"Nikdy bych se v životě nevyspala s tolika chlapama, kdybych neměla ráda alkohol," říkala mi kdysi jedna Polka z Krakova, co jezdila jako studentka na letní brigády k nám na vesnici.

Za tři týdny si to stihla rozdat se třemi kluky a zpátky do Polska odjížděla s přesvědčením, že je spořádaná, protože sex provozuje jen s těmi, které miluje. Morálku si holt každý umíme vyložit po svém a lásku jakbysmet.

Petra byla jiný případ. Jednou si na mě lehla ještě upocená z milování tak, aby mi viděla do očí, a začala probírat minulé partnery. "Kolik si měl v životě holek?" vyhrkla najednou. "Já měla dvacet chlapů," navnazovala mě, abych taky pustil informační chlup. "Nevím, asi stejně tak," zalhal jsem, protože chlubit se počtem sexu a partnerek před ženou je nesmyslná krutost a dětinská zpupnost. Když jsme později začali svoji minulost rozkrývat, moje číslo jí nějak nevycházelo a začala dotírat, jak to tedy je, jestli jsem jí lhal. Nelhal jsem, jen jsem polkl půlku pravdy. Ve skutečnosti jsem počet sexuálních partnerek neznal. Nepočítal jsem je.

Teď jsem po letech seděl u ní v pizzerii. Bude její manžel jedenadvacátý? A bude poslední? Přál jsem jí, aby byla šťastná. "Dám si ještě cigáro a pak zajdeme někam na drink?" přerušila moje přemítání. "Půjdeme zadem přes kuchyň. Pustím alarm," dodala. Nakonec těch cigaret bylo podstatně víc, stejně jako alkoholu. Odvyprávěla mi seznámení s jejím nastávajícím, jak chystá stavbu a věci kolem a jak si celá léta nedokáže vysvětlit, proč jsem se najednou kdysi stáhl a přestal s ní komunikovat. "Víš, že jsi byl jediný muž, se kterým jsem podvedla svého bývalého? Jsem ráda, že ses objevil a strhlo mě to, ale pak jsi se postupně vytrácel. Proč jsi to ksakru udělal?" útočila.

A je to konečně tady, svitlo mi. Velké účtování s nedořešenou minulostí. Tak proto sis mě pozvala, viď. Abych tě ubezpečil, že to byla moje zhovadilost a nespolehlivost, záletnictví a nestálost, co ti způsobilo bolest. Jenomže pravda je taková moje zlatá, že jsi prostě tlačila na pilu, nechtěla jsi pochopit, jak muži neocení u žen rychlý tah na bránu. Jestliže moderní muž trpí ztrátou identity vládce rodu, pak ženy zase dojíždějí na chiméru, že mohou ve vztahu jednat přímo. Jakoby zapomněly, že muž potřebuje tajemství a nedostupnost. Cukr a bič.

"Nešlo to dál, měl jsem problémy," zadržel jsem upřímná slova. Jenom blázen si myslí, že může ženě svoje emoce popsat a vysvětlit. Žena nečeká zpověď, chce, aby se věci vyvíjely tak, jak to má ráda.

Najednou, jsem ucítil, jak se naše rty dotýkají. Začali jsme se z ničeho nic líbat. Jako milenci po letech odloučení. Nehty mi jako dřív ryla po krku, a já jí něžně líbal tváře a prsty u rukou. Její rty voněly po tequile a pomeranči. Byli jsme v šoku, ale nedokázali se odtrhnout. Poprvé jsme se milovali za barem, potom v kuchyni na stole. Hrála si s mým penisem v puse, i jej hladila velkým nožem, mazala šlehačkou a povidly. Ani nevím, kolikrát jsem jí pošeptal, že moc jsem ji miloval a pak ji líbal mezi stehna, protože tak měla vždy nejsilnější orgasmy. "Nebudu ti ani dávat pusu na rozloučenou, znovu by se mi postavil," rozesmál jsem se.

"Doufám, že nejedete za manželkou," prohlédnul si mě taxikář. "Vůbec ne," škytl jsem, "Stará kamarádka se loučila se svobodou," řekl jsem popravdě. "Tak aby se paninka dožila té svatby," rozchechtal se.

Následující den plně odpovídal předešlé noci. Po třech hodinách spánku a prášcích na zvýšení výkonnosti jsem přežíval, ale těšil se na spánek. Odpoledne jsem se konečně dostal k mobilu a mailům a našel několik vzkazů od Petry. Bylo tam vše od "přemýšlela jsem o nás" až po "nevím, co mám dělat, nechci jeho, chci tebe". Jestli někdo myslí, že na tohle chlap umí odpovědět, mýlí se. Já nebyl výjimkou. "Ty vole, buď je ta svatba výmysl, nebo jsi v pěkným průseru," pokřikoval na mě Patrik v telefonu. Sbalil jsem se a jel domů. "Nechceš se stavit u mě v práci a promluvit si o tom?" bliklo mi při jízdě ve výtahu v mobilu.

Vymlouval jsem se několik dnů na povinnosti v práci, nenadálé pracovní večeře a služební cestu, až jsem si už sám začal vážně myslet, že nemám čas na osobní život. Nechtěl jsem jí napsat natvrdo, že jsem to bral jako její rozlučku se svobodou. Copak jí to nedošlo? Ženy si tohle nikdy nepřipustí. A krásné smyslné tygřice jako Petra tím méně.

"Víš co, vypadni mi už konečně ze života. Nenechám si od idiota, jakým jsi ty, zkazit svatbu. Já myslela, že mezi námi je něco výjimečného a zase jsem za krávu." Koukal jsem rozpačitě na mobil a nezmohl se než napsat: "Přeji ti v manželství štěstí, hodně dětí, pohody a lásky."

Měsíc poté se Petra opravdu vdávala, nebyl to výmysl. Poslala mi fotky, koláče a pak i pozvala do kina. Šel jsem. Proč by ne. Když mě ale dala ruku do klína, jemně jsem se odsunul. "Víš, že jsi ten nejvoňavější, a nesmyslnější chlap. Prostě ti neumím odolávat. Někdy proklínám, že jsem tě poznala, ale proč tě nemít aspoň jako koření," koketovala.

I relativně ctnostné ženy mají temné, živočišné a destruktivní stránky. Pochopil jsem, že tou Petřinou jsem já. Netvrdím, že mi to nebylo příjemné.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.