Hrůzný zážitek zpracovával dvacet let, než se zfilmoval. "To uděláte jednou za život"
V devadesátých letech se jeho žena stala obětí fatálního zločinu. Producent Jan Bradáč později vytvořil námět k filmu inspirovaný svým vlastním dramatickým příběhem. Scénář ke snímku Stínohra, který půjde do kin 7. dubna, napsala jeho druhá žena Vendula Bradáčová. Jak se manželům pracovalo na společném projektu a jak o tragické události mluví s dětmi?
Hlavní postavou filmu je čtyřicetiletý záchranář Jan Kavka, který opustil svou manželku. Ta se poté stane obětí zločinu. Z Jana se stává vdovec, který se musí vypořádat s pocitem viny z toho, že manželčinu smrt nepřímo zavinil. Představitelem je ve snímku herec Milan Ondrík, který nachází útočiště u kamaráda v místním boxerském klubu. Parťáka hlavního hrdiny si zahrál Hynek Čermák.
Jan Bradáč zhruba deset let po tragédii pocítil potřebu prožitou událost filmově zpracovat. V průběhu vzniku se obával toho, aby mu tvůrčí proces nesuploval terapii. Žádného odborníka totiž v této souvislosti nevyhledal. "Pokud pominu svou druhou ženu, s níž jsem to řešil ve všech možných aspektech, v prvních fázích to pro mě terapie určitě byla," říká Bradáč o projektu, který pak prakticky vznikal dalších deset let.
Kvůli tomu, že se jej filmový příběh osobně dotýká, se dokonce dostal do tvůrčího názorového střetu s prvním scenáristou. "Několikrát mi řekl, ať tam moc neprotlačuji svůj příběh, protože jej tím strašně retarduji a jemu se takový příběh vyprávět nechce. I když to bolelo, tak to bylo důležité," hodnotí zpětně.
Nějakou dobu to dokonce vypadalo, že se filmový materiál nedočká zpracování. "Před sedmi lety jsem seděl nad druhou verzí textu, kterou přinesl tehdejší režisér a scenárista v jednom, a říkal jsem si, že on to nedokáže napsat a že já už ani nemám sílu nikoho hledat a asi se na to vykašlu. Že celé to pět let dlouhé snažení hodíme do šuplíku, že některé příběhy zkrátka nevzniknou. Moje žena Vendula přišla, ten pomyslný šuplík otevřela a řekla: Půjč mi to, já něco zkusím," shrnuje a dodává, že pak Stínohra vznikala ještě několik dalších let.
Cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly
Na filmu se vystřídali scenáristé celkem tři, a až Janova žena Vendula dovedla text do podoby, kterou chtěl jako producent zrealizovat. Je však přesvědčený, že jejich blízký vztah v tom nehrál roli. "Ten se projevil až ve chvílích, kdy už se scénář šperkoval. Přibyly tam věci, které tam Vendula dopsala, protože mě zná. Ta postava nejsem já, ale má v sobě znaky a prochází situacemi, kterými jsem si prošel," přibližuje. "Já bych se nevystavil situacím, kterým se vystavuje filmový Jan, tak jak ho Vendula napsala. Neměl bych koule na to udělat to, co udělal on," prozrazuje o filmové postavě.
Vedle neodbytného pocitu viny, který podle Janovy zkušenosti zmírní jen čas, a otázce spravedlnosti, je podle scenáristky příběh právě i o přátelství a naději. "To, že někdo může pro jiného něco udělat ne proto, že z toho má nějaký prospěch, ale protože chce," zmiňuje Vendula. Film podle ní nese i téma toho, že jde někdo tak slepě za vyšším dobrem, že nevidí, jak páchá zlo.
Film Stínohra
- Filmový příběh vychází ze skutečné tragické události ze života producenta Jana Bradáče. Tomu v 90. letech zemřela manželka, která se stala obětí násilného trestného činu.
- Základní motiv je téměř autobiografický, zbytek je fikce.
- Čtyřicetiletý záchranář z malého města Jan Kavka (Milan Ondrík) právě opustil manželku Evu (Dominika Morávková). V okamžiku rozchodu se Eva stane tragickou obětí zločinu.
- Z Jana je vdovec, který žije s vědomím, že smrt ženy nepřímo zavinil a nepřišel jí v kritické chvíli na pomoc. Útočiště před neodbytným pocitem viny nachází díky kamarádovi Michalovi (Hynek Čermák) v místním boxerském klubu.
- Jan chce věřit ve spravedlnost i v to, že se dokáže s pomocí svých přátel vrátit do všedního života. Ale obava z toho, že by vrah nakonec mohl uniknout trestu, jej přivede k rozhodnutí vydat se na vlastní cestu odplaty za nečekaných okolností a s nejistým výsledkem.
- Autorem námětu je Jan Bradáč, film zároveň produkoval
- Scénář napsala jeho žena Vendula Bradáčová, jedná se o její debut. Spolu se svým mužem byla i producentkou snímku.
Při psaní scénáře, které bylo pro Vendulu složité spíše v emoční, nikoli v profesní rovině, v ní rezonovalo také téma osobní zodpovědnosti. "Myslím, že dnes si spousta lidí plete vědomou svobodnou volbu s volbou menšího zla. Po narození prvního dítěte jsme chtěli s Honzou druhé dítě adoptovat. Součástí toho byl dlouhý proces včetně zdánlivě triviálně vyhlížejících dotazníků. Byly tam třeba otázky: Jste schopni přijmout dítě jiného etnika nebo národnosti? Jste ochotní přijmout lehce, středně nebo těžce postižené dítě? Jste ochotni přijmout dítě HIV pozitivní matky? Toto je ta vědomá svobodná volba, kdy narážím na své hranice a musím si říct pravdu," dává příklad.
Věru jsem nehodlala vygumovat
Vendula Bradáčová znala dramatickou minulost svého budoucího muže od doby, kdy jej poznala. "Tehdy to byl docela známý příběh. Seznámil nás společný kamarád. Věděla jsem, co se Honzovi stalo, ale nevěděla jsem, co se stane nám dvěma," vzpomíná. S Janem Bradáčem se prvně setkala 9. 9. 1999, když odcházela z televize Nova z redakce publicistiky, což je pro ni symbolické.
Měla pocit, že se jedná o muže, s nímž by mohla mít děti, ale tuto myšlenku dále nerozváděla i s ohledem na to, že věděla, čím si Jan prošel. Dnes je s odstupem přesvědčená, že ji soužití s ním ovlivnilo pozitivně. "Možná také proto, že i já jsem se jako dítě stala obětí násilného trestného činu," připouští.
V začátcích vztahu hledala cesty, jak pochopit sebe sama. Součástí bylo například to, že podstoupila kurz krizové intervence nebo dobrovolničila u organizace, která se zabývala prevencí kriminality dětí z dětských domovů. "Ale intervenovala jsem spíše sama vůči sobě," směje se Vendula. Samozřejmá pro ni byla úcta k Janově zesnulé manželce Věře. "Nastěhovali jsme se s Honzou do bytu, kde předtím bydleli s Věrkou. Byla jeho součástí a já jsem ji nehodlala vygumovat," říká.
S Janovou předchozí ženou má totožné iniciály, proto ji občas překřtí na Věru i sám manžel, ona to ale bere s lehkostí. Její přístup je prý kombinací nátury a odžité zkušenosti. "Mám ráda černý humor. Honza se o mě samozřejmě bojí, ale já mu říkám, ať se nebojí, že je statisticky nemožné, aby mu zabili druhou ženu," směje se.
O historii svého otce ví všechny tři děti Venduly a Jana, nejstarší dva synové podrobněji, nejmladší šestiletá dcera ve verzi, která je pro ni zatím vhodná. Ta se dokonce účastnila natáčení. "Byla na place při jedné velmi drsné scéně. Museli jsme jí vysvětlovat, co se děje a že tomu pánovi neubližují, že je to jenom jako," přibližuje Vendula průběh natáčení s potomkem.
Nejstarší syn, kterému je dvacet let, se dokonce chystá na film do kina spolu s kamarády. "Starší děti vnímají, že je to pro nás srdcovka, osobní film, který natočíte asi jenom jednou za život," dodává scenáristka ke snímku s tím, že pro jejího prvorozeného syna byli Věřini rodiče třetími prarodiči a že jej přijali za svého.
Podle autorky scénáře má Jan se stejnojmenným hlavním hrdinou společnou laskavost, schopnost empatie, ale i prudké propady nálad a návaly melancholie. Při práci na filmu se prý utvrdila v tom, co o svém muži již věděla. "Je to zásadový člověk, ví, co dělá. Když potřebuji zázemí nejen jako žena a matka jeho dětí, ale i jako tvůrkyně, tak mi ho poskytne. Oba jsme poměrně velcí solitéři, ale víme, že společně můžeme udělat ještě víc. V tomto případě jsem to vyloženě prožila," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: Bradáč: V kině bude řežba, Netflixu se nebojíme
