Ideálem krásy ženského těla byla v té době jednoznačně žena typu Věstonické venuše.
Pravěcí lidé používali různé formy primitivních hřebenů a ozdob.
Líčení v této době mělo význam především rituální nebo symbolizovalo postavení v kmeni (náčelník, šaman apod.), různilo se také podle událostí; jiné bylo na svatbu, jiné na lov, bitvu nebo pohřeb.
Ornamenty na kůži měly chránit před zlými duchy.
Každý kmen se nějakým způsobem svým líčením lišil - jednotliví příslušníci byli tak snadno rozeznatelní.
Základem bylo natírání tukem, barevnými hlinkami a rozličnými rostlinnými šťávami; chránili se tak mimo jiné i proti chladu, vlhku, horku či obtížnému hmyzu.