Fragaria vesca
Lidové názvy: lesní jahoda, jahůdka, malá jahoda, podzemní jahoda, podzemek, zemnice, jahodovník
Čeleď: růžovité
Popis rostliny
Jahodník obecný představuje trvalku s výškou od 5 do 20 cm.
Jahodník, nesprávně také jahodovník, má dlouze řapíkaté, trojčetné listy. Jsou složené z lístků vejčitého tvaru s pilovitě zubatým okrajem. Listy jsou chlupaté, stejně jako lodyha. Oddenek jahodníku vytváří nadzemní plazivé šlahouny, vyrůstající z úžlabí listů. Slouží pro vegetativní rozmnožování.
Od dubna po celé léto zdobí rostlinu drobné, pětičetné, oboupohlavné květy. Bílé korunní lístky se většinou vzájemně překrývají, obklopují žlutý střed s několika desítkami tyčinek. Květy vytvářejí chudé okolíkové vrcholíky.
Květní lůžko po opylení dužnatí a červená. Označuje se jako jahoda – jde o souplodí drobných nažek umístěných na šťavnatém květním lůžku.
Výskyt a pěstování
Jahodník obecný roste po celém území České republiky, od nížin až po horské oblasti.
Dává přednost humózním, mírně suchým až mírně vlhkých půdám. Bohatě plodí zejména na světlinách. Osídluje slunné lesní stráně a paseky, háje, lesní cesty, meze a louky.
Jahodník se díky svým šlahounům rychle rozrůstá, aby vytvářel kompaktní porosty. Pokud se pěstuje na zahrádce, potřebuje humózní, výživnou půdu, nejlépe s neutrálním pH. Bude se mu dařit na slunných stanovištích.
Druhy
Jahodník zahrnuje několik desítek druhů, které rostou zejména v mírném pásmu severní polokoule. Jsou typické dužnatým souplodím s nažkami. Ve šlechtěné podobě představuje jedno z nejoblíbenějších druhů ovoce. Kulturní forma jahodníku má název jahodník velkoplodý. Léčivé účinky jsou však připisovány zejména jahodníku obecnému. Z divokých druhů se na našem území vyskytují vedle jahodníku obecného také drobnější jahodník trávnice nebo jahodník truskavec.
Léčitelství
Listy jahodníku obsahují vysoký podíl tříslovin (10 %), také flavonoidy, třísloviny, vitamín C, draslík, železo nebo malé množství silice. Aromatické látky, železo a další minerály (vápník, fosfor, zinek) najdeme i v plodech, vedle cukrů, pektinů, organických kyselin (jablečná, citronová, šťavelová, salycylová), vitamínů (A, B, C, E) aj.
V léčitelství slouží zejména mladé listy jahodníku, léčebné využití má však i kořen, zdraví prospěšné jsou také samotné jahody.
List se trhá i s řapíkem, v době květu. Suší se v tenkých vrstvách, ve stínu, uměle při teplotě do 40 °C. Uchovává se v uzavřené nádobě, v suchu a temnu.
Lesní jahody se konzumují čerstvé, připravují se z nich nejrůznější dezerty, ovocné saláty a koktejly. Uplatní se v receptech na domácí kompoty, džemy, marmelády, víno aj. V teplé kuchyni jsou aromatickou ingrediencí sladkých koláčů a dortů. U citlivých jedinců však mohou vyvolat alergickou reakci.
Léčivé účinky jahodníku
- má protizánětlivé vlastnosti
- podporuje látkovou výměnu
- je prospěšný při potížích žaludku a střev
- má močopudné účinky
- pomáhá při zánětech močových cest, chorobách ledvin a dně
- má svíravé působení
- ulevuje při hemoroidech
- posiluje organismus při rekonvalescenci
- zesiluje stahy děložního svalstva
- příznivě působí při ženských potížích
- snižuje krevní tlak
Podávání a užití
Vnitřní užití
V léčitelství se jahodník podává především jako čajový nálev z listů (čajová lžička sušené drogy se zalije šálkem vroucí vody a nechá se odstát 15 min.), popíjí se 1 – 2x denně. Má mírně svíravou, nahořklou chuť a lahodné aroma.
Čajový odvar pro posílení organismu, zklidnění nervů nebo pročištění krve se připravuje z kořene jahodníku (2 čajové lžičky drogy se povaří asi 10 min. ve 250 ml vody, nechá se odstát 15 min., popíjí se 1 – 2x denně).
Detoxikační vlastnosti jahodníku se využívají ve směsích s ostružiníkem nebo maliníkem. O příjemné aroma však jahodník obohatí i řadu dalších bylinných směsí.
Jahodník nemá negativní vedlejší účinky.
Vnější použití
Odvar z jahodníku poslouží i jako hojivý obklad. Přikládá se na mokvavé rány, pomáhá také při krvácivých hemoroidech. Jako kloktadlo jahodník údajně pomáhá při zápachu z úst.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
