Viburnum opulus, Viburnum lobatum, Opulus glandulosus
Lidové názvy: kalina planá, kalení, kalenka, bochánky, buchtičky, knedlíčky, sněhová koule, bílé syrečky, plané víno, psí víno
Čeleď: zimolezovité, pižmovkovité
Popis rostliny
Kalina obecná je opadavým keřem nebo menším stromem. Vyznačuje se vzpřímeným vzrůstem a výškou do 3 m.
Má světle hnědou nebo šedivou borku, která je typicky podélně rýhovaná. Kalina se bohatě větví. Bohatý, avšak mělký je i kořenový systém.
Listy kaliny jsou vstřícné, troj až pětilaločné. Řapíkaté listy mají široce vejčitý tvar, na okraji jsou hrubě zubaté. Na bázi je doplňují nitkovité palisty. Horní strana listů je lysá, zatímco spodní je pýřitá. Listy mají zelené zbarvení, které se na podzim mění na působivé ohnivé odstíny.
Kalina kvete od května do června. Bělavé, pětičetné zvonkovité květy vytvářejí ploché nebo kulovité chocholičnaté vrcholíky. Okrajové květy jsou sterilní, menší vnitřní květy jsou oboupohlavné.
Plodem jsou jednosemenné, leskle červené peckovice o velikosti do 1 cm. Provází je nepříjemný zápach připomínající myšinu. Mají nahořklou chuť.
Výskyt a pěstování
Kalina obecná je rozšířená po celé Evropě, v některých oblastech Asie a v severozápadní Africe. Roste ve vlhkých křovinách, na loukách či podél cest. Daří se jí v lužních lesích. Vyhovují jí těžší, výživné půdy s dostatkem vápníku a teplé stanoviště. Snese slunce i stín.
Kalina je k dispozici v několika šlechtěných odrůdách s různě barevnými listy či plody. Pěstuje se jako nenáročná, dlouhověká okrasná rostlina, uplatňuje se i jako živý plot. Nemá zvláštní požadavky na přihnojování, ani na řez, navíc netrpí chorobami. Mladým rostlinám postačí občasná zálivka.
Léčitelství
Plody kaliny jsou bohaté na vitamín C a betakaroten, sacharidy, saponiny či třísloviny. Obsahují červené barvivo nebo hořčinu viburnin. Tuto hořčinu najdeme i v kůře dřeviny, spolu s tříslovinami, flavonoidy, pryskyřicemi, steroly, glykosidy, taninem, organickými kyselinami (mravenčí, octová, valerová, kaprylová) a zejména kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin).
Léčebné využití mají především plody kaliny. Sbírají se v době zralosti, tedy na podzim, někdy se sběr doporučuje až po prvních jarních mrazících. V léčitelství se kaliny suší. Konzumují se tepelně opracované, například v podobě marmelády, džemu nebo sirupu. Čerstvé plody se pro svoji mírnou toxicitu nekonzumují, tepelnou úpravou údajně toxicitu ztrácí.
Méně často se pro léčebné účely využívá i kůra a kůra z kořenů. Sbírají se na začátku jara. Suší se v tenkých vrstvách, uměle do teploty 40 ºC.
Léčivé účinky kaliny
- je prospěšná při ženských potížích
- tlumí pohyby děložního svalstva
- harmonizuje menstruační cyklus
- pomáhá hojit žaludeční vředy
- působí proti průjmu
- má močopudné účinky
- je protizánětlivá
- ulevuje při nachlazení
- vně léčí ekzémy a vyrážky
- má zklidňující vlastnosti
Podávání a užití
Kalina se podává jako nálev z plodů (půl lžičky sušených drcených plodů na šálek vroucí vody, luhuje se 15 min.), popíjí pouze po doušcích, 3x denně, mezi jídly.
Z kůry kaliny se připravuje tinktura nebo odvar (2 polévkové lžíce na šálek vroucí vody, povaříme asi 20 min.). Odvar z kůry se užívá po doušcích, 3x denně, nikdy ne více než 3 g drogy najedou a 8 g drogy denně. Má ulevovat při revmatismu, otocích či dně.
Kůra z kořenů kaliny se dříve míchala s mléčným cukrem (1:10) a podávala na špičku nože proti menstruačním křečím.
Při nadměrném či dlouhodobém užití je kalina toxická. Vyvolává zvracení, nevolnosti a průjmy. Drogu by rozhodně neměly užívat těhotné a kojící ženy.
Sirup z kalin – recept
Připravíme si 1 kg čistých plodů, které nejprve zamrazíme. Necháme je v mrazáku nejméně jeden den, abychom je ještě zmrzlé hodili do vařící vody. Povaříme do měkka. Ovoce rozmixujeme a propasírujeme přes bavlněné prádlo.
K ovocné směsi přidáme 1 kg cukru rozpuštěného ve vodě a dle chuti citronovou šťávu. Ovoce s cukrem povaříme pár minut. Nakonec můžeme sirup dochutit medem.
Horký sirup slijeme do uzavíratelných lahví, uchováváme v chladu.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
