"Tipla bych si, že pokud začne nějaká známá osobnost najednou vypadat lépe a mladší a není za tím plastická chirurgie, je za tím vitariánství," říká pohledná blondýnka Ivana Juříková a dobře ví, o čem mluví. Sama totiž jí pouze syrovou stravu (je vitariánka) a díky tomu se jí zlepšila nejen postava, ale i pleť, nálada a hlavně celkový zdravotní stav.

Ivanu k vitariánství přivedla dlouhá nemoc, takže v podstatě neměla na výběr. Přiznává ale, že pro normálního zdravého člověka může být přechod na tuhle stravu obtížný. Zřejmě to ale stojí za to - Ivana je teď ztělesněním optimismu, pořád se směje a kromě toho vypadá mnohem líp, než vypadala před deseti lety. Při svých 180 centimetrech váží jen 60 kilo. Je jí sedmatřicet a vypadá na dvacet. Potřebuje snad vitariánství ještě další reklamu?

O jeho výhodách a nevýhodách se dočtete v našem rozhovoru s Ivanou.

K vitariánství vás přivedla nemoc. Co přesně vám bylo?

Měla jsem velké problémy s tlustým střevem. Věčné zácpy a průjmy a další komplikace, každá návštěva toalety se rovnala středověkému mučení. Velkou únavou počínaje, bolestmi celého těla konče. Ráno jsem se probudila a měla jsem pocit, že jsem vůbec nespala, neměla jsem žádnou energii. Vygradovalo to opakovanými chirurgickými zákroky, po kterých jsem místo úlevy trpěla nesnesitelnými bolestmi. Ošetření a zákroky proběhly v několika zdravotních zařízeních - státních i soukromých, výsledek nula. Vleklo se to léta, a tak jsem si řekla, že to takto dál nejde a začala hledat informace na internetu.

Jak vás napadlo, že by změna stravy mohla pomoci?

Člověk to sám vnitřně cítí, tělo si řekne, co potřebuje. Bohužel my ho neposloucháme a jsme zaslepení komercí. Ovlivňuje nás okolí, média a my se snažíme žít dle "normálnosti", která je nám denně vnucována a ve výsledku svoji špatnou stravou živíme potravinářský, lékařský a lékárenský průmysl, které jsou v dokonalé ziskové symbióze. Nicméně jsem věděla, že určitá strava mi nedělá dobře.

A to byl začátek hledání a experimentování. Lékařům jsem přestala naslouchat a brát léky. Lékařů si vážím v oblasti traumatologie, ale co se civilizačních a degenerativních onemocnění týče, je to tak, že léčí příznaky a ne příčinu nemoci. Naše tělo je dokonalé, umí se léčit samo a strava na tom má obrovský podíl. My svému tělu špatným výběrem stravy víc škodíme než prospíváme. Tělo má schopnost dokonalé regenerace, pokud věčně nebojuje s něčím cizorodým, co jsme do něj my sami umístili.

Doopravdy pomohla jenom ta změna jídelníčku? Jak přesně? 

Na začátku ano. Pročistila jsem se půstem a rovnýma nohama skočila do živé stravy. Výsledky se ukázaly za pár týdnů. Hrozila mi další operace, a když jsem přišla na kontrolu, tak mi lékař s velkým údivem sdělil, že už žádnou nepotřebuji.

Znala jste v té době nějakého vitariána?

Jak jsem se prokousávala informacemi o zdravém životním stylu, narazila jsem na zahraniční dokument, který mě zarazil. Byla tam žena vitariánka, která trpěla mnoha nemocemi a díky živé stravě se zbavila všech. Začala jsem pátrat v Česku a našla skupiny lidí, kteří se tak živí a diskutují mezi sebou. Rozdávají si recepty, nové informace, dělí se o zkušenosti. V současné době znám už mnoho vitariánů osobně, ale stravuje se tak i mnoho známých osobností. Například Martina Navrátilová, Venus a Serena Williamsovy, z herců Woody Harrelson, Natalie Portman, Gwyneth Paltrow a nedávno začala i Madonna, která byla dlouho na makrobiotice, výsledkem čehož jsou naběhlé žíly, které by na živé stravě měly zmizet. Stravuje se tak ale i Miranda Kerr, Gisele Bündchen, Helena Houdová, Beyoncé či Jennifer Lopez.

V čem tedy přesně spočívá vitariánství?

Živá nebo také syrová veganská strava zahrnuje jídlo obsahující enzymy. Bez enzymů není život - lidský, zvířecí, ani rostlinný. Enzymy (stejně jako lidé) nepřežijí vysoké teploty nad 42°C. Jsem přesvědčená, že je to více než jen o jídle, je to životní styl založený na vlastní intuici, která po pročištění těla začne fungovat. Tepelně upravenou stravou se zlikviduje většina prospěšných látek, které naše tělo potřebuje ke správnému fungování. Díky tomu, že stravu tepelně neupravuji (taky se dá říct neničím), zachovám enzymy, vitamíny a další živé látky a moje tělo má tím pádem energii se neustále regenerovat. Tuto energii dřív věnovalo jen na zbavování se těch pro tělo nesmyslných věcí (tj. všech bez enzymů) a jejich ukládání v těle někam, kde momentálně nejmíň škodí.

Co je podle vás na něm nejlepší?

Rozhodně to, že jsem zdravá, mám energii, zlepšilo se mi vnímání, zrychlilo a zjasnilo myšlení a chápání souvislostí. Postupně nastala psychická i fyzická změna k lepšímu. Je mi dobře a jsem spokojená sama se sebou a stále objevuji nové možnosti.

Jaké byly začátky, nechyběla vám obyčejná strava?

Začátky byly krušné. Nahromaděný odpad v těle se dostává ven a desítky druhů parazitů, kterým běžně poskytujeme touto stravou luxusní stravu a ubytování, se brání a dožadují se svého. To nikterak nepřeháním - v průběhu detoxikace se s některými shledáte osobně poté, co vzteky, vysílením či skonem konečně opustí naše útroby a to nejen za použití vylučovací soustavy.

Psychický stav člověka odvykajícího od tepelně a chemicky upravované stravy regulérně připomíná abstineční příznaky doprovázející odvykání jakékoliv jiné závislosti. Bolela mě hlava, byla jsem unavená, zhoršila se mi pleť i nálada. Strašně mi chyběla původní strava a zbavit se té závislosti bylo těžké, ale věděla jsem, proč to dělám a byla jsem si jistá, že je to správné. Střídaly se chvíle, kdy mi bylo dobře a chvíle, kdy se hlasitě ozývaly detoxikační příznaky. 

Asi tak po měsíci tyto stavy pominuly a začala jsem se cítit skvěle - nárůst energie, ústup všech bolestí, dobrá nálada, dokonce jsem začala vytrvalostně běhat, což jsem nikdy dřív nedělala. Hodně jsem pročítala průběhy tohoto přechodového období u jiných vitariánů a u každého se tato doba lišila. Dá se říci, že čím víc škodlivinami zanesené tělo, tím horší a delší průběh přechodu na živou stravu a také větší pravděpodobnost, že to člověk nevydrží a několikrát zrecidivuje ke stravě původní. K tělu šetrnější je přejít postupně, tedy postupně vynechávat různé položky (nejhorší je cukr a pečivo), pokud vás k náhlému přechodu - stejně jako mě - nedonutí zdravotní stav. Při postupném přechodu jsou detoxikační příznaky menší.

Nemáte někdy chuť na něco, co vitarián nesmí? Na něco, co jste celý život měla strašně ráda?

Určitě mám. Miluju vajíčka. A taky se stane, že neodolám a dám si vařené či jinak tepelně upravené jídlo, ale většinou je mi tak těžko, že si pak dlouho velmi rozmyslím, co sním.

Co na to říká vaše rodina?

Bohužel jsem se nevyhla narážkám, a tak jsem si s rodinou promluvila a respektují mě. Nejsilnější argument zřejmě byl, že já jsem na rozdíl od nich celou zimu zdravá. Přístup mé rodiny se ale o počátku mé vitariánské cesty velmi změnil. Manželovi a synovi jsem nejprve dál vyvařovala jídla, na která byli zvyklí, ale časem začali ochutnávat a sposutu mých návyků nakonec alespoň zčásti převzali. Byla bych ráda, kdyby i mí rodiče začali jíst více syrové zeleniny, ovoce a dalších prospěšných věcí, ale nutit je k tomu nemohu.

Jaké fyzické změny na sobě pozorujete od té doby, co jste se stala vitariánkou?

Zmizely tukové polštáře, rozzářila se mi pleť, zmizely některé vrásky. Bělmo očí je bělejší a oči mají jiskru. Tělo je pružnější, pevnější, nemám celulitidu a tak bych mohla pokračovat. A co je naprosto nejlepší - dřív jsme si ráno s manželem vyprávěli, kde nás loupe, a teď se cítím na dvacet a z postele skáču jak laňka. Mám celý nejen dostatek, ale přímo nadbytek energie.

Jak vás to změnilo psychicky?

Jsem velmi temperamentní člověk. Zklidnila jsem se. Raduju se z maličkostí. Mám skoro pořád dobrou náladu, až tím kolikrát lezu lidem na nervy. Začala jsem víc přemýšlet pozitivně a dávat pozor, na jaké věci se zaměřuji. Hlídám si, abych myslela jen na věci, které v životě chci mít a nedávala svou pozornost věcem, ze kterých mám špatný pocit. Protože pocity jsou náš nejlepší navigační systém.

Výhody vitariánství popisujete celkem jasně na vašem webu a blogu, ale upřímně - jaké to má nevýhody?

Není to pro každého. Vyžaduje to zpočátku sebekázeň, ke které mě donutil můj zdravotní stav. Člověk, kterému je jakž takž, sice nic na vyskakování, ale dá se s tím žít, prostě takový ten průměr, co si za zimu odbude dvě tři chřipky, nějakou tu angínu, prosype se antibiotikama a dobrý, pro ty je ten přechod z hlediska sebekázně asi těžší, protože nad nimi nevisí žádná přímá hrozba. A taky překonat lenost a naučit se jinak připravovat jídla, což je pro přechodovou fázi důležité. Pokročilý vitarián stravu časem hodně zjednodušuje a příprav ubývá. Později tento způsob výživy hodně šetří čas.

Nechybí vám třeba to, že nemůžete jít na večeři do dobré restaurace a nemůžete si tam vychutnávat všechny ty speciality a dezerty? V jistém smyslu musí člověka vitariánství omezovat i společensky...

Vitariánství mě v současné době expanzí vegetariánských a veganských restarací neomezuje vůbec. Téměř všechny běžné restaurace již mají celé salátové menu a k zákazníkům jsou vstřícní, protože chtějí, aby se vrátili. Vždy se snadno dohodnu, co v salátu chci mít. A teď to dokonce otáčím na svou stranu a beru mé známé do vitariánských restaurací a mám dětinskou radost z toho, jak jim tam chutná a odcházejí sytí a plní energie. A dezerty, kde se jako suroviny používají oříšky, semínka a ovoce – sušené i čerstvé – jsou ty nejchutnější a nejsytější, jaké jsem kdy jedla a ráda je také vymýšlím a vyrábím. Jen v době přechodu na živou stravu je dobré nechodit do běžných restaurací s všežravcem, zbytečně by vás pokoušely staré zvyky a závislosti. Později už to nevnímáte. Vidíte, co jí ostatní, ale máte svůj skvělý salát, pochutnáváte si a vůbec to neřešíte.

Zmínila jste dezerty. Dezertem se na závěr jídla zaplácne pouze člověk nepoučený o fungování zažívacího traktu a z mých zkušeností můžu říct, že co vitarián, to dokonalý znalec trávicích procesů. Takže nacpat do sebe z hlediska trávení nesmysly, což jsou v podstatě všechny vařené a chemické věci, je pro vitariána psychicky obtížné, protože ví, že si škodí, což zároveň vylučuje to, že by se tím, že nemůže jíst tyto "speciality", omezoval. Jen je dobré restaurace a hromadné stravování vůbec v době přechodu na živou stravu vynechat, protože zpočátku číhá recidiva za každým rohem.

Jak to děláte třeba na dovolené? 

Loni jsem byla s rodinou v Turecku. Jedli jsme formou švédských stolů a já si vždy vybrala ovoce nebo zeleninu, zálivky a olivový olej měli také. Dokonce jsem se domluvila s kuchařem a poprosila ho, aby mi udělal ovocné nebo zeleninové smoothie. Někteří vitariáni si na dovolenou nosí základní potřeby s sebou, například kokosový olej, sušené pochutiny, mixér, nebo třeba batoh jablek. Letos dovolenou vybíral manžel, takže jsem se ocitla v egyptském hotelovém ghettu, kde jsem si musela vybojovat dostatek pitné vody i zeleniny a ovoce.

Zaujal mě jeden příspěvek na blogu o tom, že lidé, kteří jedí normálně, vám najednou smrdí. Vážně to tak je? Co přesně z nich cítíte a dřív jste necítila?

Cítím hlavně lidi, co mají v sobě nahromaděný odpad. Tělo se brání, toxiny putují v těle, usazují se a obalují orgány, a když to nemají kde uložit, tak je cítit dech, pot a plyny. Není to příliš chutné téma, ale je to tak. Jakmile se vám podaří pročistit se, pot se značně zredukuje a voní, dech také a plyny nejsou, neboť ve střevech nic nekvasí a nebublá.

Čím se teď živíte? Na blogu jste psala o tom, že byste chtěla změnit zaměstnání...

Několik let jsem pracovala na oční klinice. Práce krásná, kolektiv úžasný, ale větší část dne trávit v uzavřených prostorách a ve tmě mě začalo ničit, cítila jsem čím dál víc, že je čas na změnu. Teď mám své webové stránky a píšu E-booky. V současné době chodím "nepracovat" do školky mezi ty malé, dokonalé a úžasné lidi. Rozšiřuju si vědomosti a snažím se svoji práci směrovat k pomoci druhým. Docházím do kurzu instruktora fitness a celkově měním svůj život tak, abych už dělala jen to, co mě těší a z čeho mám radost.

Vaše kolegyně Monika na blogu naopak psala, že si po několika týdnech vitariánství uvědomila, že se najednou vůbec nesměje a její nálada je spíš špatná. Také jste to zažila? A co s tím?

Zažila jsem to, ale netrvalo to moc dlouho. Tělu něco chybí a to je potřeba doplnit a zařadit do života také sport, spánek, přírodu, meditace, relaxace. Nestresovat se tím, že sním něco, co vitarián nemůže. Nevyčítat si, když něco poruším. Neříkám, že mám nonstop dobrou náladu. Ale většinou jsou to chvilkové záležitosti a jsem zase v té své pohodě.

Myslím, že spousta lidí psychicky neustojí, že by měla najednou jíst jen syrovou stravu, respektive to, že se najednou musí nějak omezovat.

Také si to myslím. Tento směr není pro každého. Člověk k tomu musí dozrát. Když se začneme mít rádi, není nám jedno, jestli si ubližujeme jídlem, pitím a vůbec zneužíváním sami sebe. U někoho to začne nemocí, strachem. Dalšího zase potká nějaký silný zážitek a začne žít jinak. A s dalším nehne nic, neslyší a nevidí, a tak je to i s jeho životem…. Každý svého štěstí strůjce. Ale musím dodat, že živá strava psychiku posiluje.

Myslíte, že už takhle budete jíst napořád?

To neřeším. Každopádně, pokud bych sklouzla zpět k vařené a chemické stravě, budu se snažit se zase co nejrychleji dostat zpátky na živou stravu, protože rozdíl v kvalitě života je nesporný. Chci hlavně žít tak, aby mi bylo fajn, a tím i mým blízkým, kteří jsou se mnou v denodenním kontaktu. Protože když jsem v pohodě já, tak i spousty dalších lidí. A o to mi jde.

Další informace o Ivaně Juříkové a o vitariánství najdete zde.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Lepší pleť i postava: 8 rad, jak zkrásnět během spánku

Jste nevyspalí? Na sex zapomeňte!

Kdy jít na prevenci? Úplný seznam prohlídek pro všechny