reklama

Analytička: Starší kolegové si někdy myslí, že jsem sekretářka. Jsem totiž v menšině

Eliška Filová je bezpečnostní analytička, která se podílí na vytváření nových obranných strategií pro NATO. V Londýně vystudovala obor Válečná studia a přiznává, že někteří starší kolegové ve strategickém velitelství NATO, kde pracuje, si myslí, že je sekretářka. Jako žena a civilistka je ve výrazné menšině.

Eliška Filová původně nechtěla jít na vysokou školu. Dnes je mimo jiné odbornicí na problematiku Afghánistánu.
Eliška Filová původně nechtěla jít na vysokou školu. Dnes je mimo jiné odbornicí na problematiku Afghánistánu. | Foto: Bakala Foundation

Filová se k Válečným studiím dostala náhodou, ve skutečnosti ani neplánovala jít na vysokou školu. Dnes je jednou z odbornic evidovaných v české Databázi expertek. Orientuje se například v problematice Afghánistánu, pracuje v americkém Norfolku, kde je nevětší americká námořní základna, a podle Filové je tamní život armádě do značné míry podřízen. "V obchodě se vás jako první zeptají, zda máte slevu pro vojáky nebo zda jste válečný veterán," přibližuje tamní život.

Mladá žena pochází z Tachova, do Prahy odešla studovat obchodní akademii, ale nikdy nepřemýšlela o tom, že by šla studovat univerzitu. Jak sama říká, nebyla k tomu vedená a z vypravování starších kamarádů jí to ani nepřišlo jako nic zajímavého. Pak ale byla v Londýně, kde zrovna její kamarádka studovala na University College London. "Úplně mě to nadchlo. Kousla jsem se a řekla si, že bych se zkusila přihlásit na vysokou školu do Anglie," vzpomíná.

Na začátku byl rozhovor

Na bakalářském stupni studovala Evropskou politiku a politologii. Pak se k ní dostal rozhovor s českou "doktorkou války" Kristinou Soukupovou, která v Londýně provozuje bezpečnostní konzultační firmu. "Mluvila o tom, jaké to je pracovat s vojáky, pracovat pro armádu, ale jako civilista. Byla jsem z toho úplně nadšená. Chtěla jsem být jako ona," vybavuje si Filová.

Soukupové napsala e-mail a ta si ji vzala pod svá křídla. Brala ji ke všem projektům, na kterých ve své firmě pracovala. "Zbytek bakalářského studia jsem se připravovala na to, abych se dostala na válečná studia na King’s College," říká. Rozhodla se pro stejnou prestižní vysokou školu, jakou absolvovala její mentorka. Vysvětluje, že ve Velké Británii se při přijímacích zkouškách klade velký důraz na praxi, a sehnat stáž v bezpečnostním sektoru je kvůli prověrkám obtížné, proto jí angažmá u Soukupové velmi pomohlo. Podařilo se jí získat stipendium od nadace Bakala Foundation, a tak skutečně začala studovat vysněný obor.

Lidé si myslí, že dělám něco jako Call of Duty

Filová se během studií zaměřovala na současné války, zejména v Afghánistánu, a také na válečné simulace. Ty jsou nyní jednou ze součástí její práce ve NATO Allied Command Transformation (Strategické velitelství NATO) v americkém Norfolku. "Když řeknu, že vytváříme válečné hry, lidé si představují, že je to něco jako World of Tanks nebo Call of Duty," směje se. "Je to ale analytický nástroj. Často je používáme, když máme pro NATO nějaký nový koncept a potřebujeme jej otestovat," vysvětluje.

Mladá žena popisuje, že válečné hry většinou nejsou digitální, ale manuální a že se často jedná zkrátka o mapu s figurkami. "Paradoxně je to tak pro hráče jednodušší. Stojí pak okolo stolu a baví se spolu, více je to do hry vtáhne, než kdyby koukali do monitoru. Myslím ale, že je to i tím, že většina vojáků u nás patří ke starší generaci. Průměrný věk je asi 48 let," podotýká Filová, která se v současnosti podílí i na designování válečných her. "NATO v nich z politických důvodů nerado používá reálné mapy, vymýšlíme proto vlastní světy, musíme určit, jaká je tam politická a ekonomická situace, co se tam stalo a tak dále," vysvětluje proces vytváření.

Přiznává, že by byla ráda, kdyby válečné hry tvořily mnohem větší část její práce. Jako civilistka má však na starosti i mnohem rutinnější úkony. "V NATO je asi 80 procent lidí v uniformě a zbytek jsou civilisté. Vojáci sem obvykle bývají vyslaní na dva nebo tři roky, já proto jakožto civilista zajišťuji určitou kontinuitu," vysvětluje.

Vojáci někdy neví, jak se ženou zacházet

Filová zmiňuje, že v práci potkává velmi málo žen nebo mladých lidí. Jako žena pod třicet a zároveň civilistka se cítí být v menšině. "Odhadem zde pracuje okolo 30 žen z celkem asi 700 zaměstnanců. V mém direktoriátu, kde je asi sto lidí, je myslím pět žen, a já s žádnou nepracuji. Ani nepamatuji, kdy byla naposledy nějaká schůzka, kde bych nebyla o třicet let mladší než ostatní a kde by byla nějaká další žena," směje se.

Schůzky jsou podle ní přitom efektivnější, když je vedou ženy, má pocit, že mají menší ego. Myslí si také, že by velitelství prospěla pluralita názorů. Většina lidí, kteří v NATO pracují jako civilisté, jsou totiž bývalí vojáci. "Na jednu stranu je asi dobře, že ve strategickém velitelství jsou starší lidé se zkušeností z válek, na druhou stranu si myslím, že by zde více diverzity prospělo," míní.

Analytička dodává, že když v nové práci začínala, starší kolegy překvapovalo například to, že má magisterský titul. "Hlavně starší kolegové mají tendenci si myslet, že jsem sekretářka, která se bude proklikávat powerpointovou prezentací. Ráda sleduji změnu jejich chování, když zjistí, že tomu rozumím," říká. Je přesvědčená, že je to mimo jiné tím, že řada zaměstnanců NATO začala v armádě pracovat ještě v době, kdy u ní ženy vůbec nesměly sloužit.

Do Česka se vracet nechce

Filová se původně do Ameriky stěhovat nechtěla, měla zájem pracovat v hlavním sídle NATO v Bruselu nebo při Evropském parlamentu. Vysvětluje však, že v oboru je míst málo, obzvlášť pro mladé lidi. "Pokud někdo jiný z NATO neodejde nebo nezemře, tak místa nejsou," říká o společnosti, kde nyní pracuje dva roky.

Ve Spojených státech si prý nezvykala snadno. "Podcenila jsem takové každodenní věci. Já třeba neřídím, ale tady opravdu nefunguje veřejná doprava a často chybí i chodníky. Člověk si zkrátka nedojde jen tak nakoupit, protože by šel do obchodu hodinu, navíc je tady velká vlhkost a v létě i vedro," popisuje. Že nemá řidičský průkaz, ji už ale netrápí. Její partner, který pracuje v témže zaměstnání, si s volantem rozumí. 

Přestože si podle svých slov Ameriku nezamilovala, o návratu do Česka zatím neuvažuje. Ráda by se v budoucnu dostala do NATO v Bruselu nebo do některého operačního střediska a vedla analytickou sekci. "Do Česka se chystám na Vánoce, na to se moc těším. Občas se mi podaří odskočit si do Plzně, když jedu pracovně do Bruselu," dodává.

Poznámka: Eliška Filová vystudovala Válečná studia na King’s College díky stipendiu Bakala Foundation, nadaci, která patří Zdeňku Bakalovi, majiteli společnosti Economia, která vydává i on-line deník Aktuálně.cz.

Mohlo by vás zajímat: Ženy jsou málo vidět a stydí se, říká Denková z Databáze expertek

Není tu přirozený stav, ten by tu byl, kdyby ženy neexistovaly. Ale ony existují, říká Adéla Denková z Asociace pro mezinárodní otázky. | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama