Slyšíme to ze všech stran. Kdo na důchodový věk nebude myslet včas, bude ve stáří živořit. Aby to nebylo tak dramatické a udrželi jsme si svůj životní standard, znamená to připravit se. A to ideálně v době, kdy nám slovo důchod ještě vůbec nic neříká.

V té době to totiž vyjde na pár stovek, které bychom možná utratili za večeři s přáteli nebo nový kousek do šatní skříně či botníku. Přestože finanční odborníci upozorňují na nutnost co nejdříve zvážit možnosti finančního zajištění na stáří, lidé o nich začínají obvykle seriózně uvažovat až po třicítce. A přitom pro představu - když začne člověk čerstvě po studiu se svým prvním výdělkem odkládat 350 korun, v důchodu ho při sedmiprocentním zúročení čeká milion. (Obyčejnou kalkulačkou to nelze vypočítat, je to obrácená amortizace atd.)

Ono se na první pohled zdá, že milion je hodně, ale když zvážíme, že v důchodu bude člověk dvacet let a spočítáme si, že potřebujeme 20 000 měsíčně, abychom byli spokojení důchodci, znamená to naspořit si téměř pět milionů korun. A pokud jsme zvyklí brát 40 000 měsíčně a nechceme jít rázem na polovinu, je potřeba jít do důchodu s deseti miliony. Když budeme mít velké štěstí, možná ještě něco dostaneme ze státního důchodového systému, ale bude to jen zlomek částky, kterou potřebujeme.

Tady je zjednodušený propočet pro představu a za předpokladu, že státní důchodový (starobní) systém v současné podobě přežije: dvacetiletý člověk beroucí plat 30 tisíc hrubého po celou dobu života by měl vyměřen důchod 11 a půl tisíce. Samozřejmě je to nutné brát s rezervou, během života tam bude hodně proměnných z obou stran. Každopádně, můžeme očekávat propad své životní úrovně zhruba na třetinu. Kdo to chce nechat náhodě?

Polštář na aktivní stáří

Kdy tedy začít myslet na penzi, abychom nebyli odkázaní na bídu státního důchodového systému? Vhodná doba pro to, aby člověk začal, je vždy. S každým odžitým rokem budeme samozřejmě muset sáhnout hlouběji do kapsy. Důležité je v klidu si zvážit a propočítat, kolik by člověk chtěl mít, aby neklesla jeho životní úroveň. Protože každý má jiné představy a cíle, jiné budou i částky, ke kterým chce dospět. Pro někoho je prioritou studium dětí, pro někoho lepší bydlení, pro podnikatele fungující vlastní firma, do které je potřeba investovat, aby byla stabilní. Takže je nutné si určit, k čemu chceme cílit.

Kam s tím?

Možností je hodně, jen se v té džungli vyznat. Nejprve je potřeba si určit, kolik v dané situaci můžeme opravdu reálně odkládat, aby nás to příliš neomezovalo a hlavně nestresovalo. Je potřeba predikovat trochu dál, nepřeceňovat svoje možnosti, aby to nevedlo ke zbytečné frustraci.

Téměř každý má účet v bance. Ten by měl sloužit na to, aby nám tam chodila výplata, a kdybychom potřebovali rychlé peníze. Větší obnosy bychom tam nechávat neměli, peníze nám tam nevydělávají. Spořicí účty nabízejí alespoň malé zhodnocení, vydělávají svým klientům od 0,01 do 2 procent ročně, ale abyste dosáhli pěkného úroku, musíte obvykle splnit spoustu podmínek.

Chcete spokojené stáří? Porovnejte si nabídky, jak spořit.

Hodně lidí má klasické penzijní připojištění, které bylo nahrazeno novým doplňkovým penzijním spořením. To už sice negarantuje klientům každý rok takzvanou kladnou nulu, fondy ale investují dlouhodobě. Klient těchto fondů má tedy velkou šanci, že pokud s nimi bude investovat déle než třeba jen pět let, jeho úspory penzijní společnost skutečně zhodnotí.

Pokud chceme využít dotace od státu, můžeme si založit stavební spoření. Při největší úložce 20 tisíc ročně dostaneme připsanou státní podporu 2 tisíce korun ročně, musíme však dodržet dobu 6 let. Stavební spoření je možné založit i dítěti, ale pozor, před 18. rokem věku lze peníze z něj vybrat pouze se svolením opatrovnického soudu.

Investiční životní pojištění je základní nástroj především na zajištění veškerých rizik v kombinaci se spořicí složkou, ale nemělo by primárně sloužit ke spoření. Kdo očekává od peněz to, že vydělají, měl by zvolit přímé investice, ale to už by se měl rozhodně obrátit na odborníka. Neměl by to být pouze zprostředkovatel, ale investiční poradce, který je zodpovědný za zvolené portfolio, aby splnilo to, co se od něj opravdu očekává.

Odkládat si na penzi může skoro každý. Někdo málo, někdo více. Jenže odkládání nestačí, protože z peněz stále ukusuje inflace. Je nutné si uvědomit, že jeden konkrétní produkt na spoření na penzi není spása, každý z nás potřebuje kromě nezbytných potřeb financovat i svoje životní cíle.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Topíte se v mailech? Odborníci z Googlu radí, co s tím

10 vět, které byste nikdy neměli říkat v práci

5 rad, jak konečně začít šetřit a hlavně ušetřit

,