Ten zoufale bezmocný pocit - milujete své šikovné, ale trochu plaché dítě. Vychováváte ho tak, aby se z něj stal slušný člověk. A pak mu nějaký cizí spratek zničí bůhvíproč život...

Co teď? Seřezat na ulici cizí dítě, aby neubližovalo vašemu, není cesta. Z toho kouká jen konflikt mezi rodiči. Pravděpodobnost, že v něm nabude vrchu rodič agresora je víc než vysoká. Někde to chlapec vidět musel... Úmyslně píšeme chlapec, protože podle statistik je šikana doménou silnějšího pohlaví. Holčičky sice nebývají méně kruté, účty si však obvykle vyřizují bez ponižování a násilí.

Začíná to už ve školkách

Terčem šikany se vůbec nemusí stát ten nejhloupější - často je obětí naopak dítě tělesně a duševně vyspělé, s velmi dobrým rodinným zázemím, které neumí nebo není ochotno "výt s vlky". Dav totiž nesnáší odlišnost. Často si nejsou ani dospělí schopni uvědomit, že se situace vymyká kontrole. Když už problém zjistí, řeší ho dalším násilím a zastrašováním.

Co potom teprve děti... Ty vlastně nemají obranu. Některé formy šikany jsou naprosto nenápadné - strkání, posměch, "nekamarádění". Předškoláka však mohou pěkně vykolejit. A šikana nechá v malém člověku stopy už napořád. Navazuje pak těžko kontakt s ostatními, ztrácí důvěru ve své blízké. Proto s ním o možných problémech promluvte ještě před tím, než půjde poprvé do kolektivu. Vysvětlete dítěti, co už je za hranicí normality a co si nesmí nechat líbit.

Kdy je potřeba zbystřit?

Když už se stalo, jako to poznáte? Prvním varovným příznakem je změna chování. Dítě začne být zaražené, bojácné a lekavé. Nemá žádné kamarády, kteří by se s ním bavili i mimo školní lavici, nechce mluvit o škole a snaží se jí vyhýbat. Často předstírá nemoc nebo má neomluvené hodiny. Ze školy se vrací s potrhaným oblečením, poškozenými věcmi nebo drobnými poraněními, přičemž je nedokáže přesvědčivě vysvětlit. Spolužák jej může také vydírat, proto někdy také potřebuje více peněz. Říká si o ně pod podmínkou koupení školních pomůcek, obědů nebo je bere rodičům z peněženky. Nápadně často "ztrácí" školní potřeby, hračky, oblečení.

Jak to nedělat

Dá se situaci předcházet? Dá se šikanování vůbec bránit? Vezmeme to z opačné strany: zamyslete se nad desaterem dobrých rad, jak šikanu vypěstovat. Na webu nadanedite.cz je nabízí psycholog Jiří Šimonek. Shrnuje s ironickým nadhledem podhoubí pro vznik nežádoucích jevů ve školách a když se budou učitelé jeho poznatky řídit, podaří se u jejich svěřenců rychle přejít od zdánlivě neškodných jevů ke skutečným výchovným problémům.

-Od první třídy důrazně ctít školský klasifikační systém založený na strachu z chyby a hodnocení toho, co se neumí.

-V průběhu prvního stupně důsledně ctít formální učení s důrazem na "stejnost" výkonu i chování. Čím více se povede ukazovat, že děvčata látku zvládají a kluci ne, tím lépe!

-První dva body umožní zabudovat do fungování skupiny nepřiměřenou míru sociálního strachu a uměle živený konflikt na bázi odlišnosti pohlaví. V případě jakýchkoli školních problémů pak trvejte na tom, že se vše bude řešit pouze s matkou a otce nikdy ke spolupráci nezvěte.

-Mezi 10. až 12. rokem, kdy se skupina potřebuje naučit spoluvytvářet společná pravidla, jim je důsledně a autoritativně nařizujte pod přísnými sankcemi, nejlépe kolektivními.

-Souběžně s tím je potřeba ze strany autorit podporovat sociální rozdíly mezi jednotlivci pilnými a poslušnými a těmi druhými. Viníky pak důsledně deklasujte před celou skupinou.

-Po odchodu těch lepších žáků na gymnázia přeskupte třídy tak, aby vznikla pokud možno jedna s výraznými problémy v prospěchu i chování s tím, že v těch "lepších se pak bude lépe učit".

-Nepomáhejte novým třídám s adaptací. Děcka přece do školy musí, tak ať si to sami nějak mezi sebou zařídí.

-Podceňujte vytváření malých skupinek žáků (klik), které si zpestřují nudný školní život různými "legráckami" na úkor ostatních.

-Prosazujte svou pravdu! Hlavně nenechat žáky a studenty myslet, hledat varianty a ptát se.

-Při ubližování, výsměchu a týrání mezi dětmi řešte situaci výhružkami a odsouzením.

Jak na to, jste-li rodič

Nebojte se razantních reakce! Pokud se vám dítě svěří s tím, že je ve škole šikanováno, začněte jednat. Obraťte se na třídního učitele, případně vedení školy a žádejte okamžité řešení. Nemáte se za co stydět vy ani váš potomek - na vině je agresor, ne oběť! Postupujte cíleně a rázně. Žádné sliby nebo řešení po telefonu! Zkontaktujte ihned rodiče dětí, které vašeho potomka terorizují a dejte jim najevo, že jste odhodláni řešit situaci i prostřednictvím policie.

Promluvte o šikaně otevřeně na třídní schůzce - možná je postiženo víc dětí. Pokud se situace nezlepší, obraťte se na školní inspekci. Kdyby však vaše dítě mělo mít problémy dlouhodobě, neváhejte změnit školu! Šikana je drsná záležitost a platí u ní jediné: kdo uteče, vyhraje!