Lamium album
Lidové názvy: hluchánka, hluchá kopřiva, planá kopřiva, mrtvá kopřiva, medunice, jasnota, cumláň, včelí doušek, planá bazilika
Čeleď: hluchavkovité (pyskaté)
Popis byliny
Hluchavka bílá je vytrvalou bylinou s výškou 20 – 60 cm, která svým vzhledem silně připomíná kopřivu.
Má přímou lodyhu čtyřhranného profilu. Lodyha se nevětví, v horní polovině je pýřitá, na bázi má fialový nádech. Rostlina má bohaté podzemní výběžky.
Listy jsou řapíkaté, vstřícné, dlouhé až 3 cm, s paličkovými chloupky. Vejčitá čepel s hrubě pilovitým okrajem je na vrcholu zakončena špičkou, na bázi je srdčitá až zaokrouhlená.
Květy se objevují v úžlabí horních listů, vytvářejí oddálené lichopřesleny. Bílé, krémové, příp. jemně nažloutlé květy mají pětizubý kalich a dvoupyskou korunu s vyklenutým horním pyskem. Květy rozkvétají odspodu nahoru. Nesou příjemnou medovou vůni. Rostlinu zdobí od května do září.
Plodem jsou kulaté černé tvrdky, ukryté na dně kalichu.
Původ a výskyt
Hluchavka bílá roste po celé Evropě, je k vidění i v mírném pásmu Asie, druhotně v Severní Americe, na Islandu nebo Novém Zélandu. Hojně se vyskytuje také na našem území. Hluchavka není jen léčivkou, potažmo plevelem, představuje také významnou nektarodárnou a pylodárnou rostlinu.
Hluchavka je nenáročnou rostlinou, která upřednostňuje vlhké, výživnější půdy a zastíněná stanoviště. Najdeme ji na rumištích, v příkopech, podél plotů, zdí a cest, v příkopech, v zanedbaných parcích a pustých zahradách, stejně jako v lesích a houštinách.
Léčitelství
Hluchavka obsahuje slizovité látky a třísloviny (až 10 %). Květy v sobě nesou také vonnou silici, flavonové glykosidy, saponiny, cholin, histamin, metylamin aj. Nať navíc obsahuje i minerály a stopové prvky.
V léčitelství se uplatňují zejména bílé pyskaté koruny květů hluchavky. Sbírají se v době květu, od května do září. Po jednom se jemně vytrhávají z kalichů. Sbírají se jen za suchého počasí, protože jsou náchylné k navlhnutí. Suší se v tenké vrstvě, ve stínu, za dobrého větrání, bez obracení. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C.
Hluchavka se uchovává v temné, dobře uzavřené nádobě.
Pro vnější použití se sbírá celá nať rostliny. Nať mladých rostlin poslouží i v kuchyni při přípravě zeleninových salátů nebo špenátu, také pomazánek, polévek nebo jarní nádivky. Nasládlé květy hluchavky lze využít ke zdobení dezertů, ovocných salátů nebo v receptech na domácí koláče.
Léčivé účinky hluchavky
- má protizánětlivé vlastnosti
- usnadňuje vykašlávání
- je prospěšná při zánětech horních cest dýchacích
- zklidňuje podrážděné sliznice dýchacího i trávicího ústrojí
- podporuje zažívání a látkovou výměnu
- příznivě ovlivňuje činnost střev
- čistí krev
- působí močopudně
- pomáhá při problémech močových cest
- tlumí křečové bolesti
- ulevuje při menstruačních potížích
- zevně napomáhá hojení ran
- snižuje lokální dráždivost
- má mírně svíravé vlastnosti
Podávání a užití
Vnitřní užití
Hluchavka bílá se v léčitelství podává jako čajový nálev (1 – 2 čajové lžičky na šálek vroucí vody, luhuje se 15 min., popíjí se 2x denně). Má medovou vůni a jemnou, mírně nahořklou chuť, která vyhovuje i dětem.
Ve směsích se hluchavka užívá s třezalkou nebo kozlíkem (nervové čaje), také se šalvějí nebo kokoškou (menstruační čaje), s diviznou, podbělem nebo černým bezem (čaje při nachlazení).
Podobné účinky jako hluchavka bílá má i hluchavka nachová a hluchavka žlutá (pitulník).
Hluchavka nemá žádné nežádoucí účinky, při dlouhodobém užívání se však doporučují přestávky.
Vnější použití
Hluchavka zmírňuje podráždění pokožky a lokálně podporuje prokrvení. Pomáhá proto jako obklad při zánětlivých a mokvajících ranách, také akné nebo ekzémech. Jako bylinná koupel léčí rány, popáleniny, hemoroidy, vředy, ale je prospěšná i při gynekologických potížích.
Sedací koupel při ženských potížích – recept
Připravíme si asi dvacítku celých rostlin hluchavky bílé. Přes noc je necháme stát ve 3 l studené vody. Před koupelí necháme macerát projít varem, ještě krátce louhujeme. Poté přecedíme a přidáme do vodní lázně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
