Je absurdní, aby žena byla tři roky na mateřské, říká česká nakladatelka bestsellerů
Magdaléna Feldeková založila před více než 20 lety vlastní nakladatelství Metafora a přivedla na český trh knihy jako Jíst, meditovat, milovat, Sex ve městě nebo Šifra mistra Leonarda. V rozhovoru vypráví o tom, proč je absurdní, aby žena byla tři roky na mateřské, jak se dají vychovávat děti v kanceláři a proč nechce být jen babička.
Kolik knih ročně přečtete?
Hodně. Za týden v průměru dvě nebo tři knihy, někdy i víc. Většinou čtu originální rukopisy, protože vybírám, co by se hodilo k vydání. Některé rukopisy ale rozečtu, a když zjistím, že to není to pravé ořechové, tak je přibližně po 50 stranách odkládám.
Co musí kniha mít, abyste ji chtěla vydat?
Zajímavé téma. Někdy mám ráda i netradiční zpracování, ale zase ne moc mimo mainstreamový styl. Také je pro mě důležitý děj, zápletka a jazyk, jakým je kniha napsaná. Autor může mít sebelepší téma, ale když nemá dobrou slovní zásobu, špatně váže věty nebo píše dlouhá souvětí, tak to není příjemné ke čtení.
Zaměřuje se na čtenářky
Jako první zahraniční nakladatelství jste vydala knihu Jíst, meditovat, milovat, později také Anděly a démony. Je těžké dostat takové knihy do produkce?
Měla jsem velké štěstí, že se mi dostaly do rukou. Když jsem si je přečetla, okamžitě jsem si řekla, že je chci vydat. A ano, získat knihu do produkce není jednoduché. Když se bavím s kamarádkami, které pracují v jiných oborech, tak říkají, že je to pekelný byznys a že by v něm v životě pracovat nechtěly.
Co si pod tím můžu konkrétně představit?
Abyste knihu získala, musíte ji takzvaně licencovat, většinou na pět let. Spisovatelé se v zahraničí často nechávají zastupovat agenturami, které vám pravidelně posílají přehled plánovaných knih s kratšími anotacemi na půl strany. Když vás synopse zaujme, vyžádáte si rukopis k přečtení a pak začíná licencovaní. Na začátku dáte pevnou zálohu, která se následně zúčtovává oproti tantiémám z prodeje. No a pak přichází překladatel, redaktor, korektor, sazeč…
V roce 2018 se Metafora stala součástí nakladatelství Grada Publishing. Vy jste zůstala ve funkci jako šéfredaktorka značky Metafora, přesto - jaké pro vás bylo prodat vlastní podnik?
Bylo to těžké rozhodování, které trvalo dlouho. Přirovnala bych to k pocitu, jako když pouštíte své děti do světa. Nicméně je pravda, že jsme se dostali do finančních problémů. Platební morálka distributorů nebyla taková, jaká měla být. Proces vzniku knihy je hodně dlouhý, konkrétně období od zaplacení záloh na knihu po tržby z prodeje. Obrovskou roli sehrálo, že jsme si mohli ponechat značku Metafora a mohla jsem si s sebou vzít lidi, kteří u mě už pracovali deset, patnáct let.
První kniha, kterou jste v Metafoře vydala, byla Sex ve městě. Chtěla jste se od začátku zaměřovat spíše na čtenářky?
Ano, ale vzniklo to přirozeně, asi také tím, že jsem sama žena a v mém týmu mám samé ženy.
S ženami se mi pracuje lépe
Vydáváte také erotické romány. Prodávají se hodně?
S dovolením bych mírně poupravila název žánru, jedná se spíš o moderní romance se značným erotickým nábojem. A ano, jsou hodně populární, u nás stejně jako ve světě. Je to trend posledních let.
Proč je ženy rády čtou?
Jako relax? Jako inspiraci na okořenění vlastního života? Únik od reality? Nebo jen pro zábavu? Nedokážu jednoznačně říct.
Jen ženský tým máte účelně, nebo to byla náhoda?
Je to spíš náhoda. Ale za ta léta, kdy jsem měla v týmu i muže, se mi s ženami asi pracuje lépe. Jsou mnohem preciznější v detailu a jsou pilnější. Dávají si záležet na tom, aby to, co dělají, bylo skutečně dobré. Odmítají přehlížet něco, co vědí, že není správné, a problém se snaží řešit.
Ve vedoucí pozici jste desítky let. Jaká jste šéfka?
Velmi nerada dávám příkazy a problémy řeším pomocí diskuse. Také jsem naučila svůj tým, že spojení "to nejde" neexistuje. Zvykli si na to, a když si teď neumí někdo s něčím poradit, tak přijde s tím, že to sice takhle nejde, ale jestli to můžeme zkusit jiným konkrétním způsobem. Myslím, že to by měl umět každý šéf. Dát lidem hodně prostoru, aby zodpovídali sami za sebe, a když si s něčím neumí poradit, tak aby to nezametli pod koberec, ale hledali řešení.
Když máte v týmu samé ženy, nabízíte jim poloviční úvazky?
Vždy to bylo na individuální domluvě, jak to daná žena potřebovala. Například když naše dlouholetá kolegyně čekala druhé dítě a řekla mi, že už nechce být doma tři roky jako s prvním potomkem, domluvily jsme se, že bude mít v kanceláři postýlku. Takže se vrátila asi měsíc po porodu a její druhé dítě jsme společně v kanceláři vychovaly.
Nechci být jen babička
Jaký máte názor na diskusi v českém prostředí o tom, kdy se má či nemá žena po porodu vrátit do pracovního procesu?
Je absurdní, aby žena byla s dítětem tři roky doma, protože absolutně ztratí kontakt se svou profesí. Já jsem to měla například tak, že jsem byla se svými dětmi v intenzivním kontaktu do půl roku a pak jsem začala chodit na čtyři hodiny denně do práce. To bych asi doporučovala i ostatním ženám. Vzít si menší úvazek a být zodpovědná jen za nějakou část práce. Nenabrat si toho moc, ale zůstat stále v kontaktu se svou prací. Ale samozřejmě, je to každého volba a každý by si měl vybrat, co mu nejvíc vyhovuje.
Jaká jste babička?
Když nejsem na cestách s přáteli nebo na veletrzích, tak se o vnoučata velmi ráda starám. Zrovna jsme spolu strávili dva týdny u moře. Zároveň je pro mě také důležité nebýt jen babička, ale trávit čas s přáteli. Všichni jsou mladší o deset až patnáct let, pravidelně se scházíme, chodíme za kulturou nebo jezdíme poznávat svět. Vůbec nemám takové nastavení, že bych se měla chovat podle nějakého vzorce předepsaného určitému věku a sedět doma. Naopak říkám: "Ano, pojďme."
Jste singl?
Ano, a musím říct, že to pro mě vůbec není téma. Jsem šťastná tak, jak jsem. Jsem obklopená přáteli a dětmi a raději budu sama než zůstávat v nefunkčním vztahu a tvářit se, že je vše v pořádku. Pravda je taková, že mi to vůbec nevadí. Dělám všechno možné a v podstatě nemám čas ani přemýšlet nad tím, jak by to mohlo být jinak. Myslím si, že tohle nastavení má i čím dál více mladých žen. Nemáte potřebu dělat kompromisy jen proto, abyste byly vdané. Život nabízí tolik krásných příležitostí, které by byla škoda promarnit.