V Semetíně, dne  16. 6. 2008

Věc: 1) odvolání do Usnesení č.j. ORI-4043-28/TČ-2008-79-1
     ze dne 10. června 2008
 2) žádost o poskytnutí ex- offo obhajoby

Dne 13. června 2008 jsem obdržela usnesení PČR Praha 1 výše uvedené značky, v němž mi bylo oznámeno, že vůči mně zdejší součást PČR vznáší obvinění pro spáchání trestného činu  dle § 175 odst. 2 písm. a, odst. 3 trestního zákona - křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek.
Konkrétně bylo obvinění formulováno takto: že
„V tomto (tedy řízení vedením proti Jiřím Čunkovi) řízení byla Marcela Urbanová opakovaně vyslechnuta v procesním postavení svědka, kdy byla poučena o svém procesním postavení a významu svědecké výpovědi (a)  … ve dnech 2.3. a 3.5. na PČR ÚOKFK Expozitura Ostrava, pracoviště Olomouc a dne  26. 7. 2007 na PČR ÚOKFK SKPV Expozitura České Budějovice, pracoviště Praha 1, Dlážděná 6, kdy po řádném poučení jako svědek, opakovaně uváděla zejména, že Jiří Čunek měl dne 11. 2. 2002 ve Vsetíně, na Městském úřadu Vsetín, jako tehdejší starosta města Vsetín, převzít po předchozí telefonické dohodě i ing. Petrem Hurtou, učiněné téhož dne v ranních hodinách, od jeho manželky Martiny Hurtové finanční částku ve výši 500.000,-Kč."

Svoje usnesení PČR dále odůvodnila pouze následujícím způsobem:
„Na základě prověřováním zjištěného skutkového stavu nelze logickým vyhodnocením všech souvisejících skutečností dojít k jinému možnému závěru, než bylo-li tr. stíhání Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty státním zástupcem pravomocně zastaveno z důvodu, že se skutky, pro které se stíhání vedlo, vůbec nestaly, je nutné mít zcela jednoznačně za to, že pokud v tomto bodě Marcela Urbanová jako svědek naopak uvedla podrobný popis události, která se dle pravomocného rozhodnutí státního zástupce nikdy nestala, musela zcela nezbytně úmyslně uvádět nepravdy o okolnostech majících podstatný význam pro rozhodnutí."

V rámci tohoto usnesení jsem byla poučena, že se proti tomuto usnesení mohu odvolat do tří dnů od jejího doručení. Lhůta pro podání odvolání končí dne 16. 6. 2008.
Ve smyslu poučení využívám svého práva a podávám následující

O d v o l á n í

Pro svoje odvolání spatřuji dva zásadní okruhy důvodů, které si dovoluji pojmenovat níže.

I.
Místní nepříslušnost
1.1. Uvedené usnesení vydala PČR Praha 1. Podle PČ Praha 1 jsem vypovídala ve věci dvakrát, dvakrát v Olomouci a jednou v Praze. Kromě toho jsem ve stejné věci vypovídala ještě dne 7. 12. 2006 v Semetíně  na tzv. úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 5 tr.ř. Je tedy  zjevné, že místně příslušných je minimálně více míst, nejméně Praha a Olomouc. O místní příslušnosti však mám zásadní pochybnosti, které odůvodním níže.

1.2. Na problém nepatřičné místní příslušnosti součásti PČR jsem ukazovala již od počátku, kdy věc začala být  vůbec  šetřena. K dané problematice se váže tato moje korespondence:
1.2.1. Dne  27. března 2008  jsem se obrátila na PČR Praha 1 dopisem, kde jsem uvedla: „Dále Vás žádám o sdělení, na základě jakých skutečností je jako místně příslušné k provádění úkonů trestního řízení určeno právě Obvodní ředitelství Praha 1, když podmínky místní příslušnosti orgánů činných v trestním řízení jsou trestním řádem jasně stanoveny. Ráda bych v této souvislosti totiž připomněla, že jsem v tzv. kauze Jiřího Čunka vypovídala několikrát na různých místech, ale vždy zcela se shodným obsahem. Pokud jsem tedy měla křivě vypovídat, příslušnost je stanovena doslova na základě volného výběru." Na tento dopis jsem nikdy nedostala řádnou odpověď, telefonicky mi bylo vyšetřovatelkou Boškovou sděleno, že se mám obrátit na obvodní státní zastupitelství.
 1.2.2. Na Obvodní státní zastupitelství Praha 1, Mgr. Šárku Pokornou  jsem se obrátila dopisem ze dne 9. dubna 2008 , kde jsem opět uvedla: „Dále Vás žádám o sdělení, na základě jakých skutečností je jako místně příslušné k provádění úkonů trestního řízení určena právě Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, když podmínky místní příslušnosti orgánů činných v trestním řízení jsou trestním řádem jasně stanoveny. Ráda bych v této souvislosti totiž připomněla, že jsem v tzv. kauze Jiřího Čunka vypovídala několikrát na různých místech, ale vždy zcela se shodným obsahem. Pokud jsem tedy měla křivě vypovídat, příslušnost je stanovena doslova na základě volného výběru."  A dále:
„Již dopisem ze dne 27. března 2008 jsem žádala Obvodní ředitelství Praha 1,
9. OOK SKPV, Bartolomějská 14,  Praha 1, mimo jiné i o sdělení shora uvedených skutečností. Do dnešní doby jsem neobdržela na svou žádost písemnou odpověď. Jsem tak nucena trvat na primárním vyřízení mé žádosti."
K tomuto svému dotazu  mi OSZ Praha 1 odpovědělo svým dopisem ze dne 24. 4. 2008 , ve kterém mi sdělilo, že relevantní informace mi budou sděleny při podání vysvětlení na PČR Praha 1, kam jsem byla znovu předvolána. Obvodní státní zástupkyně uvedla na můj dotaz ohledně místní příslušnosti toto: „Pokud jde o místní příslušnost orgánů činných v trestním řízení, je to pouze na posouzení právě orgánů činných v trestním řízení, zda jsou ve věci věcně a místně příslušní."
1.2.3. K mojí výpovědi na PČR Praha 1 došlo dne 20. 5. 2008. Zde jsem opět vznesla dotaz na místní příslušnost PČR Praha 1,na což mi odpověděla státní zástupkyně pro Prahu 1 Mgr. Šárka Urbanová tak, že „místní příslušnost je odvozena od výslechu, který byl učiněn paní Urbanovou ve věci obv. Jiřího Čunka, který byl mimo jiné učiněn i v obvodu Praha 1".
1.2.4. Na základě toho, že mi stále nebyla dostatečně vysvětlena místní příslušnost, jsem se dne 9. 6. 2008 (tedy před vydáním rozhodnutí PČR Praha 1) obrátila jednak na nejvyšší státní zástupkyni JUDr. Renátu Veseckou , jednak na městskou státní zástupkyni v Praze JUDr. Janu Hercegovou  se stížností na nesprávný úřední postup ve věci místní příslušnosti. Ve stížnostech jsem ještě podrobněji popsala proběhnuvší „přetahovačku" mezi PČR Praha 1 a OSZ Praha 1, kdo a jak mi má místní příslušnost vysvětlit, kdy státní zastupitelství mne odkazovalo na Policii a naopak. Již v těchto stížnostech jsem poukázala na fakt, že "…. oba orgány činné v trestním řízení se jednak nejsou schopny ujednotit na tom, kdo má jaké kompetence, jednak nejsou schopny rozumně, jasně a právně srozumitelně objasnit původ svojí místní příslušnosti".

1.3. Jistěže od doby podání mých stížností uplynula příliš krátká doba, než aby se mi dostalo na ně odpovědi. Musím však konstatovat, že důvody mého nesouhlasu s dosavadním postupem šetření přetrvávají, ba naopak ještě vzrůstají.  Po třech měsících, kdy jsem uvedený dotaz vznesla poprvé, mi totiž orgány činné v trestním řízení nejsou schopny dát pravděpodobně velmi krátkou odpověď. Orgány činné v trestním řízení mi nejsou schopny či ochotny svůj postup vysvětlit ani tehdy, když jsem jim sdělila, že nevyjasněnost místní příslušnosti těchto orgánů mne vede k rozhodnutí v tomto procesním stádiu řízení nevypovídat. Je tedy možno říci, že samotné orgány činné v trestním řízení HATÍ VYŠETŘOVÁNÍ.

1.4. Při posuzování možností místní příslušnosti se neodbytně vkrádá podezření, že skutečným důvodem místní příslušnosti Prahy 1 je fakt, že k těmto orgánům směřovalo trestní podání na mne, formulované JUDr. Brůnou, advokátem Jiřího Čunka, který by v případě mojí křivé výpovědi byl v pozici poškozeného. Situaci, kdy poškozený určuje způsob a místo šetření trestného činu však považuji za tak nestandardní, že pro mne není akceptovatelná. Z mého úhlu pohledu to skutečně vypadá, že se orgány činné v trestním řízení řídí vůlí advokáta - oznamovatele. Takové jednání považuji za nemístné zasahování do vyšetřování takového rázu, že nemohu než předpokládat neexistenci nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. Z tohoto důvodu vznáším vůči PČR Praha 1 Službě kriminální policie a vyšetřování 9.00K SKPV a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 námitku podjatosti.

Závěr:  Současný stav nemohu hodnotit jinak, než že neschopnost orgánů činných v trestním řízení vysvětlit svoji místní příslušnost s přetrvávající neochotou byť i jen k prosté komunikaci, je znakem skutečnosti, že činnost orgánů činných v trestním řízení směřuje k mému odnětí mému zákonnému soudci a proto je protiústavní.

II.
Obsahové vady obvinění
2.1. Obvinění argumentuje s tím, že již z prostého zastavení trestního stíhání dříve obv. Jiřího Čunka je nutno dovodit to, že jsem lhala. Než se však budu věnovat rozboru tohoto myšlenkového pochodu PČR, chci se vrátit k průběhu vyšetřování. Dne 20. 5. 2008 jsem se na základě předvolání dostavila k PČR Praha 1, kde jsem byla dotázána, zda jsem ochotna se podrobit vyšetření na tak zvaném „detektoru lži". Z důvodů, které jsem popsala výše, jsem uvedla, že v tomto stádiu řízení nebudu nijak vypovídat a z týchž důvodů jsem i uvedené vyšetření odmítla. Dlužno říci, že zejména ze strany vyšetřovatelky por. Mgr. Barbory Boškové bylo vůči mně vyvíjeno značné přesvědčovací úsilí a bylo mnohokráte argumentováno, že se jedná  o vyšetření v můj prospěch. Mimo protokol jsem uvedla, že psychologické vyšetření, kterému jsem se podvolila v rámci vyšetřování tehdy obviněného Jiřího Čunka, vyznělo zcela v můj prospěch, a přesto na něj nebyl brán naprosto žádný zřetel. Proto mám pochybnosti i o smyslu aplikace „detektoru lži", jehož výsledky musí být jednak interpretovány další osobou, tedy do jisté míry subjektivně, jednak je otázka, jak by opět bylo s těmito výsledky naloženo. Toto moje potvrzení bylo potvrzeno i mým dalším následným zkoumáním uvedené problematiky, když jsem se seznámila na příklad s článkem uveřejněným dne 22.4.2008 na http://technet.idnes.cz/detektor-lzi-usvedci-kazdeho-pravda-nebo-lez-f3k-/tec_technika.asp?c=A080421_144406_tec_technika_kuz  s názvem „Detektor lži usvědčí každého. Pravda, nebo lež?". V článku se upozorňuje na to, že na příklad u mediálně známých kauz může být výsledek z „detektoru lži" slině zkreslen a jako příklad se uvádí případ „causa Kořistka" který byl svého času celostátně mediálně sledován. Článek uvádí: „ Poslanec Zdeněk Kořistka nařkl asistenta šéfa ODS Marka Dalíka a lobbistu Jana Večerka z pokusu o politickou korupci. Ačkoliv jsou tito dva pánové právě v oboru lobování proslulí, i na základě detektoru lži byl jejich případ odložen.  Kořistkova výpověď na detektoru lži byla totiž podle žalobkyně Zlatuše Andělové nevěrohodná. Policejní prezident Jiří Kolář a ministr vnitra František Bublan i přesto trvají na tom, že Kořistka mluví pravdu."
Kvůli takovéto nejednoznačnosti výsledků vyšetření a jejich interpretace musím toto tak zvané vyšetření jednoznačně odmítnout. Pro mne alarmující je i skutečnost, že v uvedeném případě hrála svoji roli krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, která hraje nikoliv nepodstatnou roli i v případu dříve obviněného Jiřího Čunka.
Kromě věcných argumentů proti tak zvanému „detektoru lži" je však pozoruhodná úvaha policie, že tento údajný důkazní prostředek (jehož užití, mimochodem, není v trestním řádu ani v žádných jiných právních předpisech trestně-právní oblasti dle mých vědomostí upraveno) mohl hrát v mém případu nějakou roli. Jestliže z tvrzení policie vyplývá, že „…nelze logickým vyhodnocením všech souvisejících skutečností dojít k jinému možnému závěru, než……(že Marcela Urbanová) musela zcela nezbytně úmyslně uvádět nepravdy o okolnostech majících podstatný význam pro rozhodnutí", pak ani případné užití detektoru lži nemohlo mít na postup policie naprosto žádný vliv, a to ať by dopadnul výsledek jakkoliv. Nemohu proto než v souvislosti s naléháním na moji osobu, abych se této proceduře podrobila, předpokládat, že Policie ČR a OSZ Praha 1 byli buď připraveni nějakým způsobem manipulovat výsledky z detektoru lži a nebo byli naopak naprosto nepřipraveni, neměli ujasněný postup vyšetřování ani vedení případu. V obou verzích tedy kromě podjatosti obviňuji PČR Praha  1 a OSZ Praha z neprofesionálního přístupu a profesním pochybením při vyšetřování.

2.2. Samostatnou kapitolou je hodnocení policie, kdy uvádí, že jsem  musela „úmyslně uvádět nepravdy". Zde se jedná o subjektivní stránku trestného činu, tedy zavinění. Otázku zavinění definuje § 4 trestního zákona takto:

„§4
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí byl tím srozuměn."

Na základě jakého myšlenkového postupu dospěla PČR Praha 1, respektive OSZ Praha 1 k přesvědčení, že jsem „chtěla porušit" nebo „byla srozuměna s tím, že mohu způsobit porušení", ovšem z usnesení o obvinění nevyplývá. Jestliže PČR argumentuje skutečností, že jsem byla řádně poučena ( což nezpochybňuji), pak toto považuji za naprosto nedostatečné, formalistické hodnocení. Toto hodnocení je navíc velmi zavádějící, neboť se na základě objektivně nezjištěných faktů vyjadřuje k mým subjektivním psychickým stavům, o kterých neví naprosto vůbec nic….. Proto musím tuto úvahu PČR nejen odmítnout jako neobjektivní a zavádějící, ale též jako účelovou.

2.3. Policie ČR ve svém usnesení uvádí, co jsem měla ve svých výpovědích uvést, totiž, že
„…… Jiří Čunek měl dne 11. 2. 2002 ve Vsetíně, na Městském úřadu Vsetín, jako tehdejší starosta města Vsetín, převzít po předchozí telefonické dohodě i ing. Petrem Hurtou, učiněné téhož dne v ranních hodinách, od jeho manželky Martiny Hurtové finanční částku ve výši 500.000,-Kč."  Toto ovšem naprosto není pravda. Kdyby si PČR a OSZ  řádně přečetli moje výpovědi, zjistili by, že moje výpovědi byly od samého počátku formulovány jinak.

Dne 2.3. 2007  jsem na PČR v Olomouci uvedla:
„Pan Čunek poté řekl velmi stručně  dík a poté se rozloučil s paní Hurtovou. Pan Čunek se v mé přítomnosti choval mnohdy velmi bezprostředně, někdy až za hranicí exhibicionismu. S obálkou přišel před můj pracovní stůl a zeptal se mě, jestli vím, jak vypadá půl mega. Já jsem si v jiných situacích zvykla na to, že nejlépe bylo na některé situace nereagovat, protože když nebyla žádná reakce, tak se prostě v dalších věcech nepokračovalo dál. Nicméně přes to všechno ještě opět velmi spontánně, možná s lehkou euforií, radostí, nevím, pan Čunek prohlásil, že takhle se vydělávají peníze, že to je jeho odměna za prodej podílu ve Vsetínských bytech, za ten úžasný byznys s Hurtou."

Ačkoliv PČR ve svém usnesení nezmiňuje z procesně-právních důvodů  úřední záznam s mojí výpovědí ze dne 7. 12. 2006 , stojí zato tuto výpověď ocitovat, neboť ani v této vůbec první mojí výpovědi neuvádím, z čeho mne PČR Praha 1 obviňuje. V citovaném úředním záznamu totiž stojí:
„Pokud se mám vyjádřit, co je mi známo o předání finanční částky od firmy HB REAL starostovi Jiřímu Čunkovi uvádím, že dne 11. 2. 2002 v dopoledních hodinách jsem byla přítomna toho, když volal starosta Jiří Čunek panu Hurtovi, zástupci firmy HB REAL. Pan Čunek ho žádal, aby mu částku 500.000,- Kč doručil dopoledne, a z toho co jsem slyšela, jsem pochopila, že Ing. Hurta peníze nemá u sebe, ale že je musí vyzvednout v bance. Na to pan Čunek reagoval tak, že řekl, že Martina, což je manželka Hurty, může do Komerční banky zajít pro peníze. Ještě v dopoledních hodinách toho dne přišla paní Hurtová do mé kanceláře a předala panu Čunkovi  velkou bílou obálku formátu A4. Pan Čunek tuto za mé přítomnosti a přítomnosti paní Hurtové nahoře roztrhl, vytáhl z toho štos bankovek a řekl: „dík." Pokud jsem dotazována jaké hodnoty byly bankovky, uvádím, že nevím, já jsem seděla za svým pracovním stolem a toto se odehrávalo ode mě asi ve vzdálenosti tří metrů…… Vzápětí po předání částky mi pan Čunek řekl: „Viděla jste jak vypadá půl mega? Takhle se vydělávají peníze!" Pak proběhl komentář, že tato částka má být jako osobní odměna za úspěšný byznys s Hurtou, který se měl týkat prodeje obchodního podílu města ve společnosti Vsetínské byty, s.r.o. firmě HB REAL. Před odchodem na oběd jsem viděla, že tu obálku s penězi si dal do šuplíku pracovního stolu, tento zamkl."
Dále jsem k věci uvedla:
„Dále bych chtěla ještě uvést, že Jiří Čunek mi řekl, že v době založení společnosti Vsetínské byty, s.r.o., ve které město mělo padesáti jedna procentní podíl, byl osloven zástupci společnosti J+T BANK panem Jakubovičem a Tkáčem, tato jména uvedl Čunek, s tím, že mu nabízeli za prodej podílu města ve společnosti Vsetínské byty, s.r.o. částku 6 milionů Kč. K tomuto uvedl, že to bral tak, že si ho chtěli uplatit do budoucna, a na tuto nabídku nepřistoupil."

Ani v dalších výpovědích, které jsem absolvovala dne 3.5. 2007  v Olomouci a 26. 7. 2007  v Praze, jsem nikdy nevypustila z úst žádný hodnotící soud.  NEŘEKLA jsem tedy to, z čeho mne policie obviňuje a co mi falešně vložila  do úst. To, z čeho jsem obviněna, je INTERPRETACE mojí výpovědí Policií, tedy opět subjektivním hodnocením mého projevu a vyvozování závěrů na základě vlastní dedukce. Tuto interpretaci policie odmítám jako účelovou manipulaci s mojí výpovědí.

2.3. Moje obvinění PČR Praha  1 vychází ze závěrů vyšetřovacího spisu obviněných Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty, které bylo zastaveno. V tomto jejich trestním stíhání jsem vystupovala v procesním postavení  svědka. Z tohoto postavení vyplývá, že jsem nemohla žádným způsobem navrhovat důkazy, klást obviněným otázky ani nijak jinak zasahovat do průběhu vyšetřování. Přes to, že toto vyšetřování jsem naprosto nemohla ovlivnit, jeho závěry slouží pro podklad mého trestního stíhání. Jsou tedy předkládány důkazy, ke kterým se nemohu vyjádřit, nemohu je žádným způsobem ovlivnit, a to přes to, že se opět jedná nikoliv o objektivní skutečnosti, ale o ZÁVĚRY policie a státního zastupitelství, které uvedené trestní stíhání posléze zastavilo. Tyto závěry mohou být subjektivního charakteru a v poslední době se ukazují některé skutečnosti, které vskutku nasvědčují tomu, že některé postupy ve vyšetřování této trestné činnosti Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty bylo vedeno nestandardními prostředky a způsoby, způsoby, které je možno pravděpodobně označit za subjektivní.
Tím, že jsou vůči mojí osobě užívány důkazy, k jejichž provedení se nemohu vyjádřit, je porušována Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která je součástí Ústavního pořádku České republiky. Konkrétně je porušován čl. 6 odst. 1 - právo na spravedlivý proces všeobecně - a čl. 6 odst. 3 písm. d), dle kterého „každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:……d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě." Právo na výslech svědků se dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která je dle konstantní judikatury i českého Ústavního soudu materiálním právem, tedy zákonem, se bezpochyby vztahuje i na provedení dalších důkazů, nejenom výslech svědků.
Z výše uvedených důvodů považuji stav, kdy bez toho, abych mohla zasahovat a ovlivňovat pro mne důležité výsledky vyšetřování dříve obviněných Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty, mi jsou předestírány závěry tohoto řízení, za porušení Ústavy České republiky i mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Pakliže má být spis ve věci Čunek a Hurta podkladem pro moje obvinění, pak mám právo se vyjádřit ke každému jednomu důkazu v rámci tohoto vyšetřování prováděného a požadovat provedení důkazů dalších.
Jelikož Policie ČR opět porušila moje práva, vidím zde další důvod, abych jednoznačně napadené  usnesení odmítla.

 
III.
K poučení o nutnosti mít advokáta
3.1. Již ve svém dopisu ze dne 4. března 2008 , který jsem adresovala Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 1, jsem žádala, aby mi byl ustanoven advokát ex offo, neboť moje finanční situace je taková, že si nemohu právní zastupování dovolit. Na moji žádost mi bylo dne 31. 3. 2008 Obvodním státním zastupitelstvím Praha 1 sděleno, že v tomto procesním stádiu (tedy jako podezřelá) nemám právo na obhajobu.

3.2. Nyní jsem vyzývána PČR k tomu, abych si svolila advokáta  s tím, že mi jinak bude ustanoven. Znovu prohlašuji, že nevládnu finančními prostředky k tomu, abych byla schopna si zabezpečit obhajobu. Svoji finanční situaci mohu doložit, pakliže mi PČR konkrétně sdělí, jaké doklady a důkazy v tomto směru žádá.

3.3. Ve smyslu výše uvedeného žádám, aby mi byl ustanoven advokát ex offo a navrhuji, aby tímto advokátem byla ustanovena JUDr. Klára Veselá Samková, advokátka č. reg. ČA 3005, se sídlem Praha 2, Španělská 6. Důvody jsou pro tento můj návrh dva. Prvním faktem je, že JUDr. Klára Veselá Samková mne již zastupovala jako svědkyni v případu obviněných Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty, jakož i v některých dalších případech, které s uvedeným případem skutkově souvisejí. Je proto s danou problematikou, která je značně rozsáhlá, obeznámena a nebude potřeba tak dlouhého času k prostudování všech souvislostí s případem mého obvinění tak, jak b to bylo nutné v případě jiného advokáta. Druhým důvodem je, že mám k osobě JUDr. Kláry Veselé Samkové důvěru. Tato důvěra mezi klientem a advokátem je nezbytným předpokladem pro řádný výkon obhajoby. Tuto důvěru považuji za naprosto nezbytnou zejména s ohledem na skutečnost, že již jednou jsem byla ( a to dokonce mnou vybraným) advokátem, a to konkrétně JUDr. Jiřím Novákem nesprávně poučena ve věci svojí výpovědi, přičemž důsledkem tohoto vadného poučení advokátem je v podstatě moje současné trestní stíhání. Za těchto okolností považuji za mimořádně důležité, aby moje právo na obhajobu bylo naplněno ve smyslu ust. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, dle kterého  má každý, kdo byl obviněn z trestného činu, právo na to „obhajovat se osobně nebo za pomocí obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují.

IV.
Závěrečný návrh

Na základě výše uvedeného navrhuji, aby

I. Usnesení  č.j. ORI-4043-28/TČ-2008-79-1, vydané Policií ČR, Obvodním ředitelstvím Praha 1, Službou kriminální policie a vyšetřování, 9.00K SKPV, Bartolomějská 14, Praha 1, ze dne 10. června 2008

B y l o    z r u š e n o

II. Pro případ, že uvedené usnesení zrušeno nebude, žádám, aby mi jako obhájkyně byla ustanovena advokátka JUDr. Klára Veselá Samková, č. reg. ČAK 3005, se sídlem Praha 2, Španělská 6

        ………………………
        Bc. Marcela Urbanová