Puberta... Období krušné pro děti i pro rodiče. A těžko říct pro koho víc. Zejména když člověk zůstane na výchovu potomka úplně sám.

Náš čtenář Jindřich V. z Kroměříže to zvládl na jedničku. Byly ovšem chvíle, kdy propadal panice. To když jeho syn Vojta začal chodit za školu, kouřit a krást. Ale začněme vyprávět pěkně po pořádku...

Sám "máma-táta"

"Manželku jsem nejdřív přestal bavit já a potom i náš tehdy ani ne pětiletý syn Vojta. Utekla od nás a od té doby jsem se o syna staral sám. Nebylo to vůbec lehké. Abych se klukovi mohl věnovat, odešel jsem z práce, vyběhal živnosťák a začal makat z domova. Jasně, že spoustu věcí jsem se musel naučit a taky jsem toho zpočátku hodně zkazil, ale když jsem Vojtu poprvé vedl do školy, už jsem byl coby máma-táta mazák," napsal nám Jindřich.

Roky ubíhaly a s Vojtou, až na pár běžných klukovin, moc problémů nebylo. Dobře se učil, bavil ho sport a měl hlavu na cizí jazyky. Problémy nastaly s příchodem puberty. "Myslíš že kradu? To už je tenhle týden podruhý, cos někde vytrousil peníze. Ještě jednou, a budeš bez kapesnýho!" Takové věty zněla doma dost často.

Lže a krade

Vojta studoval na gymnáziu, ale byl příšerně nepozorný a pořád něco ztrácel. Peníze, bundy, MP přehrávač, mobilní telefony... "Nechápal jsem, jak mohl být tak neopatrný na svoje věci, jenže když jsem se ho na to ptal, pokaždé jen krčil rameny. Netvrdím, že jsme na tom s penězi byli bídně, ale synova až příliš častá roztržitost do rodinného rozpočtu díry dělala. Týden před Vojtovými sedmnáctými narozeninami náhoda zařídila, že jsem zjistil, že syn mi nejen lže, ale navíc chodí za školu," vypráví dál jeho táta.

"Vracel jsem se z pracovní schůzky a když jsem před polednem došel na náměstí, ztuhnul jsem překvapením: z nedaleké zastavárny vyšel Vojta a na čekající výrostky zamával bankovkami! ,Prima, vole, kolik ti za ten fotrův foťák dali? Tak jdeme nakoupit cigára a pitivo, zasloužíš si křest!‛ Hubený dlouhán, patrně vůdce party, syna uznale poklepal po rameni a ten se tetelil blahem. Víc než vztek jsem cítil lítost, že mě Vojta takhle podrazil. V zastavárně jsem vykoupil svůj fotoaparát a pak zašel do školy. Po zjištění, že syn má padesát neomluvených hodin, jsem věděl, že musím nějak zasáhnout, jinak kluk ze školy vyletí.

Oslava trochu jinak

Jenže jak? "Čau tati, ty už jsi z pracovní schůzky doma? Jdu si lehnout, bolí mě hlava," houknul Vojta a zavřel se ve svém pokoji. "Vešel jsem za ním a když jsem ucítil pach nikotinu a alkoholu, nejraději bych mu rozbil hubu. Ale věděl jsem, že tím bych ho nevytrestal. A pak jsem dostal nápad - uspořádám synáčkovi oslavu, na kterou do smrti nezapomene!" popisuje otec spásnou myšlenku.

"V pátek, když Vojta přišel ze školy (snad), jsem mu pogratuloval a řekl: ,Uvařím prima večeři a protože už je z tebe chlap, pak se spolu napijeme. A klidně si zapal - myslíš, že nevím, že kouříš? Ale to je tvoje věc, už nejsi dítě!‛ Syn se na mě překvapeně podíval a pak spokojeně přikývl. ,To bude prima, ještě jsme si spolu nikdy panáka nedali.‛ Večírek se, tedy z mého pohledu, náramně vydařil. Já sám téměř nepil, zato Vojtovi jsem neustále doléval, zapaloval mu jednu cigaretu za druhou a hecoval ho: ,Ty to piješ jako slečinka. Kopni to tam, pití máme až až!‛ Aby byl úspěch zaručen, koupil jsem cinzano, vodku, sekt a meruňkovici a tyto značky synovi střídavě naléval. Doutník, který jsem značně opilému Vojtovi ve finále nabídl, ho totálně dorazil..."

Výchovná lekce se neminula účinkem. Vojtovi bylo celý víkend příšerně zle. A třebaže od té doby uběhlo deset let, dodnes nekouří a alkohol pije jen zcela výjimečně! Po gymnáziu vystudoval vysokou, má státnice ze tří světových jazyků a před rokem odjel pracovat na Nový Zéland. "Daří se mu tam a domů se nechystá, takže se za ním brzy poletím podívat," uzavírá hrdý otec.

Napište nám!

Připadá vám Jindřichova "metoda" příliš drastická? Nebo ji naopak považujete za skvělou? Či byste si uměli poradit jinak? Také jste zažili ve výchově moment, kdy váš potomek už už klouzal po šikmé ploše, a přece jste to ustáli? Poraďte ostatním jak! Příspěvky o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu [email protected], do předmětu uveďte heslo "Kouření".

Vaše příspěvky můžete posílat do úterý 5. dubna. Nejzajímavější z nich uveřejníme a tři odměníme krásnou filmovou cenou - hračkami s motivy z filmu Máma mezi Marťany!. Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo! Zaslané příspěvky se stávají vlastnictvím magazínu www.zena.cz a jejich posláním dáváte souhlas k neomezenému užití. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.