Vloni na jaře panovala kolem nového koronaviru a šířící se epidemie větší hysterie, než jak je tomu dnes. Mnoho lidí zanedbávalo preventivní prohlídky, což s sebou neslo zhoršení jejich zdravotního stavu. Vy pracujete jako dětská neuroložka, ubylo vám pacientů?

Je pravdou, že vloni ze dne na den přestala spousta mých pacientů kvůli pandemii chodit, první dny byli všichni vyděšení. Teď bych řekla, že provoz v mé ordinaci je normální jako před koronavirem. Dokonce někteří mí pacienti chodí častěji než dříve, třeba i s bolestmi hlavy.

Uvedla jste, že k vám do ordinace chodí více rodičů s dětmi, které trápí potíže se zády, ale také například tloustnutím, což je fenomén posledních let. V jednom ze starších rozhovorů jste zmínila, že přibylo dětí s psychosomatickými obtížemi. Co to všechno znamená pro budoucnost, čeká nás generace dětí se zdravotními potížemi?

Budoucnost se úplně predikovat nedá, ale mám obavu, že děti z loňského a letošního roku se budou potýkat s řadou problémů. Třeba už před pandemií spolu děti mezi sebou málo osobně komunikovaly a teď je to absolutní katastrofa. Komunikují jen přes mobily nebo počítače. Sociální deprivace se na nich určitě podepíše. Podepíšou se na nich i úzkostí z toho, že jim neustále někdo říká, ať nevychází z domu, protože je všude koronavirus. I fenomén roušek je pro mnohé děti stresující, v některých totiž mohou posilovat fobii. Můžeme tedy očekávat, že současná generace dětí bude trpět více psychickými potížemi než ty předchozí.

Jak jsou na tom teď děti, se kterými se setkáváte, po psychické stránce?

Pro některé z nich museli do školy, když byly krátce otevřené, chodit jejich rodiče, protože dostávaly úzkostné záchvaty, že nemohou dýchat nebo zkolabovaly. Takových případů během roku přibývalo. Některé děti, které přicházejí do mé ordinace, si přede mnou odmítají sundat roušku, mají hysterický záchvat, že si ji nechtějí sundat. Je ale pravda, že v tomto případě se může jednat i o vliv rodičů. Upřímně, nosit neustále roušku taky není nejpřínosnější. Potřebujeme vzduch a potkávat se s bakteriemi, jinak na tom bude náš imunitní systém velmi špatně, potřebujeme jej zocelovat.

Děti, které přišly na svět začátkem loňského roku, si během pandemie začaly vytvářet obraz světa kolem sebe. Jak moc je v tom může ovlivnit to, že neustále vídají většinu lidí pouze s přikrytými ústy a nosem, zatímco doma jsou bez roušek?

Alena Dernerová (62 let)

• Pochází z Mostu
• Neuroložka a nezávislá senátorka, je členkou Senátorského klubu Starostové a nezávislí
• Vystudovala Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze.
• Do roku 2009 pracovala na dětském oddělení a v perinatologickém centru nemocnice Most. Od roku 2009 působí jako dětská neuroložka pro okres Most a Louny.
• V roce 2009 upozornila na nepřiměřeně vysoké ceny rentgenů a dalších zdravotnických zařízení, které nakoupila společnost Krajská zdravotní v Ústeckém kraji v rámci modernizace nemocniční sítě z evropských dotací
• V roce 2010 obdržela Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost od Nadace Charty 77 a za rok 2009 Cenu Lékařského odborového svazu a České lékařské komory za statečnost
• V krajských volbách v roce 2020 byla zvolena jako nestraník za hnutí STAN zastupitelkou Ústeckého kraje

Některé matky v ordinaci mě předem varují, že jejich několikaměsíční děti pláčou, když na sobě mají roušku. Často mě tak žádají, abych si ji sundala, protože dítě by brečelo celou dobu vyšetření. Většina rodičů se snaží izolovat od prarodičů, takže děti mají kontakt jen s matkou a otcem a na další lidi reagují pláčem, protože nejsou na nikoho zvyklé. U části dětí tak vznikají různé úzkosti.

Jste zastánkyní toho, aby se školy dětem otevřely co nejdříve. Ještě vloni na jaře jste přitom byla pro to, aby se školy kvůli šíření viru zavřely. Co vás přimělo změnit názor?

Na začátku března loňského roku se virus teprve šířil a v Izraeli tehdy zavřeli školy, protože to viděli jako jednu z možností, kde by se koronavirus mohl kumulovat. V první fázi to asi bylo rozumné řešení a dělaly to všechny státy. Ale viděla jsem, co s dětmi dělá absence ve škole po třech měsících. Chodily s bolestmi hlavy, byly zlobivé a měly pocit vykořeněnosti. Na podzim jsem tak byla zastánkyní zavedení takových opatření, aby děti do školy chodit mohly. Teď jsme se dostali do fáze, kdy děti nebyly ve škole skoro celý rok, což je katastrofa.

Nejhorší na celé situaci je to, že když nemají dozor, zvykly si na počítače a mobily. Rodiče jdou spát a děti si pak po nocích hrají s kamarády on-line hry. Mají úplně změněný rytmus spánku a bdění, což je fenomén, se kterým se teď v ordinaci setkávám poměrně často. Děti chodí spát ve dvě v noci, vstanou na výuku, pak si udělají úkoly, vyspí se a pak zase jedou. Mnozí rodiče pak v ordinaci vyjeveně na své děti koukají s tím, že chodí spát ve dvě ráno, aniž by to tušili. Za bolestmi hlavy se pak schovává právě vyčerpání a nedostatek spánku.

Škola, práce i společenský život se přesunuly do on-line prostředí, rodiče asi taky daleko častěji sáhnou k virtuální zábavě dětí, které zůstávají doma, a nemají na ně tolik času. Co byste poradila rodičům, jak by je měli zabavit, aby zamezili nadměrnému užívání digitálních technologií, když se teď každodenní život odehrává on-line?

Vždycky rodičům říkám, aby doma zavedli čtení místo neustálého používání telefonů a taky procházky venku. Pohyb je důležitá složka našeho života a fyzická kondice utužuje stav našeho imunitního systému. Rodiče by děti měli zkoušet z toho, co si třeba v knize přečetly, a aby reprodukovaly to, co si přečetly. Čas na děti si musí najít, i když mají home office, musí s nimi chodit ven a věnovat se jim. Když vláda nařizovala, aby pořád všichni jenom zůstávali doma, je to taky cesta do pekel, lidi musí chodit ven na vzduch.

Již dříve jste upozornila na to, že se v praxi setkáváte s dětmi závislými na digitálních technologiích. Jak poznat, že dítě vykazuje prvky závislosti?

Stává se mi, že ke mně přijde rodič s tříletým dítětem s tím, že nemluví. Ptám se jich, jestli náhodou nemá tablet. Pokud řeknou, že ano, ptám se, kolik času denně na něm stráví. A rodiče mi často říkají, že na něm jenom kouká na pohádky. To je ale k ničemu, kouká na barevné obrázky, ale nic si z toho nevezme, řeč není schopné dítě identifikovat. Rodiče si s dětmi musí povídat nebo jim číst, jinak se mluvit nenaučí. Nejhorší je, když dáte dítěti tablet při jídle, aby byl klid. Kde to jsme? To je úplně špatně. Dokonce jsem se setkala s tím, že rodiče šli s dítětem na logopedii, ale pak s ním doma necvičili a místo toho mu stáhli do tabletu logopedické hry a úkoly.

Prohlédnout grafiku Dobře spát je teď mnohem těžší. Byla by to evoluční chyba při hrozbě v klidu usínat

U větších dětí se ukazují problémy s koncentrací a spánkem. Přes různé specifikované problémy se nakonec doberu k tomu, že tráví příliš mnoho času u obrazovky. Děti, které pravidelně hrají počítačové hry, ve kterých se bojuje, mohou být i agresivní. Může se to dostat do fáze, kdy vyhrožují rodičům, že pokud jim zabaví mobil nebo počítač, vyskočí z okna.

Nemůže se přesunutím výuky a komunikace do digitální sféry během pandemie situace ještě zhoršit?

Může, obávám se, že ano. Myslím, že by se konečně mělo povolit sportování dětí. Já třeba vůbec nerozumím tomu, proč děti nemůžou na hřiště, která jsou uzavřená a obehnaná páskami. Myslím si, že když jsou děti na vzduchu, tak se koronavirem jen tak nenakazí. Bylo by dobré, kdyby trenéři různých oddílů vytvořili malé skupinky děti a sportovali s nimi individuálně po těchto skupinkách. Vždyť děti nechtěly sportovat už před pandemií, teď to bude ještě horší. Nedovedu si představit, co se stane, až generace dnešních dětí dospěje. Také rodina by měla nastolit režim pravidelných denních vycházek, dnes je pro dítě trest chodit ven.

Jaká je podle vás adekvátní porce pohybu denně?

Chce to alespoň hodinu denně. Rodiče by měli pohyb u dětí podněcovat, a pokud na to není moc času přes týden, měli by jej dětem vynahrazovat o víkendu.

Prohlédnout grafiku Touto vadou břicha trpí kulturisté, matky po porodu i golfisté. Nemáte ji taky?

Souhlasíte s plánovaným testováním dětí, čímž je podmíněn jejich návrat do škol, a s jejich očkováním?

Pro testování by bylo ideální vybrat neinvazivní testy ze slin. Mnoho odborníků to zpochybňuje, ale virus jde primárně přes sliznice, určitě bych nezaváděla testy, při kterých se budou dětem vytírat nosy. A očkování na dětech ani starších 75 let zatím nebylo testováno. Uvidí se, jaký efekt bude očkování mít a jestli děti budou tak zasažené koronavirem, že by vakcínu měly také dostat. Pokud budeme mít promořenou populaci a část lidí naočkovaných, tak imunita populace bude velká a imunitní odpověď u většiny lidí dobrá.

Pandemie trvá již rok. Souhlasíte s prodloužením nouzového stavu, nebo podle vás jen prodlužuje agonii lidí?

Nouzový stav bych neprodlužovala. Byl schválen pandemický zákon, sice ne zcela dokonalý, ale lze ho využít místo nouzového stavu. Nouzový stav je pro mnohé lidi již těžce akceptovatelný. Plošnost opatření je problematická. Ráda bych, aby se konečně objevilo světlo na konci tunelu a začali jsme znovu žít normálně. Zdraví je na prvním místě, ale musíme zohlednit i další sféry života, ekonomické, kulturní a vzdělávací. Byly tady napáchány obrovské škody.