"Dneska večer se mi o tobě zdálo. Jana!" zasvítilo mi v mobilu, když jsem vyložil doma menstruací obtěžkanou Kamilu. Při líbání jsem si uvědomil, jak moc mě začala zajímat navzdory jejímu hudebnímu vkusu, neznalosti Kafky, Nietzcheho a Kundery a zálibou v hamburgerech.

Tyhle telefony skutečně změnily svět, napadlo mě. Člověk si v taxíku může krátit čas esemeskováním nebo voláním místo aby hledal v hlavě odpovědi na otázky, které se mu momentálně nechce řešit. Jana, "spací kamarádka" toulající se mým životem už roky, mě vytrhla z mého přemítání.

"Zdálo se mi, jak se spolu milujeme na pražském magistrátu a mezi dveřmi nás pozoroval Blažek s Richterem," hlasitě mě rozesmála. "Jsem doma sama, manžel je v Dubaji, nemáš chuť na víno?" napálila balón rovnou na bránu. Jindy bych ji bral jako spásu načatého večera. Ale Kamila kultivovala moje vášně a touhu. Nechtěl jsem jen tak s chutí jejích rtů a jazyka odjet plynule jinam. Ještě jsem mezi prsty cítil její štíhlé nohy, tancem a spinningem trénovaný zadek a její vůně byla všude kolem jako bych místo kabiny vozu seděl ve feromonové lázni.

"Chceš sex nebo si jen tak pokecat," šel jsem rovnou k věci? "Šukala bych s tebou jak šílená," bliklo záhy. Ucítil jsem silné vzrušení. I když se člověku nechce, i když se vám daná žena nelíbí nebo máte jiné ještě povrchnější důvody, nechat sex ležet na silnici, takhle vyjádřená touha, přímočaře a bez okolků je jako kulka ostřelovače. Zasáhne hlavu a roztrhá váš mozek na kusy. Záložní systém se zapíná v kalhotách.

"Je pozdě. Dvě ráno, zapícháme si jindy," lhal jsem. "Nezapícháme, protože ty už mě vůbec nevoláš," vypadla výčitka oslazená smajlíkem. Rozhodl jsem se emoci vůči Kamile nepodělat, prostě si udržet několik týdnů nebo aspoň dnů zcela čistou hlavu, aby se mi dostala hluboko do myšlení i do těla a nerozptylovaly mě cizí obrazy prsou a v křeči se svíjejících stehen, když mezi ně divoce pronikám. Podělat slibně se rozhořívající vztah je snazší než si ho nahonit.

Vzpomněl jsem si hned, jak jsem kdysi v baru Kozička propařil s jednou pěknou seriálovou hvězdičkou tři večery a pak jsem ji s vidinou jasné finálové rovinky k bouřlivému sexu pozval do Karlových Varů.

"Díky, najdu si hotel a sladíme se, jo," řekla mi. "To není třeba, mám tam rezervovaný velký pokoj, můžeme přespat spolu, abys tomu rozuměla, to neznamená, že spolu budeme spát, jen prostě o nic nejde. Mám velký pokoj přímo v Imperialu," chrlil jsem ze sebe. Její výraz chladl a temněl, a když mi začala jen úsečně odpovídat na esemesky a pozvání na víno, pochopil jsem, že je zle. "Nejsem žádná kočička, co se těší, až si s tebou zašuká. Ta drzá bohorovnost mě naštvala," řekla mi později.

A tak se teď dívám, jak ji doprovází chlap, kterého jsem měl tehdy zcela na lopatkách, ale mě moje povaha zavřela dveře k jejím orgasmům na roky dopředu, ne-li navždy. Kdybych nechal věci laxně ležet, sama by mi skočila do postele. Ne hned, ale třeba druhý večer by neodolala.

Často si tuhle promarněnou šanci opakuju jak vyjmenovaná slova.

Pak si vzpomínám, jak jedna holka, co mě sama na nějakých akcích balila a evidentně jsem se jí líbil, takže cesta k sexu byla vlastně vyasfaltovaná a nastavené v mé navigaci, jak mě najednou po několika týdnech, odměřeně odsekla. "Prý jsi jí psal takové pitomé esemesky a celé dny. Nemyslela na nic jiného, než jak si strčí tvého ptáka do pusy a pak si užije vášnivý šukací víkend s vínem a hromadou jídla a tys ji psal bláboly o německý literatuře a když ti řekla, ať něco podniknete, tak jsi ji vzal na výlet na Milešovku," popisovala mi pak naše společná kámoš ka.

Adéla, aristokraticky nesoucí se blondýna mátla tělem. Chtěl jsem jí ukázat, že nejsem pouhé nadržené zvíře a ona mě přitom chtěla právě proto. Čekala, že ji během výstav začnu jakoby mimoděk hladit zadek a pak ji ho zarazím až do krku někde na schodišti nebo za zástěnou přímo v galerii. Její chladný intelektuální výraz mi měl jen říct: podrob si mě a udělej ze mě děvku, nejsem nic víc než kurvička a budu tě poslouchat na slovo nebo mi nařežeš přes mokré kalhotky na zadek. Já myslel, jak jí ohromím znalostmi antiky a ruské historie a tak mě kopla do zadku.

"Víš, že tvoje tělo pokládám za nóbl a tvůj návrh mě lije krev do ptáka, ale dneska to nepůjde. Můžeš se ale udělat a povídat si se mnou teď v taxíku," navrhnul jsem. "Tak jo," odepsala a já zavolal a sledoval po očku, jak taxikář hází úsečné pohledy do zpětného, když jsem popisoval, co jí kam zasunu, kam jí strčím jazyk a co všechno olížu a ocucám. Když jsem uslyšel křik, ani jsem nečekal na žádné ahoj a vypnul mobil. Stejně byla napůl v kómatu při svých orgasmech a válela se v mokré posteli.

"Tak co přítelkyně, spokojená? Kampak odjela?" začal vyzvídat taxikář. "To nebyla přítelkyně a spokojená je tak na hodinu," rozesmáli jsme se. "Znal jsem jednu takovou, umřela na Alzheimera," zazdil celou situaci taxikář a to mě vrátilo do reality. Byl jsem na sebe pyšný. Zdá se vám to absurdní? Tak si vezměte, že máte na dvacet minut na dosah třicetiletou ženu typu Salmy Hayek s mokrým klínem, která vám touží vykouřit ptáka a nechat se milovat až do rána, vy řeknete NE a jste přitom nadržení až vás pálí žáha.

A nemáte nikoho, komu skládat účty, žádná morální dilemata. Jen si prostě řeknete: dnes se šukat nebude!

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.