Kreaturky, které se ksichtí
Dokončení recenze
Při vší civilnosti, uvolněnosti a "primitivnosti" je na Varvodičové obrazech zřejmý i vědomý kompoziční náhled a uvědomělé abstraktní vztahové prvky. Výjimečně maluje i na netypickou podložku, deku nebo krajkovaný ubrus.
Téměř jednotný formát umožňuje při instalaci vytvářet různé sestavy, takže na diváka civí jako z naplněného hlediště vždycky různé party kreaturek. Občas je to k smíchu, občas to vynervuje.
Ale je tady ten jeden obraz, který může celou tuhle partu nasměrovat jinam. Je to jediná "skutečná" hlava v celém souboru. I tady se jedná o typ, spíš než o portrét, protože tmavé dítě má působivý kukuč jak z materiálů UNICEFu. Na někoho může působit jako zbytečná nápověda, na jiného jako spolehlivý spouštěč asociací ve směru návrat do dětství - dětské oči - odkaz na "jiný" pohled.
I když to se to možná může zdát kontraproduktivní, nebo dokonce banální, pravdou je, že to působí. Třeba nepatřičně, třeba nablble, ale třeba i opravdově a procítěně, záleží na člověku. Nakonec, dneska je doba polopatismů a i na to může Varvodičová upozorňovat. Rozhodně pak není jediná, která na ně narazila.
Tenhle cyklus nenese žádné zvláštní angažované poselství, ale to rozhodně neznamená, že je prázdný. Týká se proměny vizuálního kontextu a kódu, který tuhle generaci obklopuje ze všech stran a na všech úrovních jako komerční mainstream i nezávislá pouliční kultura a mění se prakticky po sezonách. Je to variační hra i "dokumentační záznam" zároveň. Zjevně přitom odkazuje na nejmladší generaci a nostalgii po dětském věku.
Přirozeně v sobě zahrnuje i další témata - unifikace x variace, dav x jednotlivec, fantazie x skutečnost; ale apriori se nevěnuje žádnému z nich a hlavně nenabízí jednoznačné řešení, což v tomhle případě ani není možné.
I když se může zdát, že jde o trochu zmnožené automatické malování a polohu, která jde i těm, co malovat neumějí, je jasné, že Varvodičová malovat umí a tohle jí docela sedí. Jen se prostě v jiných případech trefí někdy víc, jindy méně a v tom je možná celý problém.
Maria Varvodičová: Hlavouni. NoD Praha. Výstava se koná do 21. března.