reklama

Síla: Genderman také podléhá stereotypům. Je chycen mezi starou a novou maskulinitou

Kamil Fila v dokumentu Síla vklouzává do role antihrdiny. Odhaluje své vlastní selhání a sám na sobě ukazuje, jak moc nás mužské a ženské role ovlivňují v běžném životě. Peklo v tomto vesmíru představují české romantické komedie, ve kterých jsou postavy definované jen sadou stereotypů.

Fila chtěl původně mapovat pouze svůj tělesný experiment, v pětatřiceti letech měl pocit, že má na to posledních pár roků.
Fila chtěl původně mapovat pouze svůj tělesný experiment, v pětatřiceti letech měl pocit, že má na to posledních pár roků. | Foto: Artcam Films

Martin Mareček začíná scénou, v níž zdejší nejznámější filmový kritik v České televizi komentuje téma Hvězdných válek a netypických hrdinů. Vesmírná opera je podle Fily zvláštní tím, že kloubí princip vyvolenosti s přítomností "síly", která se může dotknout kohokoliv. "Kdokoliv ji může pocítit," popisuje. Chvíli nato poznamenává, že v určitém smyslu rozumí filmovým superhrdinům. 

Později vidíme Filu sledovat a interpretovat film Stud, ve kterém Michaela Fassbendera sžírá závislost na sexu, Sorrentinovu Velkou nádheru o letargickém, nenaplněném stárnoucím intelektuálovi nebo belgické psychologické kriminální drama Býčí šíje. Všechny tyto snímky si pro natáčení vybral sám hlavní protagonista. Zpráva, kterou pro nás Síla má, je tedy jasná.

V kůži antihrdiny

Sledujeme antihrdinu, který nám odhaluje vlastní selhání a předkládá sám sebe v překvapivé ambivalentnosti - na jednu stranu známý český feminista a autor mnoha textů o genderových stereotypech ve filmech, usvědčeném predátorovi Harveym Weinsteinovi nebo šarlatánském sexuologovi Radimu Uzlovi, na druhé straně osobní problémy nezvládající třicátník, který nechává expřítelkyni sledovat soukromým detektivem, a často nepřítomný otec malé dcery. Při její fyzické blízkosti mnohdy i duchem.  

Tento druh charakterové studie jsme v poslední době nemuseli nacházet jen v "artových" kinosnímcích. Antihrdinové, kteří nás fascinují svými schopnostmi, charismatem a zároveň vším tím, v čem selhávají nebo přímo škodí, byli poslední dekádu jedním z hlavních důvodů atraktivity a velkého vzestupu televizních seriálů. Do takového Dona Drapera z Mad Men, geniálního, ale zhýralého marketéra, neschopného se emočně napojit, by se Kamil Fila asi snadno vcítil taky. 

Film, který měl premiéru na festivalu v Jihlavě a momentálně vstupuje do českých kin, je však dokumentární a jeho hlavní postavou je veřejně známá osobnost, s níž si mnozí okamžitě spojí pro českou společnost polarizující téma - feminismus a genderové stereotypy. Odhalováním vlastních nedostatků tak na sebe ještě větší filmový kritik, než jsme doufali, bere téměř spasitelskou roli. Sám na sobě demonstruje, jak moc nás stereotypní vnímání mužských a ženských rolí v běžných životech ovlivňuje a vede k chování, na které by nebyl pyšný asi nikdo. Jenže zatímco pro ženy je zcela zapovězené, mužům se toleruje. 

V české komedii: Muži jako nespoutaní hédonisté, ženy semetriky

Záměr Marečka a Fily se zdá zřejmý. Na rozsvíceném plátně za kritikem posazeným v kině se mi ale vybavují o něco méně vznešené filmy než Filou vybrané studie komplikovaných či upadajících mužů. České romantické komedie, často o nevěře nebo seznamování, ve kterých jsou mužské i ženské postavy popsané pouze pomocí sady stereotypů. Muži nespoutaní hédonisté a vtipálci a ženy semetriky.

Právě interpretací žoviálních komedií, jako je Teorie tygra, Padesátka, Ženy v běhu a mnoha dalších, odvedl Fila v českém mediálním prostoru ohromnou práci. Filmové hity, na které diváci chodí do kina v neuvěřitelném počtu, část publika nesnese nejen kvůli zjednodušeně zobrazenému světu, v němž ženy touží se především provdat. Málokomu se ale chce určitým způsobem nepříjemnému tématu publicisticky věnovat. A část českých intelektuálů je nepovažuje za nic škodlivého. Má je za prostou lidovou zábavu. 

Fila se ve své filmové kritice neváhal v minulosti pustit i do rozboru českých romantických komedií s nerdskou pečlivostí, poháněný osobní obsesí. Stala se z něj mainstreamově dobře známá i polarizující osobnost.

Jeho observace a hodnocení byla mnohdy až šokující. "V českém filmu se objevuje znásilnění jako komický prvek," řekl před šesti lety pro Český rozhlas. "V Padesátce si muž šťouchne na kulečníku do opilé ženy. V dětském filmu Strašidla je čarodějnice přeměněná v kočku znásilněna kocourem. Když to jde hlásit policii, všichni se smějí. Ve světě se tematizuje rasa, sociální rozdíly, předsudky, chápání mnohosti, řeší postavení žen, menšin a u nás máte Strašidla, kde se znásilňují kočky. To jsme o hodně víc než sto let za opicemi."

Tolerance sexuálního násilí ve filmu 

Slyšet, že se celá léta smějeme filmové postavě, kterou někdo znásilnil, je bezpochyby znejisťující. Fila v některých pořadech rozebíral i legendární Krejčíkovu komedii Svatba jako řemen, ve které je všemi popírané sexuální násilí podstatou zápletky. Dá dost práce přijmout fakt, že česká popkultura odrážející zdejší dominantní hodnoty nepovažuje sexuální násilí za vážný problém jednoduše proto, že se u nás ženám stále vymezuje servisní, pečovatelská, podřízená role. 

Fila totiž ke svým rozborům nabízí i nadstavbu, kontinuálně ve svých textech upozorňuje na projevy genderové nerovnosti. Od nich je jen krátká cesta k jiným, věnujícím se pay gapu, ženské "dvojí směně," podmínkám u nás  nastaveným pro samoživitelky,  kterým hrozí ve vysokém procentu pád do chudoby, komplikovanosti návratů do práce po dítěti, nebo skleněnému stropu

Pokud se s tím vším čtenář nebo čtenářka seznámí, vyjde jim, že se v Česku stále počítá s jedním dominantním modelem, jak žít život jako žena - v partnerském svazku s pracujícím mužem, který nosí domů vyšší plat. Ženy tedy mají nadále zastávat především péči o rodinu nebo být prostě superhrdinkami, které zvládnou naprosto vše bez ohledu na to, kolik klacků jim stát a veřejné mínění hází pod nohy. 

Někteří přesto mezi tématy nevidí souvislost a neváhají kritika za jeho texty přirovnávat ke komunistickým hodnotitelům, již měli za úkol vyzdvihovat v dílech ty správné hodnoty. Češi přece nejsou žádná macha a ženy u nás ve velkém počtu chodí do práce už od války.

Vědomí genderové nerovnosti a podléhat i stereotypům

Dokument nám ale především ukazuje, že se dá jedněm stereotypům naplno podléhat a proti jiným zaťatě bojovat s elánem válečníka, který touží pocítit "sílu". Fila to zvládne obojí. Uvědomovat si genderovou nerovnost a umět reflektovat své vlastní chování v nerovném světě jsou totiž dvě různé věci.

Je samozřejmě možné, že kdyby dělal známý publicista ajťáka nebo filozofa, řešil by stejné téma. Nemůžu se ale zbavit tendence číst film i tak, že ke kritikově posedlosti tématem genderu a snaze se stát fyzicky i intelektuálně co nejsilnějším, přispěla i jeho profese. I ve snímku nakonec zazní vtipná interpretace hrdiny jeho vlastním otcem, podle kterého Fila o něco lépe chápe a promýšlí intenzivní filmový svět než ten skutečný.

Právě časté sledování filmů, které nás vystavují zesílenému vnímání toho, co společnost hodnotí špatně anebo naopak oceňuje, může docela banálně násobit i pociťovaný tlak na to, jak má dokonalý muž vypadat a působit. 

A ačkoliv si v době mnohosti kinematografií a mnohosti hodnot ty "své" můžeme vybrat, síla, průbojnost a dominance jsou stále spojované s mužským principem. Mainstreamové filmové narativy sice přináší širší spektrum hrdinů i častější zpochybňování a komplikování toho, co to znamená být správný chlap, v době kritikova dospívání však byli zbožňovanými hrdiny filmoví svalovci. V současnosti se tak nachází chycený někde mezi "starou" a "novou" maskulinitou.

Zápas světlé a temné stránky

U Fily jako lakmusového papírku ponořeného do světa filmu se pak snad i vlivem jeho osobních dispozic jeho dvě polohy extrémně polarizují. Jako ve vesmíru, kde spolu zápasí světlá a temná strana síly. Chápat dokument můžeme bezpochyby různě. Postava filmového kritika ve svém osobním boji hluboce motivovaného zkušenostmi s různými filmovými světy je hrdinou jednoho z možných čtení, které se může zdát úsměvné i zneklidňující. A zdaleka nejvíc při něm můžeme nakonec toužit, aby příští hrdinkou českého filmu akcentujícího genderovou rovnost byla žena.

Kamil Fila, ve skutečném světě vinou svých paradoxů na nějakou dobu ztracený, v tom filmovém s pomocí Martina Marečka každopádně zvládne zase sám sebe najít - v kůži populárního filmového klišé se sebou bojujícího antihrdiny.

Mohlo by Vás zajímat: Trailer filmu Síla

Trailer z filmu Síla. | Video: Artcam Films
reklama
reklama
reklama