Vystudovala sice cestovní ruch, ale živila se vším možným. Byla instruktorkou lyžování, potápěčkou, obchodní referentkou, tančila a točila s ohněm v jižní Evropě.

Začala vytvářet světelné a ohnivé show a plánovala kariéru tímto směrem. Když ale při návštěvě Kréty potkala svého muže, život se jí převrátil vzhůru nohama. Zůstala v Řecku, porodila holčičku, začala se věnovat kynologii a založila web www.psisouvislosti.cz, na kterém pořádá ojedinělý online kurz. V něm se mimo jiné dozvíte i to, jak komunikovat se svým psím miláčkem.

Čím je váš muž?

Živí se jako finanční poradce a fotbalista. Když jsem ho uviděla, probleskla mi hlavnou jasná myšlenka: "To by byl krásný táta mých dětí." Nicméně jsem vehementně přehlížela fakt, že je to fotbalista. Kdysi jsem se totiž zařekla, že s fotbalistou žít nikdy nebudu.

Dá se tedy říci, že láska a vzájemné pochopení může za vaši současnou profesi?

Myslím, že ano. Náš vztah je toho důkazem. Musím totiž podotknout, že můj muž není pejskař. I přesto však dokázal za velmi krátkou dobu pojmenovat to, co mě opravdu činí šťastnou. Prohlédl mě skrz na skrz a vyslovil to, co jsem tam tak dlouho pro sebe schovávala.

Jaké jsou rozdíly ve vztahu člověk - zvíře v řecké a české mentalitě?

To je těžké říci. Připadá mi, že to je dost podobné. Buď jsou lidé vůči zvířatům velmi studení, nebo je to zase naopak a jsou příliš citliví a emotivní. Veliký rozdíl je ovšem v úrovni, na jakém levelu se řečtí pejskaři pohybují oproti Česku. Všeobecně lidé v Řecku zvířata považují za něco méněcenného. Převážně starší generace k nim nemá vůbec žádný vztah. Chová se k nim často jen jako k majetku, s nímž si může dělat, co chce. Zdá se mi, že nyní je tu právě takový "boom" mít psy v rodinách. Jenže chybí informovanost. Lidé se psů hodně bojí a já se jim nedivím, protože situace se psy na ulicích není úplně pohodová.

Jsou Řekové také takový "pejskařský"národ jako Češi? Jak se tam hledá klientela?

Jedině přes doporučení nebo přes již vybudovanou psí školu a jméno. Řekové moc nechodí na procházky, neumí to. To vidím jako dost zásadní v tom, když se rozhodnou psa vlastnit. Nechápou, co vše pes k životu potřebuje, aby jejich vztah mohl být bez problémů. Nedochází jim, že se musí přizpůsobit. Je zde hodně zakořeněno, že pes musí poslouchat, ale už se neřeší ostatní souvislosti. Není tam prostor pro charakter a osobnost psa, pro nějaký vzájemný vztah. Nicméně i přesto zde nacházím lidi, kteří se zajímají a jsou ochotni pracovat sami na sobě. Většinou to pochopí až tehdy, když jim takzvaně teče do bot. V tom horším případě to odnese pes.

Mnozí lidé mají problém porozumět sami sobě a svému protějšku. Myslíte si, že to souvisí také s tím, že mají problém porozumět i svému čtyřnohému miláčkovi?

Myslím si, že právě díky svému psovi mohou lidé pochopit lépe sami sebe v interakci s druhými. Jeho prostřednictvím si totiž mohou uvědomit fakta, která u sebe nevidí. Mnoho lidí si psa vůbec nespojuje s nějakým osobním rozvojem. Přitom právě skrze něj se o sobě mohou dozvědět pravdu, kterou když přijmou, dokážou změnit, pochopit a napravit skutečnost. Když jsem psala knihu o psí řeči, zjistila jsem, že psi vlastně používají úplně stejné signály jako lidé. Věřím v to, že skrze psy si tyto signály můžeme znovu připomenout a naučit se respektovat jeden druhého. Podle mého názoru se psi k sobě chovají velmi podobně, jako lidé k lidem. Jsou mezi nimi různé osobnosti a charaktery. Učí se žít pohromadě. Stejně jako u lidí, někteří psi se prostě nemohou vystát a jiní jsou nejlepšími kamarády. Mezi lidským světem a tím psím vidím mnoho podobného. Rozdíl je v tom, že pes bez člověka nepřežije. Člověk bez psa ano. Ale i to se dá zpochybnit.

Video: YouTube

Rozlišujeme u nich také temperament? Máme například sangvinistického jezevčíka, cholerického pitbulla, melancholického baseta a flegmatického labradora?

Určitě ano, ale já v kurzech nejdu tak do hloubky. Zůstávám u jednoduchosti a selského rozumu. Učím lidi, jak vnímat energii psa a jak si s ní poradit. Kdy ho spíše usměrnit a kdy naopak povzbudit. A jak na základě charakteru se psem komunikovat, aby vás začal vnímat a poslouchat.

Nakolik je psí povaha vrozená a nakolik je sociálně ovlivnitelná prostředím, ve kterém se zvíře pohybuje? 

To se hodně liší podle různých charakterů zvířat a dalších okolností. Hodně věcí je ovlivňuje porodem a socializací, a pak také následnou komunikací mezi psem a člověkem. Právě proto existují různé metody výcviku, které se dají efektivně využít pro zdárné překonání různých problémů. Člověk tomu ale musí rozumět. Právě to učím v kurzu.

Jaké problémy se svými čtyřnohými miláčky lidé nejčastěji řeší?

Tahání na vodítku, přílišné štěkání v domě, na jiné psy a kolemjdoucí, na návštěvy, vynucovací štěkání, ničení věcí, "vyjíždění", strach, příliš bojácnou povahu svého psa, různé fóbie, separační úzkost, kradení jídla ze stolu, škemrání, utíkání, špatné přivolání, neposlušnost, ignorování pána a podobně.

Petr Casanova: Dokud vás lidé podceňují, máte výhodu číst článek

Vztahy

V jakých situacích pes ignoruje svého pána a co je to "špatné přivolání"?

Pes by svého pána neměl ignorovat. Vypovídá to o tom, že ho nerespektuje. S tím také souvisí "špatné přivolání", což je označení situace, kdy pes na zavolání nepřijde. Je potřeba, aby majitel psa zapracoval na nápravě. Musí zařídit, aby pes na jeho přivolání vždy přišel. Učím lidi vidět o krok dopředu, vnímat ostatní souvislosti, aby sami dokázali vyhodnotit, co dělají za chyby a uměli je napravit.

Jak člověk u cizího psa pozná, jestli se chce kamarádit, nebo kousat?

Záleží na tom, zda je pes pouliční nebo má svého pána. Každý, kdo si chce pohladit cizího psa, by se měl nejdříve zeptat majitele. VŽDY. Pokud uvidíte, že pes spíše uhýbá pohledem, couvá, kamarádit se nechce, je nejlepší takového psa k ničemu nenutit a nechat ho být. A to i přesto, že ho začne nutit jeho majitel. Raději zdvořile odmítněte.

Lidé si často myslí, že právě psi by měli být pořád veselí a měli by se nechat hladit. Jenže je spoustu problémových psů, kteří se do těch potíží dostali právě kvůli lidem a potřebují více času. Buďte vždy obezřetní, když si budete chtít pohladit jiného psa. Vždy se ptejte a dívejte se na celkové postavení psa. Je uvolněný, klidný a veselý? Nebo je napjatý, ztuhlý, příliš hlasitě štěká a upřeně na vás zírá s vysokým postojem?

Jak vnímají psi miminka a děti?

Ano, rozlišují. Pes bude mnohem snadněji respektovat dospělého člověka než dítě. Je potřeba tohle mít stále na paměti. Pokud jde opravdu o malé děti, které tak legračně cupitají, u psa to může vyvolat lovecké pudy nebo je vyprovokovat ke hře, které malé dítě nemusí ustát. Navíc takové zvídavé dítě zatím neovládá sílu v ručičkách a může psa nepříjemně štípnout, silně zatahat. Pes zpravidla vysílá varovné signály, které však dítě, ale často ani dospělý nevidí. To pak může vygradovat až kousnutím. Záleží také na tom, jak to v rodině funguje a co si daný pes může nebo nemůže dovolit. Jak se jednotliví členové vzájemně respektují. Každopádně na příchod dítěte je nutné psa dopředu zvykat a potom se mu dostatečně věnovat i v přítomnosti miminka, aby se zvíře necítilo osamoceno a odstrčeno.

Jak mezi sebou psy seznamovat? A je něco, na co si dát pozor?

Pomalu. Psi sami určí, zda mají zájem a jak velký. Podle toho se pak dále postupuje. Pokud je jeden ze psů více bojácný, podporujte ho. Je-li některý příliš "hrr", usměrňujte ho. Nejlépe se seznamuje v prostorách, jež ani jednomu psu nepatří. Je chybou natěšené kňučící psy ihned vypustit z napnutého vodítka. Pes musí nejdříve ovládnout svůj chtíč za něčím vyrazit a svého pána vnímat. Teprve až pak může vyrazit za hrou. Je to častá chyba při seznamování psů. Pes se učí, že vynucením získá to, co chce.

Je jedno, zda jde o fenu nebo psa, ale je dobré zvýšit pozornost u dvou fen nebo u dvou psů. Určitě je potřeba přihlížet k různým energiím psa a řeči, kterou vysílají. Co se týče štěňat, tam je potřeba, aby byl člověk opatrný a nabízel adekvátní parťáky k seznamování. Štěně je potřeba chránit a utvrzovat je, že u vás je v bezpečí. Tohle je zodpovědnost člověka. Je důležité, aby v těchto chvílích svému psu pomáhal, chránil ho, povzbuzoval. U staršího psa je zase důležitá ochrana před příliš bujarými jedinci. Potřebuje více klidu a je fajn mu v tom pomáhat.