraje naše biologická podstata silnější roli.

Zůstaňme ještě chvíli u stereotypů. V knize mě zaujala pasáž, v níž vysvětlujete, že barvoslepostí trpí více mužů než žen a naopak více žen než mužů rozeznává širší barevné spektrum. Mám přitom pocit, že silnější barvocit žen bývá vysvětlován tak, že ženám záleží na tom, zda vymalují na meruňkovou nebo lososovou, zatímco muži jsou ignoranti, kterým je to jedno.

Přesně tak. Máme 23 chromozomů. Nevíme přesně proč, ale chromozom X má mnoho genů ovlivňujících mozkové funkce a imunitní systém. To jsou přitom dvě nejdůležitější věci k přežití. Čím lépe mozek funguje, tím více problémů je schopen vyřešit, a čím více barev rozeznává, tím více je člověk schopen najít potravy. Předpokládám, že máte dva chromozomy X, váš mozek je proto jako mozaika. Můžete vidět barevné odstíny, která já nikdy nebudu schopen docenit, protože můj mozek využívá pouze jeden chromozom X, který mám, a proto je jednolitý. Když jsme se ženou vybírali barvu, kterou vymalujeme pokoj, moje žena se rozhodovala mezi dvěma odstíny. Neměl jsem nejmenší ponětí, o čem mluví, protože já jsem viděl dva totožné. Pokud vnímáme odlišně barvy, jak je to pak se zvuky, s myšlením, s kognitivními funkcemi, o nichž jsme předpokládali, že jsou stejné? Existuje tolik stereotypů, o nichž tvrdíme, že jsou dány kulturně, přitom to tak nemusí být.

Celkově na mě vaše kniha působí jako jakási renesance chromozomu X. V biologii nám to vždy podávali tak, že chromozom Y je další z věcí, které ženám chybí.

To samé jsem se učil já na medicíně. Zašlo to dokonce ještě dál, říkali nám, že dva chromozomy X znamenají dvojnásobek problémů. Ve skutečnosti mají problémy muži, protože mají jen jeden chromozom X. Přesný opak toho, co jsme si mysleli dříve. Ještě dnes se mi stává, že se bavím s genetiky, a když zmíním, že ženy mají o tisícovku více genů, protože mají dva chromozomy X, tvrdí mi, že více genů mají muži, protože mají chromozom Y. Vysvětluju jim pak, že chromozom Y má sedmdesát genů, kdežto chromozom X jich má tisíc.

Co vás poprvé přivedlo k tomu, abyste se touto problematikou zabýval?

Rozdíly mezi pohlavími se zabývám více než 20 let. Ale konkrétně tato problematika mě začala zajímat asi před patnácti lety, když jsem vyvíjel nové antibiotikum a FDA (americká vládní agentura pro kontrolu potravin a léčiv, pozn. redakce) nevyžadovala testování na krysích samicích. Všichni využívají samce, protože je to jednodušší a levnější. Já jsem ale experiment zopakoval i se samicemi a výsledky byly jiné. U antibiotik přitom nemohou hrát roli hormony nebo odlišné chování. Tehdy jsem se začal zabývat genetickými rozdíly mezi pohlavími opravdu vědecky a seriózně.

Jak se jako lékař cítíte coby biologicky slabší pohlaví? Máte strach, když víte o všech nemocech, k nimž jste náchylnější nebo se s nimi vypořádáváte hůře?

Na střední škole jsem byl velký sportovec, dělal jsem wrestling, a zjištění, že jsem slabším pohlavím, pro mě bylo velmi ponižující. Pak jsem to ale přijal a přemýšlel, jak mohu s touto informací naložit. Motivovalo mě to lépe jíst, cvičit, dbát na prevenci, zkrátka žít zdravě. Dělal jsem to i dříve, ale perspektiva slabšího pohlaví mě k tomu motivovala ještě více.

Mohlo by vás zajímat: Šípová: Politici nemají stejnou zkušenost jako matky. Je třeba odstraňovat bariéry

O dopravě rozhodují převážně muži. Domnívám se, že nemají stejnou zkušenost, jako matky. Měli by víc využívat data a průzkumy, které jsou dostupné. | Video: Daniela Písařovicová