Paradoxně právě vojenský puč, první po patnácti letech, nyní dosadil bývalého generála Surajuda Čulanonta (63) do čela prozatímní vlády.

Desítky let thajská armáda notoricky zasahovala do politiky i voleb, prováděla převraty a porušovala lidská práva. Měla prsty v pašování drog, zbraní i lidí.

Čulanont jí vrátil důvěru obyvatel. Vynachválit si ho nemohli jak bývalí vojáci, tak aktivisté bojující za lidská práva či novináři a vojenští odborníci.

Když ho v roce 1997 premiér Čuan Líkpaj jmenoval vrchním velitelem armády, Čulanont okamžitě zbavil hodnosti zkorumpované důstojníky.

Zprůhlednil zásobování armády, vybojoval vyšší platy pro vojáky a také lepší pracovní podmínky. Vytvořil jednotky rychlého nasazení pro hraniční oblasti, ale zároveň skončil politiku vracení uprchlíků zpátky do Myanmaru.

Pod jeho vedením se armáda zapojila do mírových jednotek ve Východním Timoru - thajští vojáci se takové mise zúčastnili vůbec poprvé.

Jeho vojenská kariéra se neobešla bez kontroverzí. V květnu 1992, když vojáci zabili při protivládní demonstraci 52 lidí, velel Čulanont jednotce speciálních sil. Ačkoliv sám nedal rozkaz ke střelbě, zabránit masakru se mu nepodařilo.

S Tchaksinem Šinavatrou, který se stal premiérem roku 2001, se v řadě otázek neshodl. Odmítal například Šinavatrův tvrdý postoj k separatistům na jihu země.

V roce 2002 byl povýšen do spíše jen ceremoniální funkce nejvyššího velitele a v říjnu 2003 odešel do povinného důchodu. Poté se věnoval vzdělávání mladých muslimů na separatistickém jihu.

Brzy byl jmenován členem Tajné rady, poradního orgánu krále Pchúmipchona Adundéta. Tajná rada v případě úmrtí krále nebo jeho neschopnosti navrhuje parlamentu ke schválení jeho nástupce.

Surajud Čulanont se narodil 28. srpna 1943 v provincii Pchetburí. Vystudoval elitní vojenskou akademii v Bangkoku.

V 60. letech bojoval proti komunistickým povstalcům, mezi jejichž vůdce patřil i jeho otec Pajom Čulanont. Právě on přitom synovi vštípil základy toho, jak mají vypadat správný voják a občan země.