Sama o sobě říká, že je nezaměstnatelná, neboť má příliš jasné představy o tom, jak by práce, kterou dělá, měla vypadat, což z pochopitelných důvodů málokterému nadřízenému vyhovuje.

Za svůj život byla zaměstnaná asi třikrát, ale podnikání se věnuje už mnoho let. Než začala podporovat a radit podnikatelkám na mateřské dovolené, starala se o dovoz čínského silikonu, dělala poradkyni americkým investorům v Česku nebo založila klub Volnonožci, ve kterém radila drobným podnikatelům z Prahy s tím, jak pracovat se svým byznysplánem. Pak otěhotněla, a když se jí narodila dcera, vrhla se na koncept "maminkatelek" (maminky začínající podnikat při mateřské dovolené).

Kdo jsou "maminkatelky"?

Jde o ženu, která si slušně vydělá (v Praze třeba padesát tisíc při polovičním úvazku, mimo Prahu může stačit méně), jejím cílem je primárně se postarat o rodinu a děti, není tedy v práci od rána do večera, a která dělá něco, co ji baví.

Jaký byl vývoj vašich služeb?

Když jsem začala dělat Maminkatelky, tak jsem měla spoustu představ o tom, jak by věci měly fungovat. To se ale změnilo, když jsem zjistila, jak to opravdu může fungovat v reálu. Došlo mi, že devadesát devět procent věcí, které jsem do té doby jako podnikatelka znala, nemůžu aplikovat na mateřské. Nejdřív jsem začínala přednáškovou činností, potom jsem měla celodenní kurzy. Na ty ale chodilo málo lidí, tak jsem zjistila, že matky chodí maximálně na tříhodinové kurzy. Mezitím jsem si začala zjišťovat, jak se dělají on-line kurzy. Pak se přidalo poradenství, které jsem nemohla dělat systematicky, protože jsem sama měla špatné hlídání.  A teprve tehdy, když Anička začala chodit do školky, tak jsem se začala systematicky věnovat dlouhodobé podpoře podnikatelek a dlouhodobému koučování.

Kdo vám samotné v začátcích podal pomocnou ruku?

Nikdo. Prvních několik let jsem se v tom plácala sama. Částečně to bylo proto, že tehdy před patnácti lety nikdo nedělal podporu malým podnikatelům. Pak vznikl portál Na volné noze, já jsem se začala dostávat k informacím, které se daly použít pro malé podnikání.

Které věci jste nemohla aplikovat coby podnikatelka na mateřské?

Třeba jsem se nechávala stresovat tím, že moje služby musí být absolutně dokonalé, jenže při dítěti jsem nebyla schopna dělat je absolutně dokonale. Tak jsem pochopila, že můžete začít nabízet nedokonalou službu a postupně ji vyvíjet a dotvářet. 

Zásadní rozdíl mezi matkami a ostatní populací je právě v rozdělení času, v tom, jak moc může matka svůj vlastní čas ovlivňovat. A žena na mateřské s dětmi do tří až pěti let není vládkyní svého času. Jejímu času vládne zdraví dítěte. Málokterá matka dá nemocné dítě chůvě a jde pracovat. Samozřejmě, když to udělá samoživitelka, je to naprosto pochopitelné, ale kdyby si i ona mohla vybrat, tak si zvolí to, že se o své nemocné dítě postará.

Existují také "tatínkatelé"?

V podstatě si myslím, že devadesát devět procent mužů, kteří rozjíždějí podnikání při dětech a jsou tedy na rodičovské, má většinou vedle sebe ženu, která je schopna rodinu poměrně dobře uživit. A protože je to zároveň matka, tak jí nevadí se o dítě také postarat. Když je situace opačná: máte maminku, která začíná podnikat, a její manžel je manažer, jde to hůř. Muž-manažer nemá takovou chuť se o domácnost nebo o děti starat. Existují výjimky, ale přístup k práci za peníze a práci zdarma v domácnosti je mezi muži a ženami jiný. Muži se práci zdarma více vyhýbají. Žena podle statistik dělá osmdesát procent činností v domácnosti. Tím nechci pošpinit muže, kteří se rovnostářsky starají o své děti. Ale to, co vidím u většiny klientek, je velká nevyrovnanost v péči o děti, domácnost a přijetí zodpovědnosti za tyto oblasti ze strany mužů.

Jak by měla být vnímána péče o děti v kombinaci s pracovním úvazkem?

Péči o děti můžeme považovat za jeden a půl úvazku a péči o domácnost za poloviční úvazek. Žena, která má tedy dvojnásobný úvazek a k tomu přibude ještě podnikání na půl úvazku, je v situaci, kdy má dvouapůlnásobný úvazek oproti muži. Když je muž na rodičovské nebo otcovské dovolené, tak to pro něj znamená, že je pouze s dítětem - chodí s ním ven, na výlety, ale už to pro něj neznamená to, že by si vzal na starost domácnost a o tu domácnost systematicky pečoval.

Většinou je to tak, že žena, která rodinu živí, přijde po práci domů a začne řešit domácnost, vaření a dítě. Nemůžu říct, že by maminkatelky a tatínkatelé čelili stejným problémům. Problémy, které matky podnikatelky řeší, jsou v prvé řadě na genderové úrovni a teprve pak se dostáváme k samotnému podnikání.

Zabýváte se začátky podnikání při mateřské a rodičovské dovolené. Proč zrovna v tomhle období?

Když to vezmu z hlediska nějakého byznysmodelu, tak se tímhle tématem nikdo nezabýval, takže bylo vhodné ho využít. Částečně mi to bylo přišito a částečně jsem se sama dostala do situace, kdy jsem musela skloubit rodinu a práci, a nikde nebyly relevantní informace. Moje realita neodpovídala všem těm "sluníčkovým" radám, které jsem našla: "Stačí, když zamakáš, a bude to super."

Jaká byla ta vaše realita?

Před dvěma lety v květnu byl partner třeba čtyřiadvacet dní z měsíce v zahraničí. Maminku nemám, tchyně nejeví o svou vnučku zájem. Nemám tedy nikoho, kdo by mi dítě pohlídal. Já jsem se o něj starat chtěla, ale neměla jsem vždy čas. Nelze kvalitní práci, která je ještě k tomu navázána na nějaký intelektuální rozvoj, dělat, když vám dítě běhá okolo. Je to hluboce frustrující. Sama jsem tedy začala pro sebe vytvářet metodiky, jak to zvládnout, když máte dítě staré půl roku, rok, rok a půl, a začala jsem to sdílet s jinými maminkami.

Pak je tam ta druhá věc, že ráda učím ženy být ekonomicky nezávislými, protože ekonomická svoboda je pro mě osobně hodně důležitá. Když vidím ekonomicky soběstačné ženy, tak jsou mi mnohem sympatičtější než ekonomicky závislé osoby, které partnerovi vyčítají, že ještě něco nekoupil.

Pro jaké profese je vás koncept možný?

Určitě ne pro všechny. Pracuji s ženami, které mají jasnou představu, čeho chtějí dosáhnout: například s právničkami, lékařkami, fyzioterapeutkami. Pracuji s ženami, které si chtějí měsíčně vydělat dvacet až padesát tisíc korun. Nemohu však říci, že mám nějaký koncept. Učím základy byznysu, které musí každý úspěšný podnikatel zvládnout.

Je realizovatelný i pro samoživitelky?

Dvacet procent mých klientek jsou samoživitelky. Dají se rozdělit na dvě skupiny: jedna část zůstane zahořklá, druhá se zas snaží zabezpečit sebe i dítě tak, aby nepoznalo to, že by se mohli mít špatně. Mám klientky z té druhé skupiny. Jsou to ženy, které si mě zaplatí, protože potřebují, aby jim podnikání opravdu začalo vydělávat. Pomáhám jim třeba se správným výběrem nastavení cen, učím je strategicky rozvíjet podnikání a testovat, co v něm funguje nebo nefunguje.

Jaký je nezbytný předpoklad pro rozjezd podnikání na mateřské?

Pravidelné hlídání. Pokud žena nemá pravidelné hlídání, tak nemá šanci to rozjet tak, aby bylo podnikání výdělečné. V rozsahu tři až čtyři hodiny týdně, na strategickou práci rozjezdu byznysu, plus nějaké večery. Taky je důležitá systematičnost.

V čem ženy v začátcích dělají největší chyby?

Obecnou chybou podnikatelů, tedy i mužů, je to, že si lidé špatně propočítají náklady. Většina lidí si myslí, že když mají dobrý nápad, bude to automaticky fungovat. Ale nápad je něco jako talent, jsou to tak dvě procenta úspěchu. Druhou chybou je iracionální vazba na představu toho podnikání. Třetí a největší chybou u žen podnikatelek je podcenění toho, kolik času potřebují mít hlídané děti.

Nejde se v jedné chvíli věnovat dětem i podnikání. Pokud žena nemá dostatečnou podporu z rodiny, tak dá za hlídání patnáct až dvacet tisíc měsíčně. Málokdo si to umí spočítat. Aby se tohoto nákladu vyvarovaly, pracují ženy po nocích. Jenže nevyspalá matka znamená vystresovaná matka. Nevyspalá podnikatelka znamená velmi špatná rozhodovací schopnost, pomalá schopnost pracovat. Je to taková výbušná věc, hrdinky to vydrží půl roku, hardcore ženy to vydrží i rok, jen se jim to odrazí na zdraví a na vztahu.

A v čem potřebují nejvíc podpořit?

V dostupnosti kvalitního hlídání. U dětí od šesti měsíců do tří let je to v Česku tristní. U nás se matka, která takto podniká, považuje za špatnou. Jenže taková podnikatelka od tří let věku dítěte nenastupuje na osmihodinovou a delší pracovní dobu, pracuje méně. Pak bych byla pro, aby společnost přestala týrat matky tím, že jsou špatné, když pracují pár hodin týdně. Také by bylo fajn, kdyby se státem umožnilo rodičovskou střídat.

Není přesto lepší se vším tím podnikáním začít po rodičovské v okamžiku, kdy dítě nastoupí do školky? Neulehčí to všem mnoho energie i financí?

Ve chvíli, kdy skončí rodičovská, maminka kromě toho, že musí okamžitě začít platit sociální a zdravotní pojištění, tak nemá prostor otestovat si, nakolik bude podnikání smysluplné. Další věcí je fakt, že vzdělané a inteligentní ženy jen péče o domácnost hluboce stresuje a vyčerpává. Mateřská není super pohodové období. Ženy si potřebují od dítěte oddechnout, nelze být s člověkem čtyřiadvacet hodin a neodpočinout si. Žádná statistika neříká, že ženy, které jsou tři, šest, devět let doma jen s dětmi, by byly úplně spokojené.

Žena porodem dítěte nepřichází jen o svou práci, ale i o většinu svých sociálních kontaktů i o své koníčky. Většina mužů nepodporuje dostatečně svou ženu, aby mohla udržovat i nadále nějaké hobby. Často je pro ženu ta práce to jediné, čemu se mimo dítě a domácnost může věnovat. Ženy také pracují z toho důvodu, že nutně potřebují odejít od partnera, který pro ně není vyhovující a nedalo se to bohužel poznat do té doby, než přišlo dítě.

Takže otázku: "Není to příliš mnoho energie a financí, když bych klidně mohla být s dítětem" považuji za společenský mýtus. Navíc mateřství není v Česku oceňované tak jako jinde ve světě. Ženy se u nás během tohoto období ocitnou na okraji společnosti, protože ta neoceňuje roli ženy na mateřské, roli v domácnosti. Člověk, který je zvyklý na uznání, ho prostě chce dostávat dál.